Obi-Wan Kenobi - recenze

Obi-Wan Kenobi začal vel­mi naděj­ně a skon­čil na vyso­ké notě, bohu­žel pro­střed­ní tře­ti­na pat­ři­la mezi to nej­slab­ší, co nám zatím Star Wars na Disney+ nabíd­lo. A to je ško­da, jde totiž o nejen o chro­no­lo­gic­ky prv­ní setká­ní Obi-Wana a Anakina/Vadera po dese­ti letech, ale i o zno­vushle­dá­ní Ewana McGregora a Haydena Christensena po téměř dvou deká­dách. Během této doby byly jejich fil­my mno­hem pozi­tiv­ně­ji při­ja­ty, z dětí, kte­ré s nimi vyrůs­ta­ly, jsou již dospě­lí lidé, a prá­vě tato gene­ra­ce lec­kdy pova­žu­je preque­ly za své nej­ob­lí­be­něj­ší díly Star Wars, a i díky meme cul­tu­re se napří­klad prá­vě z Obi-Wana sta­la jed­na z vůbec nej­ob­lí­be­něj­ších postav v celé sérii.

A když těm­to dvě­ma posta­vám dáte vlast­ní seri­ál, a při­zve­te po tak dlou­hé době oba hlav­ní před­sta­vi­te­le, chy­by nejsou na mís­tě. Jenže tady chy­by jsou, a ne zce­la pře­hléd­nu­tel­né. Jde hlav­ně o scé­nář jako tako­vý. Už jen ten pacing celé­ho seri­á­lu je zvlášt­ní - Celé se to pre­zen­tu­je, jako že Leia bude une­se­na a Obi-Wan ji bude muset zachrá­nit dří­ve, než na ni při­jde Darth vader. Jenže tohle se odby­de v prv­ní tře­ti­ně pří­bě­hu, ve dru­hé se to opět celé zopa­ku­je, ale reál­ně strá­ví Obi-Wan s Leiou vět­ši­nu času na ces­tě zpět domů tím nej­slo­ži­těj­ším mož­ným způ­so­bem, při­čemž Obi-Wan neu­stá­le opa­ku­je že „Vader chce jeho a že mu musí čelit sám, ale vlast­ně nikdy nic doo­prav­dy neu­dě­lá, a já tak sedím u obra­zov­ky a říkám si „dob­ře, já to chá­pu, tak už to udě­lej!“ A dal­ším pro­blé­mem pro mě byla Reva. Jako nápad je vlast­ně zají­ma­vá - pada­wan­ka, kte­rá pře­ži­la Vaderův útok, a kte­rá pro­padla tem­né stra­ně když ji posed­la tou­ha po pomstě. Jenže byla bohu­žel napsá­na hroz­ně sla­bě, respek­ti­ve vše oko­lo ní bylo napsá­no hroz­ně sla­bě. Ostatní Inquisitoři ji pova­žo­va­li za zbrklou, agre­siv­ní a pří­liš divo­kou, jen­že v jiných Star Wars mate­ri­á­lech, jako napří­klad v seri­á­lu Rebels či v růz­ných kni­hách a komik­sech jsou přes­ně tako­ví prá­vě oni. Tady však půso­bi­li jako nepo­u­ži­tel­ná ban­da chláp­ků v cosplay oble­cích, kte­ří se háda­jí jako malé děti o tom, kdo může jako prv­ní hrát na PS5. navíc Moses Ingram úpl­ně nedo­ká­za­la zahrát tuto děsi­vou polo­hu, a vůbec nevy­vo­lá­va­lo tako­vou hrů­zu, jakou asi měla. kde ovšem nao­pak zazá­ři­la byla intim­něj­ší momen­ty, jme­no­vi­tě roz­ho­vor s Obi-Wanem v páté čás­ti a pak vlast­ně po celou dobu finá­le. A upřím­ně, téměř až do posled­ní­ho dílu půso­bi­la více jako hlav­ní posta­va prá­vě Reva než samot­ný, Obi-Wan, což mi u seri­á­lu s názvem Obi-Wan Kenobi při­pa­dá poně­kud zvlášt­ní. A mimo to jde také o něja­ké drob­né detai­ly, hlav­ně ve čtvr­té čás­ti se občas obje­vi­la vylo­že­ně hloupost, věci, kte­ré mož­ná půso­bi­ly dob­ře na papí­ře, ale na obra­zov­ku už se nepo­ved­lo je pře­vést pře­svěd­či­vě (Obi-wan sko­čil do zdi pří­mo před Stormtroopery, Tala odrov­na­la vojá­ka oby­čej­nou fac­kou, nepro­nik­nu­tel­ná pev­nost je vlast­ně napros­to jed­no­du­še pro­nik­nu­tel­ná,...). A výhra­dy bych měl i k někte­rým tech­nič­těj­ším aspek­tům, jme­no­vi­tě režie mi ne vždy úpl­ně sed­la, kame­ra i střih byly občas dost zma­te­né a ama­tér­ské, a hlav­ně na vizu­ál­ních efek­tech se hod­ně pode­psal malý roz­po­čet (odha­du­je se na 70 mili­o­nů dola­rů - to je oprav­du málo na seri­ál tako­vých roz­mě­rů a hlav­ně tako­vé důle­ži­tos­ti). Technologie Volume zde také neby­la vyu­ži­ta úpl­ně nej­lé­pe, čas­to byla jed­no­znač­ně poznat, že her­ci sto­jí před LED obra­zov­kou a ne na sku­teč­né loka­ci, což se napří­klad u Mandaloriana nestá­va­lo. Abych však jen nekri­ti­zo­val, je zde mno­ho co chvá­lit. V prv­ní řadě Ewan McGregor v titul­ní roli byl pros­tě vyni­ka­jí­cí, váž­ně nemám abso­lut­ně žád­nou kri­ti­ku. Pocitově půso­bil jako napros­to při­ro­ze­ná pře­chod­ná fáze mezi tím Obi-Wanem z Pomsty Sithů a sta­rým Benem z Nové Naděje. Ewan zvlá­dl všech­ny polo­hy - někdy půso­bil jako zlo­me­ný muž nesou­cí obrov­skou vinu, jin­dy zas jako pra­vý rytíř Jedi, vůd­ce a ochrán­ce, vše jsem mu věřil a sou­cí­til jsem s ním jeho trá­pe­ní a bolest. Na emoč­ní nit­ky mi oprav­du dove­dl zahrát doko­na­le, klo­bouk dolů. A nelze opo­me­nout ani vel­ký návrat Haydena Christensena do role jak mla­dé­ho Anakina Skywalkera, tak koneč­ně i plno­hod­not­né­ho Lorda Vadera, a opět - v obou fázách Anakinova živo­ta byl vyni­ka­jí­cí.

Flashbacky s Ewanem byly sice krát­ké a dia­lo­gu v nich moc neměl, ener­gie tam však byla a jejich haš­te­ře­ním jako by vypadlo z Epizody II či z Klonových válek, byl to pros­tě on. A bylo setsa­k­ra pří­jem­né ho opět vidět. A jako Vader se doo­prav­dy uká­zal až ve finá­le, ale to čeká­ní stá­lo zato, byl děsi­vý a i přes tlus­tou vrst­vu make-upu a přes hel­mu, kte­rá mu zakrý­va­la polo­vi­nu obli­če­je doká­zal vyvo­lat ide­ál­ní kom­bi­na­ci hrů­zy, zne­chu­ce­ní a lítos­ti. A samo­zřej­mě ješ­tě pře­kva­pi­vá nová hvěz­dič­ka toho­to seri­á­lu, Vivian Lyra Blair jako mla­dá prin­cez­na Leia. Sehnat oprav­du dob­ré dět­ské her­ce není až tak jed­no­du­ché, ale zde se to oprav­du poved­lo, vel­ká pochva­la pro Carmen Cuba, kte­rá se o cas­ting sta­ra­la. Vivian Lyra per­fekt­ně ovlád­la výra­zy a maný­ry Carrie Fisher a mla­dou Leiu při­ved­la k živo­tu báž­ně nád­her­ně. Ano, občas půso­bi­la tro­chu moc dospě­le, ale to je spíš pro­blém scé­ná­ře než hereč­ky, a navíc Leia už i v původ­ní tri­lo­gii půso­bi­la veli­ce vyvi­nu­tě a schop­ně, vždyť již v deva­te­nác­ti letech byla sená­tor­kou. Ostatní posta­vy také cel­kem šly, i když kro­mě sta­rých zná­mých Owena a Beru tu nikdo moc zají­ma­vý nebyl, prak­tic­ky jen Indira Varma jako Tala a Kumail Nanjiani jako Haja. A co se finá­le týče, ona to byla vlast­ně čis­tá kon­cen­t­ro­va­ná nos­tal­gie, ale vlast­ně to nemys­lím jako výtku, pro­to­že to na mě fun­go­va­lo.

Obi-Wan ve svém kla­sič­těj­ším kos­tý­mu, jeho setká­ní s Lukem mě doja­lo (a „Hello the­re!“ roze­smá­lo), Qui-Gon i Palpatine potě­ši­li, a i ta kla­sic­ká hud­ba se zde koneč­ně ozva­la, a já byl šťast­ný, pro­to­že to oprav­du kři­če­lo „Star Wars“, a co jiné­ho si vlast­ně od Star Wars přát, že? Celkově tedy veli­ce nevy­rov­na­ná série, kte­rá nabíd­la vel­mi vyso­ké body, ale i vel­mi níz­ké, kte­ré bohu­žel u tak­to význam­né udá­los­ti nema­jí co dělat.

75%.

---