Pravidla moštárny

V osca­ro­vém dra­ma­tu Lasseho Hallströma oží­vá Amerika 40. let. Jak se stát léka­řem svě­ta, kte­rý se tra­gic­ky zaplé­tá do násled­ků svých lás­ky­pl­ných zlo­či­nů?Sirotčinec St. Cloud v Maine - to je svět sám pro sebe. Pod las­ka­vým dohle­dem dok­to­ra Wilbura Larche tady vyrůs­ta­jí děti, kte­ré ven­kov­ní svět nechce. Do sta­ro­by­lé­ho domu se s důvě­rou uchy­lu­jí ženy, kte­ré bez­hla­vě milo­va­ly a teď netou­ží nést násled­ky svých nepo­vo­le­ných lásek. Čas od času se v útul­ku obje­ví i bezdět­ná dvo­ji­ce, aby si odtud odvez­la něja­ké­ho roz­to­mi­lé­ho, bez­pro­blé­mo­vé­ho syna nebo dce­ru. I když poklid­ný život v St. Cloud nijak nepři­po­mí­ná pekel­né sirot­čin­ce z romá­nů Charlese Dickense, k tako­vým návštěv­ní­kům se upí­na­jí nadě­je všech dětí.

Někteří ovšem nema­jí to štěs­tí natre­fit na novou rodi­nu. Mezi nej­star­ší cho­van­ce pat­ří tichý, pře­mýš­li­vý Homer Wells, v němž si dok­tor Larch pěs­tu­je své­ho nástup­ce. I v tiši­vém opa­ru éte­ru, kte­rým si lékař uleh­ču­je nud­nou a čas­to kru­tou rea­li­tu své prá­ce, si totiž uvě­do­mu­je, že stár­ne a že je nej­vyš­ší čas při­pra­vit si za sebe náhra­du. Správní rada totiž začí­ná leda­cos tušit o dis­krét­ně pro­vá­dě­ných nele­gál­ních potra­tech a chce dok­to­ra odvo­lat...

Zatímco za oce­á­nem zuří vál­ka, na jaře roku 1943 Homer neče­ka­ně opouš­tí své­ho men­to­ra i dosa­vad­ní domov. Jeho novou „rodi­nou“ se sta­nou krás­ná Candy a její mile­nec, kama­rád­ský pilot Wally. Homer díky nim popr­vé uvi­dí moře, najde prá­ci v moštár­ně Wallyho rodi­čů - a po leti­tém stu­diu teo­rie u dok­to­ra Larche se v nároč­ném rych­lo­kur­zu sezna­mu­je s život­ní pra­xí. Candy je osa­mě­lá a zra­dit s ní Wallyho je pro­to vlast­ně doce­la snad­né. A tak, zatím­co Larch roz­jíž­dí klu­kov­sky smě­lý plán, jak své­ho chrá­něn­ce dostat zpát­ky, Homer vstře­bá­vá život­ní lek­ce od sezon­ních čer­ných česá­čů jablek, vede­ných přís­ným panem Rosem, kte­rý až pří­liš milu­je dvou dce­ru Rose.

Papír při­špen­dle­ný na stě­ně ubi­ka­ce, kte­rý negra­mot­ní česá­či nedo­ve­dou pře­číst, se pro hrdi­nu i pro divá­ka stá­vá meta­fo­rou živo­ta: jsou na něm sice sta­no­ve­na pra­vi­dla cho­vá­ní, jen­že těm, kte­ří se jimi mají řídit, nejsou k niče­mu. Skutečný život totiž kaš­le na varo­vá­ní, že je nebez­peč­né kou­řit v poste­li...

---