Co naplat, obdiv k armádě byste u mě marně hledali. Poslední klukovské iluze jsem ztratil během svého nedobrovolného (a to ještě zkráceného) „špagátování“ u ČSLA, no a US army se podle mého mínění ve skutečnosti liší jen jiným skvrněním na maskáčích. Ještě snad podstatně vyšším rozpočtem a z toho nepřímo plynoucí obecnou nadutostí.
Tak jako se nesčetné totáčové sovětské filmy vracely k Velké vlastenecké, Amerika se ráda vidí ve svých minulých válkách, Vietnam je už spánembohem kus za námi, teď jsme konečně zase vyhráli - v Perském zálivu.
Odvaha pod palbou je film od začátku do konce o vojácích, boji, válce a jejich následcích. Jeho těžištěm však není technika či násilí, nýbrž lidé, jejich vztahy a slabosti.
Kapitán Nathaniel Serling (Denzel Washington) byl v Pouštní bouři tankovým velitelem. V nepřehledné situaci omylem vystřelil na jedno z vlastních vozidel a zabil celou osádku, své blízké přátele. Vize hořících kamarádů jej bude pronásledovat do konce života, i když formálně byla jeho chyba smetena ze stolu jako rutinní politováníhodné neštěstí.
Je po válce a z bojových veteránů se staly nablýskané byrokratické uniformy v Pentagonu. Serling je pověřen šetřením, které má schválit návrh na posmrtné vyznamenání jednoho bojového pilota helikoptéry Řádem Cti. Očekává se, že vyznamenání přitáhne publicitu, neboť pilotem byla žena, kapitán(ka?) Karen Waldenová (Meg Ryan) - první případ vojenského vyznamenání ženy za hrdinství v bojové akci. Vysoké velení a Bílý dům by si přáli dojemný ceremoniál v Růžové zahradě, kdy ani oko nezůstane suché, zvlášť když medaili má převzít malá Karenina dcerka.
Serling se však pustí do vyšetřování případu s větší vervou, než se od něj očekává. Waldenová jako pilotka sanitní helikoptéry zjevně v incidentu zachránila životy několika amerických vojáků, a zárověň ohrozila sebe a svou osádku. Serling objevuje ve výpovědích svědků nesrovnalosti, zejména při žďímání nervózního lapiducha (Matt Damon) a zpupného seržanta (Lou Diamond Phillips).
Film se zabývá dvěma druhy odvahy pod dvěma druhy paleb. První je ta válečná, zjevná statečnost (a její hranice) uprostřed nepřátelské střelby. Druhá, neméně důležitá, armádě však spíše nepohodlná, je Serlingova kuráž zjistit pravdu o skutečných událostech kolem vyšetřovaného incidentu, byť vystaven palbě nadřízených, narůstající zášti účastníků i opakované depresi z vlastní válečné viny, která vede k jeho vzdálení se od rodiny...
Všichni herci v Odvaze jsou velmi přesvědčiví, metály jsou ostentativně nablýskané, mluví se o samé cti a hrdinství, zatímco pravda se skrývá ve zbabělosti, strachu a podlosti. Ve válce, ale i po ní, umírají lidé, je to strašná skutečnost, a podle mého názoru z nich není třeba dělat cokoliv víc než zase lidi, i se všemi svými chybami; film ukazuje, že jimi za všech okolností zůstávají - žádný superhrdina tu není.
Film mohu doporučit těm, kteří rádi mudrují nad lidskými vztahy a pohnutými osudy vojáků (mužů i žen) v kritických situacích, jakož i nad následky takových zážitků v dalším životě.
Hodnocení: UJDE
HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ
Třebaže film nic přímo neodsuzuje, armáda Spojených států jej prý nemá ráda - na bojových scénách je to poznat, jsou buď komorní nebo v noci, technických záběrů pramálo, tanky jsou takové jakoby modelové...- Jak mě ujišťovali vojensky zběhlejší kamarádi, případy úspěšné střelby na přátelské či vlastní cíle jsou ve vojenských konfliktech daleko častější, než se obecně předpokládá. Nemyslím, že by bylo třeba z toho dělat takové absurdno, a nevím, proč by na to armáda měla být tak háklivá. Zase ta jejich potřeba pocitu dokonalosti.
Photo © 1996 20th Century Fox
Nejnovější komentáře