Párty Hárder: Summer Massacre – Recenze – 40%

Photo © Bontonfilm

Hodnocení článku

(3 hla­sů, prů­měr: 2,67 z 5)

Loading...

Pokračování čes­ké kome­die Párty Hárd z roku 2019 opět nato­čil a napsal reži­sér a sce­náris­ta Martin Pohl, kte­rý je znám mimo jiné jako horror­co­re rap­per s pseu­do­ny­mem Řezník nebo jako autor komik­so­vých vti­pů Mártyho frky. S fil­mem Párty Hárd debu­to­val jako tvůr­ce celo­ve­čer­ních fil­mů (do té doby nato­čil jen něko­lik krát­ko­me­tráž­ních sním­ků a také spous­tu video­kli­pů k vlast­ní hudeb­ní pro­duk­ci) a vstou­pil tak ve zná­most jako své­byt­ný fil­mař, jehož smy­sl pro extrém­ně vul­gár­ní, neko­rekt­ní a mnoh­dy až mor­bid­ní či nechut­ný čer­ný humor sice oslo­vu­je mno­hé fanouš­ky, leč roz­hod­ně není určen pro kaž­dé­ho.

Photo © Bontonfilm

Film Párty Hárd vzni­kal s mini­mál­ním roz­poč­tem jako polo-amatérský pro­jekt, kte­rý bylo mož­né před jeho uve­de­ním onli­ne vidět jen v rám­ci ome­ze­né kočov­né dis­tri­buce zejmé­na po hudeb­ních klu­bech. Stala se z něj v pod­sta­tě kul­tov­ní zále­ži­tost se spous­tou cito­va­tel­ných hlá­šek a s něko­li­ka paměti­hod­ný­mi kome­di­ál­ní­mi scé­na­mi. Druhý díl s názvem Párty Hárder: Summer Massacreje opro­ti němu dis­tri­bu­o­ván již stan­dard­ně v kinech, při­čemž vzni­kal s pod­stat­ně vyš­ším (byť stá­le poměr­ně níz­kým) roz­poč­tem. Díky tomu jde roz­hod­ně cel­ko­vě o pro­fe­si­o­nál­něj­ší fil­mo­vý pro­dukt, jenž se natá­čel u Máchova jeze­ra s mno­hem vět­ším štá­bem a kte­rý je o něja­kých 40 minut del­ší než jeho před­chůd­ce (a všich­ni tvůr­ci a her­ci ten­to­krát dosta­li za svou prá­ci zapla­ce­no, což se u prv­ní­ho Párty Hárd moc neno­si­lo).

Navzdory zhru­ba dva­ce­ti­ná­sob­né­mu navý­še­ní roz­počtu je ale výsle­dek jen o málo výprav­něj­ší než Párty Hárd – tak­že roz­hod­ně nevy­pa­dá dra­ze a jeho tvůr­cům spíš ke spo­ko­je­nos­ti a napl­ně­ní poten­ci­á­lu ješ­tě dost finan­cí nao­pak schá­ze­lo. Děj se ode­hrá­vá v nuz­ném chat­ko­vém kem­pu, kam tro­ji­ce tří hlav­ních hrdi­nů vyra­zí po matu­ri­tě kvů­li domlu­ve­né bri­gá­dě, hudeb­ní­mu kon­cer­tu a pří­sli­bu hro­ma­dy sexu, a pořád­ně roz­je­tých „pár­ty scén“ je v něm mož­ná stej­ně jako v před­cho­zím fil­mu. Ani humor není o nic inten­ziv­něj­ší nebo ješ­tě více za hra­nou, gagy jsou dokon­ce kvů­li pozvol­něj­ší­mu tem­pu vyprá­vě­ní nao­pak roz­měl­ně­něj­ší a více uto­pe­né v zápla­vě samo­ú­čel­ných vul­ga­rit a fekál­ních moti­vů, kte­ré ale samy o sobě ve vět­ši­ně pří­pa­dů vtip­né nejsou.

Zatímco Párty Hárd byla stře­do­škol­skou kome­dií o třech nác­ti­le­tých nekňu­bech, kte­ří se kvů­li bale­ní holek poku­si­li zor­ga­ni­zo­vat hus­tou domá­cí pár­ty a tvr­dě se jim to vymklo z rukou, tak dru­hý díl je o něco kla­sič­těj­ší tee­nager­skou kome­dií, v níž dva z těch nekňu­bů – Tomáš a Miky (v dopro­vo­du uhro­vi­té­ho rádo­by fra­je­ra Páji, kte­rý je done­dáv­na šika­no­val) vyrá­že­jí na let­ní prázd­ni­ny k Mácháči, aby si tam koneč­ně pořád­ně zapí­cha­li. Jsou ale uby­to­vá­ni ve zpus­to­še­né pro­hni­lé chat­ce, strikt­ní maji­tel kem­pu jim jako bri­gá­du doha­zu­je jed­nu pod­řad­nou prá­ci za dru­hou, a kro­mě vlast­ní nesmě­los­ti a dal­ších nevý­hod (jeden je tlus­tý, dru­hý slí­bil své pří­tel­ky­ni přes léto věr­nost a tře­tí má vyklou­be­nou ruku a nejed­nu vadu řeči) jim je pře­káž­kou i sil­ná kon­ku­ren­ce ostat­ních mužů, jimiž se to v kem­pu jen hemží.

Film Párty Hárder: Summer Massacre má tak v pod­sta­tě žánro­vě i pří­bě­ho­vě vel­mi blíz­ko tře­ba ke Snowboarďákům nebo Rafťákům, je ale mno­hem drs­něj­ší, spros­těj­ší a oplz­lej­ší. Je ješ­tě o dost víc hard­co­re než mno­hé ame­ric­ké nebo němec­ké tee­nager­ské kome­die, jeho humor se nevy­hý­bá inva­li­dům a vozíč­ká­řům, nej­růz­něj­ším typům vymě­šo­vá­ní, koje­ní na veřej­nos­ti, lízá­ní řit­ních otvo­rů, pod­sou­vá­ní drog a alko­ho­lu dětem,  epi­lep­tic­kým záchva­tům nebo kape­le Ortel. Navzdory tomu vše­mu se ale drží ješ­tě pře­kva­pi­vě na uzdě, roz­jíž­dí se jen vel­mi poma­lu a ve finá­le ani zda­le­ka negra­du­je tak, jak by mohl, přes­to­že ve svém prů­bě­hu sli­bu­je mno­hé. A byť se u něj dá hned něko­li­krát zasmát nahlas, tak si film zásad­ně podrá­ží nohy per­spek­ti­vou hlav­ních postav, kte­ré se cho­va­jí jako nej­vět­ší pra­sá­ci a sexis­ti na svě­tě, aniž by záro­veň došli k jaké­ko­li for­mě nápra­vy.

Hlavní hrdi­no­vé (a stej­ně tak i vět­ši­na ved­lej­ších muž­ských postav ve fil­mu) totiž vní­ma­jí ženy pou­ze jako sexu­ál­ní tro­fe­je na jed­no pou­ži­tí, jako ke vše­mu a za všech okol­nos­tí svol­né sexu­ál­ní tre­na­že­ry. Všechny žen­ské posta­vy ve fil­mu jsou tak pří­tom­ny pou­ze jako objek­ti­vi­zo­va­né pří­le­ži­tos­ti k napl­ně­ní muž­ských fan­ta­zií. Žádná z nich nemá ani náznak osob­nos­ti, čas­to jsou defi­no­va­né pou­ze bar­vou vla­sů a veli­kos­tí poprsí, běž­ně je na ně odka­zo­vá­no v růz­ných vari­a­cích jako na „hulihla­vy“ nebo „pouz­d­ra na ptá­ky“. Jako sty­li­zo­va­nou kome­di­ál­ní nad­sáz­ku v rám­ci tee­nager­ské­ho žán­ru to lze omlu­vit jen čás­teč­ně, pro­to­že to v tak­to extrém­ně pře­mrš­tě­né podo­bě samo o sobě moc jako vtip nevy­zní­vá a namís­to toho to půso­bí jen oblud­ně sexis­tic­ky.

Dokud ten­to nara­tiv vedl „uhe­rák“ Pája v Párty Hárd pou­ze jako ved­lej­ší posta­va, kde byl za kari­ka­tu­ru nesná­še­né­ho a vysmí­va­né­ho škol­ní­ho kre­té­na (a podob­nou úlo­hu plnil tře­ba i Stifler v sérii Prci, prci, prcič­ky), tak to ješ­tě šlo. Ale když z něj má být najed­nou jeden z hlav­ních hrdi­nů, kte­rý se má vypo­řá­dá­vat se svý­mi poci­ty a s hle­dá­ním vlast­ní iden­ti­ty, a divák by s ním měl v zása­dě sou­cí­tit, tak je jeho nama­chro­va­ná póza samozva­né­ho nad­sam­ce spíš na obtíž, zvlášť když není v prů­bě­hu fil­mu nikým roz­po­ro­vá­na a nee­xis­tu­je k ní žád­ný vyva­žu­jí­cí pro­ti­pól. Podivně vyzní­vá i motiv utu­žo­vá­ní přá­tel­ství mezi hrdi­ny, kte­ří se oslo­vu­jí téměř výhrad­ně „ty kun­do“ nebo „čůrá­ku“ a chví­le vzá­jem­né pospo­li­tos­ti a pocho­pe­ní pro­klá­da­jí tím, že se ošk­li­vě navá­že­jí do Tomáše, kte­rý je z nich nejmé­ně sebe­vě­do­mý.

Pájovi noví kama­rá­di při­tom napa­da­jí pou­ze jeho zjev­ně smyš­le­né his­tor­ky o čet­ných poste­lo­vých dob­ro­druž­stvích, niko­li jeho uráž­li­vý a poni­žu­jí­cí pří­stup k opač­né­mu pohla­ví, kte­rý po něm nao­pak pře­bí­ra­jí. Za celý film není žád­ná z muž­ských postav kon­fron­to­vá­na s tím, že tako­vé cho­vá­ní vůči ženám jim jejich náklon­nost neza­jis­tí, nikdo z nich nepro­je­ví ani náznak sebe­re­flexe, nikdo nedo­jde k pro­zře­ní, pře­hod­no­ce­ní svých názo­rů a změ­ně ve svém jed­ná­ní. V celém fil­mu nepro­běh­ne mezi hrdi­ny a jejich „vyvo­le­ný­mi dív­ka­mi“ ani jeden vzá­jem­ný dia­log, nepro­bí­ha­jí tu žád­né námlu­vy, ani flir­to­vá­ní, vždy se jde rov­nou do akce. Ani jed­na z pří­tom­ných sle­čen tak nedo­sta­ne šan­ci kte­ré­ho­ko­li z hrdi­nů pře­svěd­čit, že je sama něco víc než objekt, kte­rý jim ve spl­ně­ní jejich libo­vol­ně uje­tých chou­tek nebu­de vzdo­ro­vat. Těžko si před­sta­vit, že se film v této podo­bě a s tím­to vyzně­ním zalí­bí i poten­ci­ál­ním divač­kám.

I s odhléd­nu­tím od této výtky je však film Párty Hárder: Summer Massacre hor­ší než Párty Hárd, a to zejmé­na kvů­li roz­vol­ně­něj­ší­mu tem­pu vyprá­vě­ní a méně vypi­lo­va­né­mu scé­ná­ři, jenž za před­cho­zím fil­mem pokul­há­vá jak z hle­dis­ka jed­not­li­vých gagů, tak z hle­dis­ka celé­ho pří­bě­hu, v němž mož­ná při­dal na dadais­mu a na ani­mo­va­ných vsuv­kách, ale jinak své­ho před­chůd­ce v ničem nepře­ko­ná­vá. Což pocho­pi­tel­ně nezna­me­ná, že mu nedá­te pět hvězd z pěti, pokud jste fanouš­ci Párty Hárd a hod­no­ti­li jste jej stej­ně.

Kromě toho lze exis­ten­ci obou fil­mů oce­nit už jen pro­to, že úspěš­ně čeří vody čes­ké fil­mo­vé pro­duk­ce, těží ze své nekom­pro­mis­ní výluč­nos­ti a na roz­díl od mno­ha jiných čes­kých kome­dií jsou oprav­du schop­ny výraz­ně polech­tat brá­ni­ci, pro­to­že oba jed­no­znač­ně vtip­né jsou (pokud vám tedy jejich humor není vylo­že­ně pro­ti srs­ti). Nakolik to jsou záro­veň dob­ré fil­my, je věc dru­há.