Příběh Babylonu se odehrává na tří kontinetech. V Maroku žijí dva synové chudého pastevce a při jedné hře, způsobí svou naivní dětinskou, na první pohled neškodnou hrou s puškou, problém, kolem kterého se bude točit celý film. Vystřelí na americký autobus, jen kvůli vyzkoušení pušky, ale zasáhnou americkou turistku, která je se svým manželem na dovolené, která by měla urovnat jejich problémy a nesrovnalosti v manželství. Poblíž mexika mezitím hlídá jejich děti chůva Amélia. Její syn se žení ale ona nemůže nechat děti samotné a tak se rozhodne je tajně převézt přes hranice a navštívit synovu svatbu. V Japonsku se hluchoněmá studentka snaží nějakým způsobem navázat kontakt s opačným pohlavím, nicméně její pokusy jsou neúspěšné. S jejím otcem se vzpamatovává z tragické sebevraždy její matky. Propojení jejich jinak odřízlého světa zařídí dávný dar pušky jejího otce v dobách, když pobýval v Maroku, což je ta zbraň, kterou použili synové pastevce při zranění americké turistky.Tento film je posledním z trilogie filmů, na které spolupracovali Alejandro Gonzáles Iňárritu a Guillermo Arriaga. Avšak oproti Amores Perros a 21 gramům se staví jako daleko vyzrálejší a s daleko větším citem zpracované dílo. Iňárritova režie pevně drží opratě nad příběhem a nedovolí, aby film sklouznul k levným patosovitým scénám, což je v tomto tématu – mezinárodním konfliktu dramatu o přežití dosti častý jev. Příběh staví zvolna a nic nechce uspěchat. Své karty vykládá ponalu, ale jistě a každou scénu skončí přesně ve chvíli, aby si jí člověk uchoval vrytou v paměti, ale aby nebyla kýčovitou a nesnažila se jen z diváka za každou cenu vyždímat pocity.
Hlavní linkou filmu a také tou nejvíce dramatickou je bezpochyby osud dvou manželů Racharda (Brad Pitt) a Susan (Cate Blanchett), kteří odjeli vyřešit svou krizi v manželství cestou do Maroka. Oproti této dramatické lince stojí dva příběhy, které spíše dokreslují atmosféru a pomáhají prohlubovat důraz na problém světového konfliktu, který je započat blbou naivní dětskou hrou. Ovšem nemáte pocit, že by vás režisér nějak šidil. Z dramaticky a emociálně vypjatých scén v Maroku se přesunete do Japonska, kde žije naše hluchoněmá dívka. Tady se řeší zcela jiné problémy a v tomto kontextu je asi nejvíce patrný význam celého filmu. Dívka má problémy s komunikací ve světě, je zcela odříznutá od normálního světa a svou posunkovou řečí není schopná se domluvit s chlapci, s kterými by měla zájem se seznámit. Její pokusy pak přijdou poněkud výstřední, ale přitom jsou zcela pochopitelné. Snaha o jakýkoliv kontakt se světem, který je jí tolik cizí.
Slovo Babylon je označením pro biblický příběh, ve kterém lid stavěl vysokou věž až do nebe. Bůh jim však kvůli jejich pýše změnil jazyk. Začli být neschopní komunikovat a kvůli konfliktům věž nedostavěli. Ano, to je Babylon. Tento film pojednává o stejné věci. O neschopnosti komunikace lidí mezi sebou. O nepochopení druhého, nevyjítí mu vstříc… Iňárritu zde rozehrává divadlo, které svou aktuálností až mrazí. Aneb jak se již povídá v traileru: „Jestliže chcete být pochopeni, poslouchejte.“
Za zmínění rozhodně stojí i výborná hudba od koho jiného než Gustava Santaolalla, který byl již podepsán jak pod Amores Perros tak i 21 gramech. Její táhlé a melancholické tóny podporují atmosféru filmu a dávají mu tak jedinečnou výpovědní hodnotu. Samozřejmě i vizuální stránka tohoto díla je pěkná, ať už mluvím o střihu, který je zpracován podobně jako 21 gramů, ale s větším důrazem na orientaci diváka, nebo kameře. Ta plní svůj účel dokonale. Rámuje příběh krásnými statickými celky a výbornou kompozicí se záběry s ruční mírně rozklepané kamery, která zde pomáhá dostat do záběrů onu drsnost a rozhodně neruší, jak se z mého pohledu bčas stávalo nepříklad u Letu 93.
Iňárritu dokázal, že patří mezi evropskou špičku a udrží si stejný styl filmu i bez opakování věcí, které řekl někde už někde jinde. Mimo jiné tenhle film v Cannes vyhrál za režii a střih a na Zlatých glóbech za nejlepší film-drama.
Foto: Paramount Pictures
Nejnovější komentáře