Onoda – 10 000 nocí v džungli

Onuda

Ke kon­ci dru­hé svě­to­vé vál­ky Japonci cvi­či­li sebe­vra­žed­né pilo­ty kami­kad­ze. Jejich úlo­hou bylo zemřít za Japonsko. Ve stej­né době však pro­bí­hal i výcvik spe­ci­ál­ních diverz­ních sku­pin, kte­ré měly vést par­ty­zán­ský boj pro­ti blí­ží­cím se Američanům. jejich úko­lem nao­pak bylo nikdy neze­mřít, nikdy se nevzdat. Jedním z absol­ven­tů spe­ci­ál­ní­ho výcvi­ku byl také dva­a­dva­ce­ti­le­tý Hiró Onoda. V roce 1944 je vysa­zen na fili­pín­ský ost­rov Lubang, aby velel nepo­čet­né jed­not­ce. O rok poz­dě­ji Japonsko kapi­tu­lu­je. Onoda však boju­je dál…

TŘICETILETÁ VÁLKA
Film vychá­zí z reál­ných udá­los­tí. Poručík Hiró Onoda vedl svou vál­ku až do roku 1974 (!), kdy ode­vzdal samu­raj­ský meč do rukou své­ho býva­lé­ho veli­te­le. O pro­ži­tých zku­še­nos­tech pak sepsal kni­hu Moje tři­ce­ti­le­tá vál­ka a prá­vě z ní vychá­zí fran­couz­ský film.

SMRTÍCÍ STOPÁŽ
Pro něko­ho může být bez­má­la tří­ho­di­no­vá sto­páž odstra­šu­jí­cí, ale nedo­ve­du si před­sta­vit, jak lépe vykres­lit tu deká­dy trva­jí­cí zarpu­ti­lost. Tady je dél­ka fil­mu napros­to obha­ji­tel­ná a Filmfanatic s tím nemá pro­blém. Nečekejte však, že bude­te svěd­ky jed­né akč­ní sek­ven­ce za dru­hou. Ve fil­mu se stří­lí jen občas, ale o to zásad­něj­ší vliv kaž­dá vypá­le­ná kul­ka má.

PROČ?
Tím hlav­ním, na co se tvůr­ci zamě­ři­li, je vykres­le­ní cha­rak­te­rů a pře­de­vším pak samot­né­ho Onody. Co zapří­či­ni­lo, že pro­je­vil tako­vé množ­ství odhod­lá­ní, hou­žev­na­tos­ti a smys­lu pro povin­nost? Přežít desít­ky let v nehos­tin­né džun­g­li je obdi­vu­hod­ný výkon samo o sobě a tady se dostá­vá­me k jis­té­mu dile­ma­tu. Onoda je totiž vykres­len coby hrdi­na. Naprosto chy­bí při­zná­ní, že jeho diverz­ní akce dáv­no po skon­če­ní vál­ky stá­ly život mno­ho nevin­ných civi­lis­tů.

NEVYUŽITÁ ŠANCE
Jistě, nedáv­no jsem opa­ko­va­ně zdů­raz­ňo­val, že film není učeb­ni­cí děje­pi­su a na tom stá­le trvám. Nemusí být přes­ný v detai­lech, ale cel­ko­vý obraz by měl odpo­ví­dat rea­li­tě. Jenže Onoda je vykres­len až pří­liš jed­no­ba­rev­ně a je to ško­da. Alespoň náznak morál­ní­ho dile­ma­tu by totiž fil­mu dodal dal­ší vrst­vu a divák by měl o atrak­ci navíc.

Pokud tedy dosta­ne­te chuť na hlu­bo­kou son­du do váleč­né mys­li odda­né­ho císař­ské­ho vojá­ka, asi nena­jde­te lep­ší sní­mek, než Onoda. I kvů­li své sto­pá­ži není pro kaž­dé­ho, ale kdo vydr­ží, dosta­ne veli­ce solid­ní por­trét napros­to odliš­né kul­tu­ry, jejíž pří­sluš­ní­ci jsou schop­ni pře­žít i 10 000 nocí v džun­g­li.

Photo © Le Pacte