Neznámý voják - 70 %

Kniha Neznámý voják, kte­rou napsal fin­ský spi­so­va­tel Väinö Linny z roku 1954, měla u čte­ná­řů vel­ký úspěch nejen ve Finsku. Realistický a anti­mi­li­ta­ris­tic­ký román se ode­hrá­vá během tzv. pokra­čo­va­cí vál­ky (1941-1944), kdy se Finsko při­po­ji­lo k hit­le­rov­ské­mu Německu v úto­ku na sovět­ské Rusko. Autor sle­du­je prů­běh celé vál­ky na osu­dech kulo­met­né roty slo­že­né z mužů z nej­růz­něj­ších kou­tů Finska, kte­ří zastu­pu­jí i růz­né spo­le­čen­ské vrst­vy. Autorovi se poda­ři­lo zachy­tit pří­běhy jed­not­liv­ců a sou­čas­ně zob­ra­zil neko­neč­ný boj v divo­ké pří­ro­dě Karelie. Vojáky spo­ju­je přá­tel­ství, humor a tou­ha pře­žít. Tato vál­ka změ­ni­la život kaž­dé­ho vojá­ka, stej­ně jako pozna­me­na­la živo­ty jejich blíz­kých a sta­la se sou­čás­tí his­to­rie Finska.

Kniha se již dva­krát sta­la před­lo­hou fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní. První film reží­ro­val Edvin Laine a vzni­kl ihned po vydá­ní kni­hy v roce 1955. Film měl ve Finsku obrov­ský úspěch. Vzpomínky na vál­ku byly hod­ně živé a film musel na divá­ky sil­ně zapů­so­bit. Druhá a nemé­ně slav­ná adap­ta­ce romá­nu byla už v bar­vě a reží­ro­val ji Rauni Mollberg.

V loň­ském roce, kdy Finsko osla­vi­lo 100 let nezá­vis­los­ti, nato­čil film Aku Louhimies. Bez digi­tál­ních efek­tů, rea­lis­tic­ky a sou­čas­ně veli­ce cit­li­vě. Kamera Mika Orasmaa zachy­cu­je drs­né bojo­vé scé­ny, kdy vojá­ci nema­jí šan­ci pro­ti obr­ně­ným tan­kům. Detailní zábě­ry vojá­ků nao­pak nechá­va­jí vyznít veš­ke­ré jejich poci­ty.. Klidné chvil­ky při hlí­dá­ní bojo­vé linie půso­bí téměř jako hra na vojá­ky, kdy­by se během vte­ři­ny situ­a­ce nezmě­ni­la, a vojá­ci musí čelit náh­lé­mu úto­ku. Záběry neko­neč­ných lesů, mokřin i ztich­lé zasně­že­né kra­jin půso­bí nejen svou krá­sou, ale sou­čas­ně jako kuli­sa pro dal­ší nebez­peč­né boje.

Příběh zachy­cu­je sku­pi­nu vojá­ků, kte­ří jsou zpo­čát­ku plni odhod­lá­ní a vrha­jí se do bojů s veš­ke­rým nasa­ze­ním. Vypadá to, že se během něko­li­ka měsí­ců poda­ří sovět­ská voj­ska poslat do pat­řič­ných mezí a vál­ka rych­le skon­čí. Ale během něko­li­ka let jsou vojá­ci una­ve­ní, bojo­vé stře­ty jsou neko­neč­ná a konec vál­ky v nedo­hled­nu. Bojové nad­še­ní se mění v zou­fal­ství a kaž­dé­mu je jas­né, že kon­ce vál­ky se všich­ni nedo­ži­jí. Smrt je všu­dypří­tom­ná, až se sta­ne zce­la všed­ní zále­ži­tos­tí. A kdo pře­ži­je, ten si v sobě odná­ší poci­ty, kte­ré jsou nesdě­li­tel­né.

Příběh sice sle­du­je osu­dy sku­pin­ky vojá­ků, ale mezi nimi výraz­ně vyční­vá posta­va Rokky, kte­rý má už zku­še­nos­ti z před­cho­zí­ho váleč­né­ho kon­flik­tu. Vojenského vete­rá­na hra­je Eero Aho s napros­tým pře­hle­dem. Není to žád­ný mla­dí­ček, ale má cha­risma a str­há­vá na sebe pozor­nost a stá­vá se pro všech­ny při­ro­ze­nou auto­ri­tou. Jeho Rokka je tro­chu rebel ale pře­de­vším je to sku­teč­ně odváž­ný voják a je pří­kla­dem hrdi­ny, kte­rý o tako­vé hod­no­ce­ní nesto­jí a nej­ra­dě­ji by chtěl vál­ku co nej­rych­le­ji ukon­čit a být doma se svou rodi­nou. A to mu doce­la věřím.

Film mě zau­jal, pro­to­že zachy­cu­je váleč­ný udá­los­ti, o kte­rých se u nám mno­ho nemlu­ví a také tím, jak se tvůr­cům poda­ři­lo zachy­tit změ­ny bojo­vých stře­tů i změ­ny v cho­vá­ní jed­not­li­vých lidí. Ve fil­mu je sice hod­ně bojo­vých scén, ale vět­ši­na postav má při­ro­ze­ný pro­jev a nepů­so­bí pate­tic­ky. Pouze jed­na z posled­ních scén a cho­vá­ní hys­te­ric­ké­ho veli­te­le ustu­pu­jí­cí jed­not­ky mi při­šlo zby­teč­ně pře­hrá­va­né.

Neznámý voják pat­ří k těm váleč­ným fil­mům, kte­ré půso­bí na emo­ce, aniž by zob­ra­zo­val vel­ké bitev­ní scé­ny a váš­ni­vou roman­tic­kou lás­ku vel­ké­ho hrdi­ny.