Padesátka je fajn věk

DSC 0641

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Určitě si to mys­lí Martina Kemrová, kte­rá se roz­hod­la podě­lit o své nad­še­ní z toho­to věku nejen se svou kniž­ní kama­rád­kou, ale také se čte­ná­ři kni­hy s názvem „V nej­lep­ším věku“. O autor­ce se roz­hod­ně nedá napsat, že je to nezku­še­ná mla­di­ce a zku­še­nos­ti má někde prac­ně opsa­né nebo napo­slou­cha­né. Jak sama píše: Tak jsem si řek­la, že hodím na papír (tedy spíš někam do vir­tu­ál­na) 28 důvo­dů, proč je zrov­na pade­sát­ka, když ne boží, tak fajn věk. Tahle věko­vá hra­ni­ce je pros­tě neu­stá­le inspi­ru­jí­cí a vypa­dá to, že myš­len­ky a nápa­dy v hla­vách pade­sá­ti­le­tých osob ros­tou, jako hou­by po deš­ti. Je dob­ře, že pro Kemrovou není věk tím, čím by si chtě­la lámat hla­vu. Zajímají ji vzta­hy mezi lid­mi a pře­de­vším se sna­ží for­mu­lo­vat svůj recept, jak vzdo­ro­vat špat­né nála­dě a při­jmout sám sebe s nedo­stat­ky. Text kni­hy je roz­dě­len do 28 kapi­tol. Škoda, že někte­ré názvy jsou for­mu­lo­va­né jako pouč­ky a při čet­bě sezna­mu kapi­tol to vypa­dá, že kni­ha je stu­dij­ní text pro účast­ní­ky kur­zu na šťast­ný život (Všechno zlý je pro něco dob­rý, Vím, co chci, a co ne, Na čem oprav­du zále­ží, atp). O to víc oce­ňu­ji ty kapi­to­ly, kde vychá­zí autor­ka z vlast­ních zku­še­nos­tí a zážit­ků. Text je potom více osob­ní, obsa­hu­je vtip­né postře­hy a nechy­bí mu jis­tý nad­hled. Autorka čas­to v kapi­to­lách pou­ží­vá sou­hrn názo­rů nebo výčet poky­nů, kte­ré dopo­ru­ču­je, nebo nao­pak před nimi varu­je. Vychází z běž­ných situ­a­cí, kte­ré se dají šikov­ně zvlá­dat díky před­cho­zím zku­še­nos­tem. A že se jich před dosa­že­ním pade­sát­ky dá sebrat doce­la hod­ně. Autorka uží­vá struč­né a sro­zu­mi­tel­né for­mu­la­ce. Kapitoly jsou napsa­né jako komen­tá­ře na Facebook kama­rád­ky, ke kte­ré­mu se může čte­nář při­dat, nebo se do poci­tu kama­rád­ky vcí­tit. Osobně mi ten­to for­mát nepři­pa­dá pří­liš nápa­di­tý. O kama­rád­ce je v tex­tu uve­de­no málo infor­ma­cí a text se neroz­ví­jí ani jako dia­log. Autorka stej­ně píše pře­de­vším o sobě a svých zku­še­nos­tech, tak proč ta neu­r­či­tá dal­ší oso­ba. Naopak oce­ňu­ji, že v závě­ru kaž­dé kapi­to­ly je malý úkol pro sebe­po­zná­vá­ní a posi­lo­vá­ní pozi­tiv­ní­ho myš­le­ní.

I když se na téma stá­ří a pade­sát­ky napsa­lo hod­ně knih, není vůbec na ško­du, pře­číst si názo­ry ženy, kte­rá, jak sama říká „se nemu­sí hle­dat“.  Autorka se občas uchý­lí k vypo­čí­tá­vá­ní výhod nebo důvo­dů, proč je pade­sát­ka chá­pa­ná jako urči­tý život­ní mez­ník. Je mož­né s ní sou­hla­sit nebo na zákla­dě vlast­ních zku­še­nos­tí nesou­hla­sit. Ale urči­tě je dob­ré se zamys­let, jak dob­ře člo­věk sám sebe zná, jaké má potře­by i jaká jsou jeho přá­ní. A jest­li je to prá­vě v době dosa­že­ní věku pade­sá­té­ho roku, nebo je člo­vě­ku o pár let méně, či ho k zamyš­le­ní bude moti­vo­vat prá­vě tato kni­ha, to vlast­ně není pod­stat­né.

Autorka má občas ten­den­ci vypo­čí­tá­vat argu­men­ty a text chví­le­mi půso­bí men­tor­sky, ale jis­tá míra nad­sáz­ky a vtip­né pří­kla­dy ze živo­ta pone­chá­va­jí text v zábav­né rovi­ně. Kniha, kte­rá obsa­hu­je 125 strá­nek, neza­tí­ží batů­žek a hodí se dob­ře jako dopro­vod na ces­ty MHD nebo při čeká­ní na coko­liv a kde­ko­liv. Doporučuji pře­de­vším čte­nář­kám, kte­ré už mají něco odži­to, ale stá­le mají chuť se svým živo­tem něco dělat a umí brát život s humo­rem. Muži asi tuto kni­hu těž­ko doce­ní, ale kdo je zví­da­vý, ten se taky může poba­vit.

Autor: Martina Kemrová     Obálka a ilu­stra­ce: Barbora Balgová

Nakladatelství: CPress Vydáno 11/2019

Hodnotím 45%

Foto: Karolína Černá & CPRESS