Percy Jackson: Moře nestvůr

Percy Jackson se necí­tí jako hrdi­na. Tento polo­lid­ský syn Poseidona – řec­ké­ho boha moře – jed­nou zachrá­nil svět, ale teď si poma­lu začí­ná mys­let, že to mož­ná byla jen vel­ká kli­ka. Náhodou se mu to poved­lo … jed­no­rá­zo­vý zázrak?

Když Percy zjis­tí, že má nevlast­ní­ho bra­t­ra, kte­rý je Kyklop, začne pře­mýš­let, jest­li být Poseidonovým synem nezna­me­ná spíš klet­bu než požeh­ná­ní. Ale Percy nemá moc času na pře­mýš­le­ní; kou­zel­ná hra­ni­ce tábo­ra polo­krev­ných se bor­tí a hor­da mýtic­kých nestvůr hro­zí zni­če­ním úto­čiš­tě dětí bohů.

Aby mohl Percy pří­by­tek polo­bo­hů zachrá­nit, musí spo­lu se svý­mi přá­te­li najít legen­dár­ní kou­zel­né Zlaté rou­no. Jejich puto­vá­ní je zave­de do Washingtonu D. C. a dál na pobře­ží Floridy, odkud vyplu­jí na zrád­nou ody­seu do dosud nepro­zkou­ma­ných mrtvých vod Moře nestvůr, lidem zná­mé­ho jako Bermudský troj­ú­hel­ník.

Jsou napa­de­ni obřím mecha­nic­kým kol­chid­ským býkem chr­lí­cím oheň, straš­li­vý­mi moř­ský­mi pří­še­ra­mi, obrov­ský­mi Kyklopy a kro­mě toho i polo­bo­hy odda­ný­mi bůhví­ko­mu. V sáz­ce je víc než obvykle a pokud Percy neu­spě­je, tábor polo­krev­ných zmi­zí a celý Olymp se roz­pad­ne.

Autor Rick Riordan, kte­rý mno­ho let vyu­čo­val řec­kou myto­lo­gii na střed­ní ško­le v Kalifornii a v Texasu, při­šel s nápa­dem na prv­ní kni­hu o Percym Jacksonovi. Nápad se nako­nec roz­vi­nul do čtyř dal­ších romá­nů a zís­kal obrov­skou fanouš­kov­skou základ­nu číta­jí­cí mili­ó­ny lidí, poté, co ságy o sta­ro­vě­kých řec­kých hrdi­nech nače­tl jako pohád­ky na dobrou noc pro své­ho syna Haleyho.

„Když jsem skon­čil s mýty, můj syn byl zkla­ma­ný,” píše autor na svých webo­vých strán­kách. „Ptal se mě, jest­li bych mohl vymys­let něja­ké dal­ší pří­běhy s těmi samý­mi posta­va­mi. Vzpomněl jsem si na kurz tvůr­čí­ho psa­ní, kte­rý jsem dělá­val se svý­mi šes­ťá­ky a kte­rý jim umož­ňo­val vytvo­řit si jejich vlast­ní­ho polo­bož­ské­ho hrdi­nu, syna nebo dce­ru jaké­ho­ko­liv boha, a ve kte­rém potom měli v řec­kém sty­lu popi­so­vat pouť toho­to hrdi­ny.“

„Někde tam jsem si vymys­lel Percyho Jacksona a vyprá­věl jsem Haleymu všech­no o jeho sna­ze vrá­tit Diův blesk, to vše v pro­stře­dí moder­ní Ameriky. Vyprávění celé­ho pří­bě­hu mi trva­lo asi tři noci, a když jsem skon­čil, Haley mi řekl, že bych to měl napsat jako kni­hu.”

Tyto tři noci defi­ni­tiv­ně nastar­to­va­ly Riordanovu roč­ní ody­seu, během kte­ré při­pra­vo­val svou prv­ní kni­hu pro mla­dé čte­ná­ře (v té době už byl etablo­va­ným auto­rem, kte­rý napsal něko­lik romá­nů – prv­ním z nich byl thriller o sou­kro­mém očku Tres Navarreovi Big Red Tequila v roce1997).

„Pozval jsem pár svých šes­ťá­ků, sed­má­ků a osmá­ků a zeptal jsem se jich, jest­li by se chtěl zapo­jit do ‘tes­to­va­cí jízdy’ romá­nu,” pokra­ču­je Riordan. „Jsem zvyk­lý uka­zo­vat svo­ji prá­ci dospě­lým a tak jsem neměl před­sta­vu, jest­li se bude Percy dětem líbit. Nakonec jsem pocho­pil, jaké to pro ně musí být, když mi dáva­jí svou esej a čeka­jí, jakou jim za to dám znám­ku! Naštěstí se to dětem oprav­du líbi­lo. A kro­mě toho měly pár dob­rých nápa­dů.”

Kniha vyšla v roce 2005, ale trva­lo dal­ších pět let, než se Hollywood roz­ho­dl pře­nést pří­běhy Percyho Jacksona na plát­no. Zatímco se stu­dio roz­ho­do­va­lo, zda nato­čit Riordanovu prv­ní kni­hu jako film, vydá­val autor v letech 2006 až 2009 kaž­dý rok dal­ší román.

            Riordan mohl těž­ko před­po­klá­dat, že vel­ko­for­má­to­vá ver­ze jeho prv­ní­ho romá­nu Percy Jackson: Zloděj bles­ku se sta­ne celo­svě­to­vým kasov­ním trhá­kem. Film, kte­rý reží­ro­val Chris Columbus, výkon­ný pro­du­cent fil­mu PERCY JACKSON: MOŘE NESTVŮR, si oblí­bi­ly mili­ó­ny lidí po celém svě­tě, včet­ně fil­ma­ře Thora Freudenthala. Poté, co shlé­dl film Percy Jackson: Zloděj bles­ku, si Freudenthal pře­če­tl i kni­hy a stal se fanouš­kem těch­to pří­bě­hů. „V těch kni­hách jsem našel hod­ně emo­cí a neu­cti­vý, roz­mar­ný tón,” říká. „Rick Riordan ovlá­dá úžas­né kouz­lo – je vtip­ný, jeho kni­hy mají spád a nebe­re se pří­liš váž­ně. Nikdy tomu ale neobě­tu­je emo­ci­o­nál­ní základ, kte­rým je par­ta dětí, kte­ré nesou těž­ké bře­me­no: mají rodi­če, kte­ří pře­sa­hu­jí život a kte­ří s nimi vět­ši­nou čas netrá­ví. Ve fil­mech hle­dám sil­né emo­ce a mám také rád zdra­vý smy­sl pro humor, kte­rý se s tím pojí. Jak kni­hy, tak ten­to film, tyto moje před­sta­vy napl­ňu­jí.“

Freudenthal říká, že chtěl vylí­čit pře­kry­tí sku­teč­né­ho a myto­lo­gic­ké­ho svě­ta. „PERCY JACKSON: MOŘE NESTVŮR uka­zu­je jiné, nové aspek­ty tábo­ra polo­krev­ných; chtě­li jsme vykres­lit kom­plet­ní obraz nád­her­né­ho úto­čiš­tě polo­bo­hů a vytvo­řit kouz­lo.”

Představa tee­nage­ra, kte­rý – nebo kte­rá – zjis­tí, že je... jak­si ... ne až tak úpl­ně z toho­to svě­ta, byla pro scé­náris­tu Marca Guggenheima neo­do­la­tel­ná. „Kdo by nechtěl vyrůst a jed­no­ho dne zjis­tit, že je polo­vič­ní bůh?” ptá se Guggenheim. A Percy je pře­svěd­či­vý a vstříc­ný polobůh. „Má nesmír­ně čis­té srd­ce,” dodá­vá Guggenheim. „Percy je pri­ma, má smy­sl pro humor a tro­chu se vyta­hu­je, ale nako­nec vždyc­ky udě­lá tu správ­nou věc.”

Guggenheim a Freudenthal zůsta­li duchu kniž­ní před­lo­hy věr­ní, pro­ved­li pou­ze úpra­vy nezbyt­né pro pře­ve­de­ní kni­hy na vel­ké plát­no. „Byly tam věci, kte­ré jsme muse­li pozmě­nit [opro­ti původ­ní kni­ze] pro­to­že struk­tu­ra kni­hy se od struk­tu­ry fil­mu vel­mi liší,” vysvět­lu­je Guggenheim. „Ale vždy jsme čer­pa­li z kni­hy inspi­ra­ci.”

Jednou z nej­vět­ších výzev při adap­ta­ci kni­hy bylo pod­le Guggenheima to, že „atmo­sfé­ra kni­hy je vel­mi spe­ci­fic­ká a jakmi­le ji pře­ne­se­te na fil­mo­vé plát­no, hro­zí nebez­pe­čí, že bude půso­bit poně­kud nepa­t­řič­ně: váž­nost hroz­by [nej­hro­zi­věj­ší­ho niče­my] Krona může půso­bit div­ně v porov­ná­ní s divo­kým a potrh­lým cho­vá­ním někte­rých jiných postav. Výzvou tedy bylo zajis­tit, že duch kni­hy a jeho pře­nos na plát­no spo­lu budou v sou­la­du, ne v roz­po­ru. Náš reži­sér Thor měl vždy vel­mi jas­nou před­sta­vu o tom, jak do sebe mají jed­not­li­vé kous­ky fil­mu zapa­dat.”

Mezi toli­ka mla­dý­mi her­ci, kte­ří spo­lu už pra­co­va­li na Percym Jacksonovi: Zloději bles­ku, hrá­ly význam­nou roli jejich vzá­jem­né kama­rád­ské vzta­hy. „Užili jsme si spous­tu legra­ce,” říká Lerman. „Během prv­ní­ho fil­mu jsme se hod­ně semkli a těši­li jsme se na to, až bude­me dělat tenhle nový film. Jsem oprav­du vděč­ný všem fanouškům a všem, kte­rým se líbil prv­ní film s Percym Jacksonem tolik, že si vyžá­da­li pokra­čo­vá­ní.”

Lerman se opět vra­cí jako hlav­ní hrdi­na, polo­bož­ský syn Poseidona, kte­rý se vydá na svou moder­ní ody­seu. „Na začát­ku fil­mu Percy žije jen na půl ply­nu a pochy­bu­je o sobě,” říká Lerman. „Cítí se opuš­tě­ný svým vlast­ním otcem, řec­kým bohem Poseidonem, a potom zjis­tí, že má bra­t­ra.”

Jako by šoku­jí­cí rodin­né odha­le­ní neby­lo samo o sobě dosta­ču­jí­cí, musí se Percy navíc vyrov­nat s Polyfémem, s obrov­ským a moc­ným Kyklopem, s Charybdami, moř­ský­mi obluda­mi, se zuři­vým kol­chid­ským býkem, obrov­ským kovo­vým a oheň sop­tí­cím tvo­rem, kte­rý zaú­to­čí na tábor polo­krev­ných, s man­ti­cho­rou, hro­zi­vou nestvůrou s lvím tělem a dlou­hým hadím oca­sem a se sta­ro­vě­kým Orákulem, sta­ro­dáv­ným mumi­fi­ko­va­ným mysti­kem podo­ba­jí­cím se kostře a s prázd­ný­mi oční­mi důl­ky. „Orákulum Percymu sebe­vě­do­mí a smys­lu pro spra­ve­dl­nost pří­liš nepo­mů­že,“ říká Lerman, „když mu řek­ne, že buď Olymp zni­čí, nebo zachrá­ní. Není si jis­tý, zda se má té pří­le­ži­tos­ti cho­pit.“

Podle Freudenthala je pro Percyho v sáz­ce hod­ně. „Zkouší zachrá­nit tábor polo­krev­ných a doká­zat, že je hrdi­na. Vyrůstal oddě­le­ně od své­ho otce, kte­rý ne úpl­ně rea­gu­je na jeho žádosti o pomoc. Percy se nako­nec vydá­vá na svou ces­tu ze dvou důvo­dů: aby zachrá­nil svůj domov a aby zjis­til, jest­li je sku­teč­ně hrdi­nou.”

Alexandra Daddario se vra­cí v roli Annabeth Chaseové, polo­bož­ské­ho potom­ka Athény, bohy­ně moud­ros­ti, v roli, kte­rou vytvo­ři­la ve fil­mu Percy Jackson: Zloděj bles­ku.

O PERCYM JACKSONOVI: MOŘI NESTVŮR Daddario říká: „Annabeth tady uka­zu­je svou cit­li­věj­ší strán­ku. V prv­ním fil­mu byla hod­ně drs­ná, v tomhle ji pozná­me jako dale­ko zra­ni­tel­něj­ší.”

Brandon T. Jackson si zopa­ko­val roli Grovera, Percyho pří­te­le saty­ra. Jackson vysvět­lu­je, že v řec­ké myto­lo­gii jsou saty­ro­vé, napůl muži a napůl koz­lo­vé a „jsou to zlo­my­sl­ní dare­bá­ci. Milují zába­vu a chrá­ní zemi. Grover má širo­ké srd­ce. Pro záchra­nu tábo­ra polo­krev­ných by udě­lal coko­liv a pro své­ho nej­lep­ší­ho pří­te­le Percyho by polo­žil život.”

Jackson oce­ňu­je, že opě­tov­né ztvár­ně­ní kon­krét­ní posta­vy „je vzru­šu­jí­cí, pro­to­že musí­te dát posta­vě růst. V tom­to fil­mu je Grover tro­chu star­ší, už má svo­je růž­ky. Grover se na tuhle ces­tu nechce vydat, pro­to­že ho může zabít. Ale musí, pro­to­že k nale­ze­ní Zlatého rou­na je nut­né, aby hrdi­ny pro­vá­zel satyr.”

„Nemá strach, ale ví, že je s Polyfémem, Kyklopem, kte­rý drží Zlaté rou­no, jeho život v ohro­že­ní,” pokra­ču­je Jackson. „Grover by rad­ši zůstal doma a třá­sl se stra­chy v tábo­ře polo­krev­ných. Polyfémos je pro něj jako kryp­to­nit. Jí saty­ry k sní­da­ni!“

Jake Abel je zpět jako Luke, „zlo­děj bles­ku” z prv­ní­ho fil­mu, a syn Herma, posla bohů. „Polobozi jsou syny a dce­ra­mi bohů a lidí,” říká Abel. „Zdědili síly nebo cha­rak­te­ris­tic­ké rysy svých bož­ských rodi­čů. Luke jako syn Herma je vel­mi pod­lý a rych­le mu to mys­lí. Je nála­do­vý, tajem­ný a pro­hna­ný.”

„V tom prv­ním fil­mu ukrad­ne Luke Diův blesk a PERCY JACKSON: MOŘE NESTVŮR je pokra­čo­vá­ním jeho ces­ty, kte­rou se bou­ří pro­ti své­mu otci,” pokra­ču­je Abel. „Má zlost, cítí se zapo­me­nu­tý a zane­dbá­va­ný a chce uká­zat bohům, kdo je tady pánem. Luke při­jde s plá­nem, jak ukon­čit vlá­du bohů a při­vést pár polo­bo­hů na stra­nu tem­no­ty.”

Luke, stej­ně jako Percy, hle­dá Zlaté rou­no, ale z úpl­ně jiné­ho důvo­du. „Luke chce při­vézt zpět vrchol­né a prvot­ní zlo, kte­rým je Kronos, Titán, kte­rý byl svr­žen svým synem,” říká Abel. „Se Zlatým rou­nem může Luke Krona zno­vu vzkří­sit a při­vést ho zpět k živo­tu. Luke věří, že mu Kronos slí­bí coko­liv a pomů­že mu svrh­nout Olymp a dobýt svět.”

Na své pou­ti za poráž­kou Lukea a za zís­ká­ním Zlatého rou­na Percy zjis­tí, že má nevlast­ní­ho bra­t­ra Tysona, kte­rý je Kyklop. „Tyson je milý Kyklop v puber­tě,” říká Freudenthal. „Kyklopy vět­ši­nou pova­žu­je­me za mon­stra, ale Tyson je ve všem pra­vým opa­kem.”

„Tyson je svým způ­so­bem váleč­ník,“ říká Douglas Smith, kte­rý hra­je jed­no­o­ké­ho tee­nage­ra. „Je plný citu, je solí země Kyklopů. Tyson je jed­ním z těch lidí, kte­ří vypa­da­jí jako pros­ťáč­ci, ale ve sku­teč­nos­ti je vel­mi moud­rý. To se po ces­tě doce­la hodí, pro­to­že má řadu schop­nos­tí, kte­rý­mi oplý­va­jí pou­ze Kyklopové. Je to dob­rák, kte­rý má blíž k polo­bo­hům než k ostat­ním Kyklopům, kte­ří ty polo­bo­hy jedí. Tyson vypa­dá jako pobuda, ale má zla­té srd­ce, což může být znač­ně matou­cí pro lidi, kte­ří se s ním set­ka­jí. A pro něj ovšem také.”

Stejně jako Percy je Tyson synem Poseidona, ale zatím­co Percyho mat­ka je lid­skou ženou, Tysonova byla moř­skou nym­fou. Smith popi­su­je vztah mezi sou­ro­zen­ci tak­to: „Percy a Tyson jsou polo­vič­ní­mi bra­t­ry, ale Tyson to nerad omí­lá pořád doko­la. Percy nepo­čí­tá s tím, že bra­t­ra při­ve­de do své­ho byd­liš­tě, nepo­čí­tá s tím, že by ho vzal na ces­tu s sebou a nepo­čí­tá s tím, že si ho pod­ma­ní Tysonův opti­mis­mus a život­ní postoj, kte­rý je nevšed­ní a plný úža­su. Nakonec Percy zjis­tí, že na něj Poseidon pře­ce jen dává pozor, pro­to­že prá­vě on mu poslal Tysona.”

Zpočátku fil­ma­ři plá­no­va­li, že dají Smithovi pro­te­tic­ké oko, ale potom se roz­hod­li oko vytvo­řit pro­střed­nic­tvím vizu­ál­ních efek­tů. „Oko“ zmen­ši­li z vel­ké obli­čejo­vé mas­ky na malou apli­ka­ci na čele, kte­rá vytvá­ří dojem jedi­né­ho obo­čí, kte­ré Smith musel před­vá­dět pou­ze teh­dy, když si Tyson nasa­dil slu­neč­ní brý­le. A stej­ně jako v kni­ze, i ve fil­mu pou­ži­tí magic­ké mlhy vytvá­ří ilu­zi, že má Tyson oči pou­ze dvě; v těch­to scé­nách si pros­tě Smith pone­chal svůj vlast­ní vzhled.

Nejnovější polo­bo­hy­ní v tábo­ře polo­krev­ných je Clarisse LaRue, dce­ra Árese, boha vál­ky. Leven Rambin, kte­rá Clarissu hra­je, ji vidí jako „při­ro­ze­ně inkli­nu­jí­cí k boji, k sou­tě­ži a k tomu, být nej­lep­ší. Neustále se sna­ží své­mu otci doká­zat, že je stej­ně dob­rá jako syn, kte­ré­ho chtěl, a ona teď pro­to žije pod­le jeho před­stav.”

„Clarisse pod­po­ru­je Percyho poci­ty nedo­sta­teč­nos­ti a nutí ho zpo­chyb­ňo­vat své schop­nos­ti a to, zda sku­teč­ně pat­ří do tábo­ra polo­krev­ných,” říká Freudenthal. „Clarisse je sama nejis­tá, a to je důvod, proč zastá­vá ten­to postoj. Její nejis­to­ta, jest­li někdo nebu­de lep­ší než ona nebo jest­li ji nepři­ve­de do trap­ných roz­pa­ků, ji nutí lidi šika­no­vat.”

Anthony Head ztvár­ňu­je Percyho rád­ce, ken­tau­ra Chiróna – z polo­vi­ny člo­vě­ka, z polo­vi­ny koně. „Kentauři milu­jí pití a zába­vu, ale Chirón je jejich pra­vý opak; je vzdě­la­ný a milý,” říká Head, kte­rý se nej­víc pro­sla­vil svou rolí rád­ce hrdin­ky tele­viz­ní­ho seri­á­lu Buffy, pře­mo­ži­tel­ka upí­rů. „Chirón má Percyho rád jako syna. Je ušlech­ti­lý, ale záro­veň je má svou tem­nou strán­ku, pro­to­že je synem Krona. A Kronos je ‘vel­ké zlo’, kte­ré je odpo­věd­né za všech­no špat­né ve svě­tě Percyho Jacksona.”

Držitel nomi­na­ce na Oscara a na Zlatý gló­bus a vítěz ceny Emmy Stanley Tucci hra­je Dionýsa, zná­mé­ho mla­dým oby­va­te­lům tábo­ra polo­krev­ných jako pan D. „Je bohem vína a hédo­nis­mu,” vysvět­lu­je Tucci. „Mám víno rád a pro­to pro mě bylo vel­mi pří­jem­né tu roli vzít. Nepotřeboval jsem k tomu nic stu­do­vat,” vtip­ku­je.

„Zeus pana D pro­klel, a tak se kaž­dé víno, kte­ré pan D má, změ­ní ve vodu,” pokra­ču­je Tucci. „Nemá také rád jakou­ko­liv odpo­věd­nost. Pan D je bru­čoun a mizer­ný vůd­ce. Nedokáže si zapa­ma­to­vat ničí jmé­no a je prav­dě­po­dob­ně vydě­še­něj­ší než jeho stu­den­ti. Pan D je troska a neměl by být na pozi­ci, kte­rou zastá­vá – a to je to, čím je pro mě ta role zábav­ná.” Při ztvár­ně­ní chlu­pa­té a pup­ka­té figur­ky se Tucci pyš­nil kní­rem, brad­kou, paru­kou a faleš­ným bři­chem.

Nathan Fillion, pro fanouš­ky sci-fi kul­tov­ní figu­ra ze seri­á­lu Firefly a z fil­mu Serenity, kte­rý byl pod­le seri­á­lu nato­čen, se při­po­jil jako Hermés, posel bohů. Lidem Hermés při­pa­dá jako zaměst­na­nec UPS, pro mla­dé Olympany je busi­nessma­nem ve skvě­le pad­nou­cím oble­ku, kte­rý bere polo­bo­hy na pro­hlíd­ku své­ho kolosál­ní­ho cen­t­ra na tří­dě­ní balí­ků.

Hermés je otcem polo­bo­ha Luka. „Luke způ­so­bu­je všech­ny ty pro­blémy a oni ho musí najít,” říká Fillion. „Luke je nezbed­ný kluk a to láme Hermovi srd­ce. Ale vidí­me, že boho­vé nejsou kru­tí. Aspoň špet­ku citu u nich najde­me.”

Fillion viděl Percyho Jacksona: Zloděje bles­ku a při­zná­vá, že byl potě­šen, když zjis­til, že se chys­tá dru­hý díl. „Je úžas­né, být fanou­šek něče­ho, čeho se potom může­te účast­nit.”