Podivuhodný případ Benjamina Buttona – Co kdyby se lidé rodili staří a stále mládli?

Možná by byli šťastnější, možná ne. Ale co když se takhle narodí jediný chlapec? Co když se narodí jako zvláštní anomálie ve světě, kde všichni žijí a umírají podle obyčejných pravidel? To je případ Benjamina Buttona, Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Sledujte příběh odlišnosti a možnosti najít v ní štěstí. Buďte svědky proměn společnosti a života jednotlivce z netradičního pohledu mládnoucího muže. Více než tříhodinový „Benjamin“ rozhodně stojí za 165 minut vašeho stárnutí.
Nastínění příběhu

S příběhem Benjamina Buttona se seznamujeme ústy mladé ženy, která předčítá své staré matce jeho deník. Během filmu pochopíme, že Benjamin byl největší láskou staré ženy (která se jmenuje Daisy) a že je i otcem její dcery. Scény s umírající matkou a její dcerou se odehrávají v nemocnici v New Orleans, zatímco se k městu nezadržitelně blíží hurikán Katrina. Tento rámec hlavní dějové linie, kterou je Benjaminův život, je první filmovou reflexí Orleánské katastrofy, kterou jsem viděl. Film končí symbolicky zaplavením prvních domů, což je začátek konce celého města tak, jak ho znal Benjamin, Daisy i jejich dcera.

Film je díky zasazení do New Orleansu nostalgický hned ve dvou rovinách. Jednak jako vzpomínka na staré časy a starý svět pohledem mládnoucího Benjamina Buttona, jehož rané vzpomínky jsou jeho stáří, dále je film nostalgický jako vzpomínka na starý Nový Orleans, který se před našimi zraky blíží ke svému zániku. Zpět však k Benjaminovi.

Manželům Buttonovým, knoflíkářům, se narodí syn. Stane se tak v den oslav konce první světové války. Všichni slaví – až na Buttonovi. Matka umírá při porodu. A nechává po sobě malé miminko. To miminko má však vzezření sedmdesátiletého starce.

Otec se ho nejdříve pokusí hodit do řeky, spatří ho tam však policajt a tak otec běží dál. Rozhodne se ho nechat u vchodu do domova důchodců. Zde na něj narazí mladý pár Afro-Američanů, Queenie a Tizzy, kteří v domově důchodců pracují. Queenie, kterou považuji také za nejsympatičtější postavu celého snímku, skutečnou matku s velkým M, se okamžitě rozhodne Benjamina ujmout, navzdory námitkám svého manžela.

Stáří

Benjamin vyrůstá v domově důchodců – a mládne. Předpovědi, že zemře do několika let po porodu, se ukazují jako mylné. Žije v domově důchodců a poznává zde život lidí na jeho samém sklonku. Film portrétuje osudy starých lidí jako cenných členů společnosti. Ukazuje, že stáří je plnohodnotná součást života, která má svůj vlastní smysl.

Stáří v tomto filmu nehraje vedlejší roli, ale roli hlavní, o kterou se dělí ještě s tématem odlišnosti. Povšimněme si jen, že naprostá většina filmů se týká života mladých lidí, ať už jsou to gangsterky, krimi filmy, detektivky, thrillery, fantasy, scifi, historické filmy, westerny a já nevím co ještě. U Benjamina tomu tak není, zde je stáří ve středu pozornosti. A to je dobře.

Benjamin se setkává s různými starými lidmi, ale život žádného z nich není jen cestou na hřbitov, naopak, každý starý člověk prožívá spíše další kapitolu. A právě pro podtržení významu stáří se s těmito lidmi setkává Benjamin, pro něhož je stáří nikoli závěr života, ale jeho začátek. Pro Benjamina je přece stáří první kapitolou, což vytváří značný kontrast. A přesto není poslední kapitola téměř žádného ze starých lidí méně hodnotná, než Benjaminova kapitola první. Lépe snad nemohli tvůrci filmu svébytnost stáří vyjádřit.

Ani na opravdovou a romantickou lásku není ve stáří pozdě, jak spatřujeme, když se Benjamin, zrovna dospívající, ale zevnějškem šedesátník, zamiluje do postarší ženy Elizabeth Abbottové. Stane se tak na cestách, které Benjamin podniká jako zaměstnanec na remorkéru kapitána Mikea, stárnoucího a svérázného muže, s kterým se Benjamin rychle spřátelí. Benjaminova první láska je zobrazena také v kontrastu s jeho prvními sexuálními zkušenostmi, které získal Benjamin již dříve, v nevěstinci, kam ho přivedl kapitán Mike.

Film se pochopitelně, s mírnou nadsázkou sobě vlastní, zabývá i nepříjemnostmi se stářím spojenými. Ať už jsou to problémy sexuální (kapitán Mike) či nastupující senilita jednoho z obyvatel domova důchodců, který neustále vypráví o tom, jak ho zasáhl blesk, nebo děsivá osamělost jedné staré paní.

Nicméně k problémům stáří patří především smrt. Benjamin ji však vnímá jako cosi přirozeného, možná jen další část životní cesty. (Jinou smrt potom pozná během služby ve druhé světové válce, kterou koná na remorkéru pana Mikea.)

Odlišnost

Druhým hlavním tématem filmu je odlišnost. Benjamin je úplně jiný, než všichni okolo. Vypadá jako stařík nad hrobem a chová se jako dítě. Roste a mládne, zatímco ostatní stárnou. Když na něj začne doléhat stáří, vypadá pro změnu jako teenager.

Jeho odlišnost je ve filmu neustále zdůrazňována. Spřátelí se s vnučkou jedné z obyvatelek domova důchpdců, do které se okamžitě zamiluje, tehdy onou osobitou dětskou láskou. Láska k ní ho však bude provádět celým životem. S Daisy, zatím malou holčičkou, si velmi dobře rozumí, neboť duší je dítě. Ale její babička pro to příliš pochopení nemá. Benjamin si uvědomuje, že lidé ho často budou soudit dle toho jak vypadá, nikoli podle jeho vnitřního já.

Vyrovnat se svojí odlišností pomáhá Benjaminovi mladý charismatický pygmej, kterého dříve vystavovali v lidské zoo. Přichází tak do filmu s myšlenkou, ke které se jednoznačně hlásím. Odlišnost bychom neměli skrývat, je to něco, na co bychom měli být hrdí. Pozn.: Lidské zoo jsou děsivou historickou skutečností, dočtete se o nich v mém pojednání Rasa, rasismus a rasová diskriminace.

Jak Benjamin stárne a stává se tak mladším, jeho odlišnost přestává být tak markantní. Nakonec mizí zcela a zůstává pouze vnitřní odlišnost Benjaminovi osobnosti, která vznikla v důsledku odlišnosti vnější. Nový problém však nastává téměř záhy. Benjamin už není na první pohled jiný, než všichni ostatní, ale jeho osobnost je jiná, než osobnost Daisy, kterou po letech cestování znovu potkává.

Oba totiž žijí v úplně jiném prostředí – Benjamin je rozumný a poněkud osamělý mladý muž, který poznal uzavřený kolektiv na lodi kapitána Mikea, naproti tomu Daisy je slavná tanečnice, žena uprostřed showbyznysu, lehkomyslná, bezstarostná. Poté ale do hry vstoupí náhoda a Benjamin s Daisy se dostávají k sobě. Nastává Benjaminovo nejšťastnější období života. A my diváci jsme svědky důkazu, že i přes svou odlišnost můžeme dosáhnout svých nejniternějších snů. Což je dle mě další velmi podstatná skutečnost, kterou bychom si měli uvědomit.

Odlišnost se ozve znovu až v pozdním středním věku života, kdy problémem Benjamina není stáří, ale mládí… Víc již neřeknu, uvidíte sami.

Jedna podivná scéna

Nejsem žádný odborník na vojenskou techniku. Ale scéna, kdy během bojů s japonskou armádou remorkér kapitána Mikea vpluje na nepřátelskou ponorku a rozřízne ji na dvě poloviny, my přišla poněkud podivná. No ale třeba to možné je. Nicméně silně o tom pochybuju. Bohužel tato část snímku působí dojmem béčkové válečné řežby.

Benjaminův otec

Za zmínku stojí i vztah Benjamina a jeho otce. Ten Benjamina po letech pozná a snaží se nějak vyrovnat se zločinem, kterého se na něm dopustil. Snaží se s ním navázat přátelství a nakonec, když se blíží jeho smrt, mu řekne, kdo skutečně je. A odkáže mu veškerý majetek. Dojde nakonec ke smíření? Nechte se překvapit.

Pár slov o režisérovi...

Režisérem je David Fincher, muž, který má na svědomí velice zvláštní a neotřelý snímek Klub rváčů, nebo slavné krimi Se7en. Fincher je nekonvenční, možná právě proto, že nikdy nenavštěvoval žádnou filmovou školu. Filmem byl však fascinován od malička – již jako osmiletý natočil svoje první snímky. Kariéru začínal jako manuální pracovník ve společnostech Korty films a Industrial lights and magic, kde mohl být filmu nablízku. Jeho filmovou prvotinou byl reklamní spot Americké společnosti pro rakovinu. Takto na sebe upoutal pozornost producentů. Začal natáčet reklamy a hudební klipy, později se pak dostal k celovečerním filmům.

…o hercích…

Hlavní role obsadili Brad Pitt jako Benjamin Button a Cate Blanchett, která představuje Benjaminovu životní lásku Daisy. Herecké výkony jsou výborné, konec konců Cate Blanchett a Brad Pitt jsou výborní herci.

Někdy se jeví Brad Pitt maličko pasivní v obličeji, Cate Blanchett jako by hrála přeci jenom trochu živěji. Ale nazývat tohle chybou, to bych byl sakra velký puntičkář. Konec konců třeba takhle Brad Pitt pochopil svou roli, a možná i právem, vždyť zamlklost a emocionální pasivita k někomu odmalička odlišnému a vyloučenému, jako je Benjamin, patří. Ostatní herci, kteří hrají Benjamina Buttona, v dobách jeho specifického dětství a stáří, zvládají svou roli také velmi dobře. Z hlediska herců film nemá takřka nedostatky.
…o audiovizuálním zpracování…

Hudbu složil úspěšný filmový režisér Alexandre Desplat. Mě se líbila, k filmu se hodí. Patřičně dokresluje atmosféru filmu, vystihuje situace a pomáhá vtáhnout diváka přímo do příběhu. Není zrovna tím druhem hudby, kterou byste si pustili jen tak a která by ve vás vzbuzovala bouřlivé, barvité fantazie. Je klidná a poněkud melancholická, je v ní cítit jakási nostalgie a právě proto se k filmu výborně hodí. Je totiž tím, čím má filmová hudba být, doprovodem obrazu a děje. Gratuluji, Alexandře Desplate.

Atmosféra balancuje někde mezi nadsázkou, přívětivým humorem, tajemnem, staromódností sépiových filmů, nostalgií a patosem. Je zajímavé, jak originální atmosféru se podařilo Davidu Fincherovi vykouzlit. Ale ještě zajímavější je, že podobně originální atmosférou prodchnul již svůj dřívější snímek Klub rváčů, a přesto je atmosféra každého z těchto dvou filmů jiná.

Nicméně již avizovaný patos je jediným skutečně vážným problémem filmu. Některé myšlenky filmu jsou prezentovány jaksi kostrbatě, kýčovitě. Máte pocit, že slýcháte stokrát pronesená moudra vytažená se seznamu citátů z rubriky „Moudra“ lifestylového časopisu.

Závěrečná řeč Benjamina Buttona na konci filmu shrnující jeho děj se zase vyznačuje až příliš chtěnou poetičností („Během životní cesty narazíte na lidi, kteří se zapíšou do vašeho života. Někteří lidé jsou zasaženi bleskem. Někteří se rodí, aby seděli u řeky. Někteří mají hudební sluch. Někteří přeplavali kanál La manche. Někteří rozumí knoflíkům. Někteří znají Shakespeara. Někteří lidé jsou jsou matky. A někteří lidé umí tančit.“ – můj překlad z imdb)

Občasná patetičnost ale nijak výrazně neshazuje celý film, jinak nabytý velkými myšlenkami. Možná že k němu dokonce i patří, ač já bych se bez ní raději obešel.

…a o předloze

Film byl natočen na motivy stejnojmenné povídky Farncise Scotta Fitzgeralda. Jedná se o povídku, kterou jeden z nejslavnějších spisovatelů 20. století publikoval v magazínu Colliers v roce 1921. Povídka sleduje Benjaminův život v průběhu let devatenáctého století. Děj je poněkud odlišný, filmoví tvůrci si tedy vypůjčili základní nápad, ale příběh upravili dle svých představ.

Konečné zhodnocení

Podivuhodný případ Benjamina Buttona je velmi promyšlený film s netradiční atmosférou. Rozhodně se po jeho zhlédnutí nebudete cítit jako po zhlédnutí většiny ostatních filmů. Přináší velké poselství o stáří i odlišnosti, které by si žádný skutečný fanoušek filmu neměl nechat ujít. Navzdory drobným chybám je to velmi kvalitní snímek. Davide Finchere, Brade Pitte, Cate Blanchett a všichni další, kdo jste se na Benjaminovi podíleli: Tohle se vám povedlo!

---

---