Kniha s názvem „Oveček vlku se zachtělo“ od českého autora Aleše Novotného je velmi mrazivým thrillerem s motivy temné atmosféry severských thrillerů, kde každá potencionální stopa je vzkaz vedoucí jak jinak než k smrti.
Stěžejní postavou celého příběhu je velmi zkušený kriminalista Patrik a jeho policejní parťačka Viktorie, kteří jsou pověřeni vyšetřování brutálních vražd a samotným honem na sériového vraha.
V opuštěné budově je totiž uskutečněn nález mrtvé ubodané dívky ve spodním prádle, navlečené jen do ovčí kůže, a nad tělem je na zdi podle všeho krví namalovaná podobizna vlka. Hororovou scénu navíc dokresluje hrůzostrašný objev v podobě zastrčeného lístečku v ústech oběti, na kterém je napsaná rýmovaná říkanka o vlku a ovečce.
Jednou vraždou to bohužel nekončí, ale naopak se rozbíhá řetězec dalších událostí a o něco později je nalezeno další tělo, nyní pro změnu dospívajícího chlapce, a posléze i žena středního věku. Je zřejmé, že jim v okolí oficiálně řádí vyšinutý sériový vrah.
V říkánkách se sice mluví pouze o jednom vlkovi, ale o několika ovečkách. Ze samotných veršů se dá vyčíst, že se vrah chystá zabít pět obětí, tedy pokud s tím však souvisí pět nedaleko zmizelých oveček tj. pět oveček, pět potenciálních obětí, které zcela určitě musí něco spojovat, ale co? Na to již musí ruku v ruce přijít Patrik se svou kolegyní Viktorií.
A i když jim vrah s každou další rýmovačkou poskytuje nové a nové indicie, na něž by se měli zaměřit, přec vyšetřování nepostupuje tak rychle, jak by si přáli. A i když se pomalými krůčky přibližují na stopu vraha, netuší, že v ohrožení života mohou být nejen oni sami, ale i jejich nejbližší....
Případ domnělého sériového vraha se vymyká kontrole, a navíc bez ohlášení do Patrikova života neplánovaně vstupuje jeho mladší bratr, jež podlehl svodům alkoholu a lže si do kapsy, jen aby si nemusel přiznat svou závislost a mít sílu svěřit se do rukou odborníku. Místo toho raději chlastá, hraje si na ublíženého, a i když by rád vymetl kostlivce minulosti ze své skříně, nemá sílu a odvahu se zcela otevřít. Podaří se mu nakonec vzmužit, svěřit se svému bratrovi a zatočit tak nadobro se svými démony?
„Zlo tu bylo od pradávna, je všude kolem nás, ale my ho často nevidíme, protože si našlo způsob, jak splynout s okolím, je jako chameleon. Někdy tvá, než ho odhalíme a pojmenujeme, a teprve tehdy jsme schopni s ním bojovat a můžeme doufat, že ho porazíme.“
Shodou okolností se všechny vraždy odehrávají na místech, k nimž se vážou Patrikovi vzpomínky na šťastné dětství, a to v období, kdy ještě žila jeho matka. Vzpomínky jsou to velmi šťastné, a vždy doplněné o nějaké její životní moudro, které vždy zahřeje u srdce a podnítí k dalšímu zamyšlení např. :
„Moje máma tvrdívala, že bychom nikdy neměli podceňovat chvíli, kterou právě prožíváme, protože se z ní může jednoho dne stát vzpomínka. Taková, kterou si budeme přehrávat ještě v důchodu - a dost možná se z ní vyklube zlomeček našeho bytí, k němuž se přivineme a obejmeme ho pár okamžiků předtím, než se vypravíme na onen svět. Občas to ale může být naopak výjev, který nás bude chodit strašit a zjevovat se v našich nejhorších nočních můrách...“
Ovšem zabrousit k některým vzpomínkám je jako popadnout klacek a šťourat s ním do vosího hnízda, díky němuž se pak na povrch dere nejedno děsivé rodinné tajemství a trauma, jež mělo být navždy pohřbeno, ale díky záhadným vraždám a jejich nečekaném motivu opět tito démoni ožívají.
V knize navíc nalezneme jako třešničku na dortu i jakési lekce kriminalistiky, kdy se dovídáme základní formulace týkající se zločinu. Tyto pasáže a definice mě velice bavili, neboť mi dali možnost se více vcítit nejen do mysli vyšetřovatele, ale i utvořit si profil samotného vraha.
Jednou z nich je například polemizování nebo vysvětlení, jak se formuluje mysl vraha než skutečně sáhne po své první lidské oběti. „Většina agresorů, z nichž se nakonec vyklubou chladnokrevní sérioví vrazi, zápolí s fantaziemi, destruktivními impulzy, a dokonce i se záchvaty vzteku dlouhou dobu, někdy jsou tyto myšlenky zakořeněné už v dětství, kdy týrají drobná zvířata, je pro ně čím dál těžší odolávat, až posléze nutkání v boji zvítězí. A němá tvář už nestačí, chtějí víc, lidskou oběť...“
Kniha je velmi čtivá a jen těžko se lze od ní odtrhnout, ať už je to kvůli nevšednímu a dosti brutálnímu ztvárnění jednotlivých vražd, tak i kvůli krásně zvučným říkankám, a v neposlední řadě i těžko předvídatelný motiv samotného vraha.
Oveček vlku se zachtělo je jedna z mála detektivek, která se může doslova pyšnit předním postavením na výsluní nejlepších detektivek coby českých autorů, neboť má v sobě vše, co od skvělého čtení očekáváte tj. temnou až ponurou atmosféru, stupňující se napětí, neočekávané zvraty, a hlavně těžko předvídatelný motiv vraha, jehož skutečnou identitu je velmi obtížné odhalit.
Kromě precizně zpracovaného detektivního příběhu se zde řeší i stará rodinná traumata a křivdy, jež dokážou v budoucnu napáchat škody velkého rozsahu a je jen na nás, zda dovolíme svým nejbližším, aby nám podali pomocnou ruku.
Za mě je kniha „Oveček vlku se zachtělo“ jedna z mála knih, jejíž čtení jsem si užila na maximum, a pokud autor napíše opět novou knihu v podobném duchu, určitě si ji ráda přečtu.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji v rámci spolupráce nakladatelství GRADA Publishing, a.s. pod značkou Grada.
OVEČEK VLKU SE ZACHTĚLO
Napsal: Aleš Novotný
Vydala: Grada Publishing, a.s., pod značkou Grada
První vydání, Praha 2026
Počet stran: 252
ISBN: 978-80-247-3478-1
