Párty Hárd

Tři spo­lu­žá­ci chtě­jí udě­lat ten nej­lep­ší mejdan pod slun­cem, aby zapů­so­bi­li na své vysně­né dív­ky. Kdo zasu­ne a kdo se sta­ne obě­tí bru­tál­ní šika­ny?

Ještě pár let nazpá­tek se jako o sluš­ných zástup­cích panic­kých kome­dií u nás dalo mlu­vit o Snowboarďácích a Rakeťácích. Oba tyto fil­my Karla Janáka nejsou doko­na­lé, prá­vě Janák byl ovšem prv­ní, kte­rý kon­cept kome­dií zná­mý napří­klad ze Sexbomby od ved­le či Superbad pře­nést k nám. Dva Janákovy sluš­né kome­die ovšem nedo­ká­ží sami vykou­pit Panic je nanic Ivo Macharáčka, Bajkery Martina Koppa a dal­ší zapad­lé poku­sy. To pra­vé vykou­pe­ní v roce 2019 při­ne­sl až Martin „Řezník´´ Pohl svou Párty Hárd. A je smut­né, že člo­věk neú­spěš­ně při­jat na FAMU, kte­rý svůj pro­jekt rea­li­zo­val v ama­tér­ských pod­mín­kách, nato­čil jed­nu z nej­lep­ších čes­kých fil­mo­vých kome­dií posled­ních 10 let.

Martin Pohl je tvůr­ce, kte­ré­ho se vypla­tí sle­do­vat již od krát­ké­ho fil­mu Deprivační sta­ni­ol, násled­ně se ovšem z Pohla stál v rám­ci jeho kari­é­ry tako­vý čes­ký Kevin Smith, kte­rý po vzo­ru Smithova View Askewniverse začal budo­vat svůj pro­po­je­ný fil­mo­vý vesmír. Po Život není krás­ný, Jehovova pomsta a Máma má raka došlo prá­vě na Párty Hárd, kte­ré se po prá­vu dočka­lo pro­za­tím nej­vět­ší­ho úspě­chu. Byla by totiž krát­ko­zra­ké odsou­dit Párty Hárd pou­ze jako stud­nu vul­gár­ní­ho a fekál­ní­ho humo­ru.

Hodinová zále­ži­tost, kte­rá nikdy nepo­vo­lí límec a nadá­le sází na nové vlny dia­lo­go­vé a situ­ač­ní komi­ky, kte­rá na jed­nu stra­nu dost mož­ná před­vá­dí mno­ho zka­že­né­ho, na tu dru­hou ovšem doká­že za pocho­du mno­ho­krát pře­kva­po­vat a ryzí vystříz­li­vě­ní nena­bíd­ne ani po opa­ko­va­ném zhléd­nu­tí. I pro­to, že během sle­do­vá­ní dochá­zí ke kon­fron­ta­ci poci­tů, sne­si­tel­nos­ti a fyzic­ké­ho ide­ál­ní­ho poci­tu. Párty Hárd je přes­ně ten typ fil­mu, kte­rý nutí divá­ka při jeho sle­do­vá­ní něco cítit. I zahra­nič­ní kome­die napří­klad dua Seth Rogen/Evan Goldberg doká­žou zajít pořád­né dale­ko, South Park dua Trey Parker/Matt Stone poté i po letech nemá v rám­ci neko­rekt­ní­ho humo­ru kon­ku­ren­ci. Párty Hárd ovšem před­sta­vu­je prá­vě v Čechách ten svě­ží vítr, kte­rý koneč­ně před­sta­vu­je jiný kome­di­ál­ní pokrm, než gene­ric­ké kome­die. A doka­zu­je, že to jde i za drob­né (respek­ti­ve zhru­ba 250 tisíc dola­rů).

Párty Hárd je přes­ně ten typ film, u kte­ré­ho sejde na úrov­ni lid­ské­ho vku­su a úrov­ně toho, co vše je scho­pen pře­kous­nout. Martin Pohl se s posta­va­mi nepá­ře a neští­tí se psy­chic­ké­ho domá­cí­ho nási­lí, obli­čejů plných beďa­rů či vylu­čo­vá­ní hoven při pohle­du na jiné hov­no. Při sle­do­vá­ní čas­to dochá­zí k úva­hám nad tím, zda Pohl čer­pá z vlast­ních zážit­ků nebo má pou­ze divo­kou fan­ta­zii. Od auto­ra Martyho frků ovšem může člo­věk čekat leda­cos, stě­žej­ní zůstá­vá fakt, že oče­ká­vá­ná klišé panic­ké­ho fil­mu jsou nabou­rá­va­ná prá­vě divo­kým Pohlovým scé­ná­řem, kte­rý vybí­zí k jed­no­mu výbuchu smí­chu za dru­hým. V jis­tých bodech jde mož­ná Pohl sku­teč­ně až pří­liš za hra­nu vku­su a výsle­dek je jenom leh­ké krou­ce­ní hla­vy, spous­ta kome­di­ál­ních zla­tých nugá­tů to ovšem vyku­pu­je. Stačí pět minut s Grundzou a vše je rázem odpuš­tě­no. A pocta Mandragoře taky není špat­ný moment.

Často se říká, že ome­ze­né pro­ducti­on valu­es ako­rát svá­dí k vět­ší kre­a­ti­vi­tě, Párty Hárd poté v rám­ci ama­tér­ských pod­mí­nek před­vá­dí sko­ro až vrcho­lo­vý sport. Celkově audi­o­vi­zu­ál­ní podá­ní tak není uhla­ze­né, zůstá­vá ovšem živel­né. Všichni neher­ci jsou při­ro­ze­ní a díky tomu i ve svých úlo­hách fajn, jen v detai­lech se dá snad­no říct, že se toho mož­ná dalo z herec­ké akce vymlá­tit o ždi­bec víc. Pohlův film jde při­tom snad­no zaška­tul­ko­vat jako blbost, vul­gár­ní a zvrhlou mrd­ku. Pohl ovšem nato­čil film , kte­rý má oči­vid­ně něja­ký tvar, díky tomu ve výsled­ku i uce­le­nou autor­skou vizi.

V ome­ze­ných pod­mín­kách pros­tě v roce 2019 vznik­la audi­o­vi­zu­ál­ně divo­ká podí­va­ná, kte­rá je sice fekál­ní, vul­gár­ní a zvrh­lá, záro­veň ovšem i kre­a­tiv­ní, zábav­ná a a pře­de­vším uvě­do­mě­lá. Snad Martinu Pohlovi vyš­ší ambi­ce a roz­po­čet u Párty Hárder: Summer Massacre nesho­dí řetěz, takhle již prak­tic­ky kul­tov­ka by si totiž důstoj­né pokra­čo­vá­ní zaslou­ži­la.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

---