Poklad Aztéků – Největším nepřítelem filmařů je déšť

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Špatné počasí působilo filmařům starosti i v následujících dnech a týdnech. Bouře a vydatné lijáky vedly k úplnému přerušení natáčení v exteriérech a štáb se musel přesunout do ateliérů společnosti Avala film. Aby toho nebylo málo, na stole se objevila šestá verze scénáře, kvůli níž musel být pozměněn další průběh natáčení. Vlna kritiky se snesla zejména na hlavu režiséra Siodmaka, který podle vedení produkce pracoval zcela bez koncepce, neustále měnil postavení kamer i pořadí scén, zkrátka improvizoval, což pochopitelně vedlo k časovým prodlevám a nežádoucímu zvyšování nákladů. Dne 3. října 1964 se počasí na chvíli umoudřilo, a tak se filmaři vrátili k průsmyku u Vrbanje, aby tam dotočili zajetí Sternaua francouzskými vojáky. Ale místo bylo snad prokleté, neboť i tentokrát se přihodilo neštěstí. Při otáčení vězeňského vozu na strmé cestě byl jeden z dělníků zasažen ojí vozu do žaludku a s vážným zraněním musel být převezen do nemocnice. V dalších dnech opět lilo jako z konve. Popovo polje, které mělo představovat mexickou krajinu a později i vesnici Čičimeků, se postupně měnilo v jezero a natáčet se dalo sotva pár hodin denně. K problémům s počasím se přidaly ještě starosti o zdravotní stav Rika Battaglii. Představiteli kapitána Verdoji vyskočila na bradě bolestivá vyrážka, doprovázená malátností a slabostí. Po neúspěšné léčbě penicilinem a různými injekcemi musel vyčerpaný herec odletět 20. října na vyšetření do Mnichova, odkud se vrátil až po osmi dnech.

Jedenáctý říjen si filmaři vyhradili pro hledání nových filmových lokalit, protože původně zamýšlená místa ležela pod vodou a nestihla by ani při slunečném počasí dostatečně rychle vyschnout. Obzvlášť působivý motiv našli filmaři ve staré pevnosti Kravica vysoko nad Trebinje, která se proměnila v tábor mexického prezidenta Juareze. Ale ani tady se štáb dlouho nezdržel. Produkční Willy Egger si 21. října poznačil do svého deníku: „Ráno jasno – později vydatný déšť – opět krátce jasno – od oběda zcela zatažená obloha. Od 14 hodin vytrvalý déšť se sněhem – natáčení přerušeno.“ Štáb se vrátil do Popova polje, kde měla vzniknout vesnice Čičimeků. Ale déšť neustával, půda byla podmáčená a na mnohá místa se kvůli tomu nedostala auta s potřebnou technikou. Koním hrozilo nachlazení. Bylo více než jisté, že v řádném termínu nebude film dokončen.

V pondělí 2. listopadu 1964 odletěli filmaři do Bělehradu, aby v ateliérech Avala filmu natočili scény odehrávající se uvnitř aztécké pyramidy. Bylo nutné si pospíšit, protože Lex Barker byl od 5. listopadu smluvně vázán k jiné produkční firmě. Jenže kulisy nebyly včas postaveny a filmaři tak promarnili další pracovní den. Ve čtvrtek 5. listopadu Egger oznámil, že scény s Barkerem stihli sice v ateliérech natočit, stále jim však chybí důležité záběry v exteriérech. Ty se Brauner rozhodl dotočit v lednu 1965 ve Španělsku, kdy měl pro něj Barker natáčet film Peklo Manitoby.

Egger již nechtěl čekat na okamžik, kdy se mezi mraky prodere několik slunečních paprsků. Spojil se s producentem Braunerem a oznámil mu, že 5. listopadu odlétá do Las Palmas, hlavního města ostrova Gran Canaria, aby se tam porozhlédl po lokalitách vhodných k natáčení. Do Jugoslávie se vrátil 10. listopadu se čtyřmi sty záběry krajiny. Nechal připravit koně, herce, statisty a potřebnou techniku, rezervoval letenky i ubytování v hotelech Metropol a Santa Brigita, nezapomněl ani na povolení k natáčení od ministerstva informací. Vše pečlivě naplánoval a očekával od Braunera souhlas k odletu na Kanárské ostrovy. Brauner se ale k ničemu neměl, a tak se 14. listopadu přesunul štáb do Titogradu. U osady Tuzi nedaleko albánských hranic přestavěli malou horu v aztéckou pyramidu a v okolí města Niksić u osady Stubica natočili scénu, v níž Karja a Flathouani procházejí sopečným kráterem, aby se dostali k tajnému vstupu do jeskyně s pokladem. Teprve 24. listopadu vydal Brauner rozhodnutí, aby Egger veškeré přípravy na odlet do Las Palmas stornoval a zbývající záběry dotočil i přes nepříznivé počasí v Jugoslávii. Egger neskrýval zklamání a varoval producenta, že Poklad Aztéků nestihne do Vánoc natočit. U osady Tuzi se filmaři pokoušeli dotočit zbývající scény z tábora Čičimeků, které nestihli nafilmovat v zaplaveném údolí Popovo polje. I tentokrát musely být práce kvůli velké oblačnosti a dešti přerušeny, nicméně v podání baletního souboru se podařilo natočit alespoň tanec Indiánů okolo mučednického kůlu. K vytrvalému dešti se postupně přidávaly i mlhy, a tak nezbývalo nic jiného, než zcela upustit od záměru dokončit film pod širým nebem a přesunout se do ateliérů Avala filmu.

Odlet do Bělehradu byl naplánován na 4. prosince 1964 v poledních hodinách. Kvůli špatnému počasí však v Bělehradu platil zákaz přistávání letadel, a tak lidé z Avala filmu sháněli pro filmaře autobusy. Z Titogradu odjížděl štáb okolo půl třetí odpoledne, ale kvůli vysokým sněhovým závějím, blokujícím meziměstskou komunikaci, do Bělehradu nedorazil. Okolo dvaadvacáté hodiny se vyčerpaní pasažéři vrátili zpátky do Titogradu. Následující den byly povětrnostní podmínky příznivější a štáb se konečně mohl rozletět do Bělehradu. Producent Brauner se s vedením Avala filmu dohodl na pronájmu celého ateliérového komplexu až do 19. prosince 1964 a nařídil svým lidem pracovat přesčas. Technici urychleně postavili kulisy imitující skalnatou mexickou krajinu, z Mnichova si nechali přivézt dva přístroje tvořící umělou mlhu a z Terstu 200 kg suchého ledu. Všechno šlo jako po másle. Do 17. prosince stihli natočit setkání Alfonsa a Josefy, Černého jelena a Verdoji, rozhovor mezi Flathouanim, Alfonsem a Karjou, pád aztécké princezny do propasti i zaplavení jeskyně s pokladem rozžhavenou lávou. Dne 18. prosince se filmaři rozloučili se svými kolegy z Avala filmu a odletěli do Berlína, aby v ateliérech společnosti CCC Film dotočili poslední části Pokladu Aztéků – Josefin budoár, duel mezi hrabaty Fernandem a Embarezem a hráčský klub. Vánoční svátky strávili herci v klidu a míru se svými rodinami. V polovině ledna 1965 pak odletěla malá skupinka pracovníků do Španělska, kde se dotáčely ještě scény s Lexem Barkerem. Natáčení dvoudílného filmu Poklad Aztéků definitivně skončilo 29. ledna 1965.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře