PopStory: vyprávění legend populární hudby pokračuje. Tentokrát o textech, soutěžích i politice

Historie, záko­ny, para­do­xy i neče­ka­né sou­vis­los­ti čes­ko­slo­ven­ské popu­lár­ní hud­by podru­hé. Jak se dívá na cen­zu­ru tex­tů sedm­de­sá­tých a osm­de­sá­tých let zpě­vák Miroslav Žbirka? Jak komen­tu­je pub­li­cis­ta Jiří Černý sna­hu čes­ko­slo­ven­ských muzi­kan­tů pro­ra­zit v zahra­ni­čí? A kte­rý z hudeb­ních fil­mů a muzi­ká­lů se poslu­cha­čům vryl pamě­ti nej­ví­ce? Na otáz­ky odpo­ví nové díly cyk­lu PopStory. První díl se na ČT art obje­ví již v nedě­li 11. říj­na.

Pokračování divác­ky úspěš­né série z roku 2016 nabíd­ne cel­kem šest dílů. Historii a záku­li­sí čes­ké a dří­ve čes­ko­slo­ven­ské popu­lár­ní hud­by od pade­sá­tých let dva­cá­té­ho sto­le­tí do prv­ní deká­dy sto­le­tí sou­čas­né­ho komen­tu­jí osob­nos­ti jako Jiří Suchý, Ladislav Štaidl, Josef Laufer, Jožo Ráž, zpě­vač­ky Helena Vondráčková, Marta Kubišová nebo Marie Rottrová, skla­da­te­lé František Janeček a Karel Vágner nebo hudeb­ní pub­li­cis­té Josef Vlček s Jiřím Černým. „Scénář vzni­kal a vyví­jel se postup­ně. Zpočátku jsme se s Jakubem Skalickým a Radkem Diestlerem shod­li na kostře. Následně jsme uměl­cům svo­bod­ně klad­li otáz­ky, jen s ohle­dem na zamýš­le­né okru­hy. Díky tomu jsme moh­li čer­pat i ze star­ších roz­ho­vo­rů, neboť řada zpo­ví­da­ných již neži­je,“ říká sce­náris­ta Aleš Opekar. Mezi zmi­ňo­va­né pat­ří tře­ba Karel Gott, Antonín Matzner, Karel Štědrý nebo Eva Pilarová.

V nových dílech cyk­lu nahlí­že­jí lidé z bran­že na hud­bu napří­klad jako na obchod­ní arti­kl, ide­o­lo­gic­ký nástroj, ale i jako na nosi­te­le mód­ních tren­dů či gra­fic­ké­ho desig­nu. Režisér a sce­náris­ta Jakub Skalický o svém doku­men­tu říká: „S dota­zo­va­ný­mi se baví­me svo­bod­ně, bez lok­tů, ale i bez ser­vít­ků. O peně­zích, vaz­bách, vzdo­ru i při­způ­so­be­ní. Zpovídaní se cho­va­jí růz­ně. Někteří pro­chá­zí sebe­re­flexí, jiní mlží, dal­ší vytěs­ňu­jí. ‚Měl jsem rodi­nu, to víte‘, ‚U mě neby­lo co cen­zu­ro­vat‘, ‚Hrdina jsem nebyl, chtěl jsem pros­tě dělat muzi­ku‘. Odpovědi pově­do­mé­ho dru­hu, kte­ré zná­me z domá­cí­ho pro­stře­dí, od oby­čej­ných lidí. Všech těch, kte­ří žili nor­mál­ní živo­ty v nenor­mál­ní době. Pop evi­dent­ně nebyl výjim­kou. I tady se děla­ly kom­pro­mi­sy, dob­rá či špat­ná roz­hod­nu­tí.“ Cyklus při­ná­ší kro­mě řady auten­tic­kých výpo­vě­dí auto­rů a inter­pre­tů i množ­ství rarit­ních foto­gra­fií a uká­zek z archi­vů. Některé věci, nato­če­né na fil­mo­vý pás, se díky nad­še­ní tele­viz­ních zaměst­nan­ců poda­ři­lo zre­kon­stru­o­vat do vysí­la­tel­né podo­by. Například hudeb­ní čís­la vklá­da­ná do vojen­ské­ho maga­zí­nu Azimut nikdo nevy­sí­lal sko­ro pade­sát let.

Premiérový díl PopStory uve­de ČT art v nedě­li 11. říj­na od 20.15 hodin.

Přehled dílů:

11. 10. Písně a slo­va: Jak moc byly tex­ty poplat­né své době a na kolik se jí nao­pak vymy­ka­ly? Za jakých okol­nos­tí se stá­va­ly sou­čás­tí ide­o­lo­gic­ké pro­pa­gan­dy a kdy byly nao­pak pro­tes­tem?

18. 10. Festivaly a sou­tě­že: Nesčetné pře­hlíd­ky popu­lár­ní hud­by, kte­ré si mnoh­dy zce­la ote­vře­ně kladly za cíl poslou­žit poli­tic­ké pro­pa­gan­dě, jin­dy však měly ambi­ci, lec­kdy úspěš­nou, obje­vit talen­to­va­né tvůr­ce či inter­pre­ty.

1. 11. Export a import: Více či méně úspěš­né poku­sy navá­zat kon­takt se zahra­ni­čím. Tam vysí­lat kon­ku­ren­ce­schop­ný obchod­ní arti­kl a domá­cí­mu pub­li­ku nao­pak uká­zat „něco z dovo­zu“. Že se jed­na­lo pře­váž­ně o „zbo­ží“ východ­ní pro­ve­ni­en­ce, zatím­co lač­ní poslu­cha­či se pod rukou sna­ži­li sehnat ale­spoň něco ze zápa­du, je nasna­dě.

8. 11. Divadlo a film: Jaké bylo uplat­ně­ní hud­by v rám­ci těch­to žánrů? I v této oblas­ti vzni­ka­la jak ten­denč­ní díla ovliv­ně­ná dobou vzni­ku, tak opu­sy, kte­ré se obzvlášť díky fil­mu sta­ly kla­si­kou oblí­be­nou do dneš­ních dnů.

15. 11. Muzika a poli­ti­ka: Palčivý střet hud­by s poli­tic­kou rea­li­tou své doby. O tom, že se nej­po­slou­cha­něj­ší muzi­ka stá­va­la tu nástro­jem ide­o­lo­gie a pro­pa­gan­dy, jin­dy se jí zase nevy­hnu­la režim­ní repre­se, exis­tu­je dodnes dosta­tek svě­dec­tví, pře­de­vším důka­zů na gra­mo­fo­no­vých des­kách.

22. 11. Image a este­ti­ka: Počiny bizar­ní, úsměv­né i skvě­lé. Pódiová pre­zen­ta­ce, vkus a styl hudeb­ních pro­ta­go­nis­tů a pocho­pi­tel­ně celá oblast tvor­by oba­lů desek, kte­rá se sta­la málem samo­stat­ným umě­lec­kým žánrem.

scé­nář: Aleš Opekar, Radek Diestler, Jakub Skalický // režie: Jakub Skalický // dra­ma­tur­gie: Jan Tengler // kre­a­tiv­ní pro­du­cent: Robert Uxa