(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Tento antologický příběh a původní animovaný akční dobrodružný film z univerza Predátora sleduje tři nejzuřivější válečníky v historii lidstva: vikingskou nájezdnici, která svého malého syna vede na krvavou výpravu za pomstou, nindžu ve feudálním Japonsku, který se v brutálním boji o nástupnictví postaví svému samurajskému bratrovi, a pilota z druhé světové války, který se vznese na oblohu, aby vyšetřil nadpozemskou hrozbu pro spojenecké síly. Všichni tito bojovníci jsou sice sami o sobě zabijáci, ale jsou jen kořistí pro svého nového protivníka – největšího zabijáka zabijáků...
Predátor: Kořist dorazil v roce 2022 a byl tím zjevením, které série Predátor potřebovala. Režisér Dan Trachtenberg představil konfrontaci příslušníka rasy Yautja s nativní obyvatelkou Ameriky Naru a už po premiéře svého filmu snadno vyvolal naději, že nabídne ze světa Predátora mnohem víc. A tak tomu skutečně je. Už tento rok do kin Trachtenberg nového hraného Predátora s názvem Badlands, již dávno ovšem došlo k odhalení, že Trachtenberg letos nabídne hned dva filmové Predátory, s tím, že ten druhý se podobně jako Kořist dočká uvedení pouze na Disney+. Teprve pár měsíců zpět poté došlo k odhalení, že 6. celovečerní (8. v případě, že se započítávají dva Vetřelec vs. Predátor filmy) Predátor film bude animovaný. Snímek Predátor: Zabiják zabijáků byl konkrétně v kampani propagován jako antologický projekt, který ukáže konfrontací různých Yautja s různými obyvateli planety Země v různých fázích historie - s Vikingy, se samuraji ve feudálním Japonsku a s piloty v období 2. světové války. Animace má navíc automaticky výhodu v tom, že může snadno nabídnout epické momenty, které by dost možná nešlo nerealizovat v hrané podobě, protože by byly v rámci finančních nároků nerealizovatelné. Jak moc se ovšem výsledný animák povedl?
Dan Trachtenberg se i podruhé projevuje jako tvůrce, kterého značka Predátor moc potřebovala. Zatímco u doslova rivalského Vetřelce se v případě posledního filmu Vetřelec: Romulus režírující Fede Alvarez zmohl maximálně na odvar značky (spása se zcela jistě blíží v podobě Noaha Hawleyho), u Trachtenberga je vidět zřejmá snaha sérii někam posouvat. Rozšiřovat svět a přitom všem pořád šetrně pracovat se zajetou mytologií. Zabiják zabijáků působí jako sofistikovaný film, u kterého jeho autor přemýšlel a byť se dá i bez spoileru prozradit, že Trachtenberg jaksi snaží budovat půdu pro nějakou tu budoucnost značky, stěžejní je fakt, že Zabiják zabijáků dokáže bez problémů stát na vlastních nohách.
Tři různé příběhy - Štít, Meč, Kulka - nabízí příběhy z různých období pozemské historie, kdy se vždy nějaký příslušník Yautja postaví nějakým zkušeným zabijákům. Vikingské válečnici, která touží po pomstě, bratry, jejichž spor o otcovo dětství přeruší právě návštěvník z jiného světa, mladý pilot, který ve vzduchu narazí na větší hrozbu nežli nacistické piloty. Předem by se tak dalo tipovat, že tento film odvypráví tyto příběhy a tím to hasne. Jenže příběh vytvořený Trachtenbergem a Michoem Robertem Rutarem (Megažralok versus crocosaurus!) dokáže tři příběhy spojit velmi organicky působícím způsobem a dokáže přijít s velmi chytrým vyvrcholením motivů, kterými jsou všechny tři příběhy propletené. A pravděpodobně vyústění příběhů překvapí většinu, kteří vůbec nebudou vědět, co přesně to vlastně mají od nového Predátora očekávat.
Animovaná forma nemusí fanoušky Predátora odstrašit, protože je animák minimálně stejně brutální jako filmy, jeho animovaná forma mu poté dovolí v několika ohledech zajít o kus dál. Akce je spousta a necelou hodinu a půl dlouhý film v podstatě po celou dobu nesundá nohu z plynu. Vždy nějak šikovně pracuje s obdobím, ve kterém se odehrává (v 1. segmentu je Predátor označen za Grendela, mýtickou nestvůru z germánské mytologie), navíc tři libovolné příběhy dokážou fungovat i do momentu, kdy se Yautja objeví. 1. segment je tak klasickým severským příběhem o honbě za pomstou, 2. segment představuje rivalitu bratrů vzdáleně evokující třeba komornější pojetí filmu Ran od Akiry Kurosawy, 3. příběh by poté v podstatě mohl být prequelem původního Top Gunu, který se odehrává za 2. světové války (a snadno se může zdát jako nejméně zábavný, protože se v něm kvůli jeho koncepci vlastně moc stát ani nemůže, i to málo je ovšem svým způsobem zábavné). Jenže poté vždy nastoupí nějaký ten Yautja a s tím i nevyhnutelná soutěž, kterou vyhraje pouze ten silnější. A byť možná vývoj jednotlivých příběhů nikoho extra nepřekvapí, sledovat tyto příběhy je přesto dostatečně zábavné.
Fanoušky celé série si jistě užijí dostatek odkazů, Trachtenberg poté skutečně ukáže, že svět Predátora není vyčerpaný, ať se leckoho Shane Black svým Predátor: Evoluce snažil pár let zpět přesvědčit o opaku. Jedná se o animovanou podívanou, která snadno dokáže evokovat původního Predátora s Arnoldem Schwarzeneggerem, dokáže s jedním specifickým konceptem pracovat smysluplněji nežli Predátoři Nimróda Antala, především se ovšem jedná o ten zlatý střed starého dobrého a nového svěžího. Zacházet s cennými značkami je v Hollywoodu těžké, často to platí především o akčním žánru. Predátor ovšem prozatím v rukách Trachtenberga působí jako v rukách správných a snadno se mu bude důvěřovat i s možností, že by časem došlo na (velmi pravděpodobně nevyhnutelný) třetí Vetřelec vs. Predátor film... byť u toho nejspíše bude i Fede Alvarez a výsledek tak může dopadnout všelijak.
Za animací stojí společnost The Third Floor, která se primárně specializuje na předvizualizaci, postvizualizaci a virtuální realitu, kromě filmů poté pracuje i na videohrách. A byť má výsledná animace své kouzlo, bude možná pro mnohé těžké si na ní zvyknout. Je totiž poměrně výrazná stylizovaná, poměrně snadno evokuje dosavadní filmy ze Spider-Verse trilogie, Entergalactic od Kid Cudiho, nebo seriálový hit Arcane. Je možná tak trochu škoda, že každý z příběhu nevsadí na trochu jinou animaci, poměrně snadno se dá ovšem pochopit, proč se jedné animace drží animák po celou svou dobu. A v průběhu její síla tkví především ve specifickém kouzlu a faktu, že je animace těžko zaměnitelná s většinou animáků z poslední doby, čímž sám o sobě animovaný Predátor snadno vyčnívá.
Film má navíc překvapivě funkční humor (takový, který by člověk čekal spíše od Shanea Blacka) a byť se možná rysy autora námětu k filmu Megažralok versus crocosaurus (spíše céčko nežli béčko) občas projeví, nikdy se nejedná o vyložené přešlapy, naopak vlastně pořád docela sympatické pokusy o to si nějak hrát s konceptem série a snažit se přijít ve zdánlivě ohraném konceptu o vesmírném lovci s něčím novým (takhle se to dělá, pane Alvarez - sorry, not sorry!). Výtečně navíc funguje i soundtrack Benjamina Wallfische. Pro skladatele filmů jako dvoudílné adaptace To, Blade Runner 2049 nebo zmíněného Vetřelce: Romula se jedná o první zkušenost se světem příslušníků rasy Yautja a i vzhledem ke skvělému hudebnímu motivu, který doprovází závěrečné titulky, by vůbec neuškodilo, kdyby se Wallfisch k Predátorovi vracel. Byť hudbu minimálně k Predátor: Badlands složí Bear McCreary.
V kontextu série jde minimálně o zajímavý experiment, který může snadno směřovat k nějakým volným pokračováním (při vzpomínání na dinosauří lebku z Predátora 2 může člověk jen snít...), především je ovšem Predátor: Zabiják zabijáků sám o sobě funkčním animovaným projektem, který je zábavný, kreativní, ukazuje, že jde se sérii pracovat svěže, sympaticky rozšiřuje mytologii, využívá svůj potenciál a láká přitom na zajímavé věci, které se v rámci této série ještě mohou uskutečnit. Dan Trachtenberg je tvůrcem, který skutečně působí dojmem, že si váží možnosti se značkou Predátor pracovat a nutno doufat, že chystaný Predátor: Badlands si letos nakonec nevytáhne slabší sirku. I kdyby ovšem náhodou v listopadu 2025 do kin dorazil jeden menší přešlap, minimálně jedno dost silného zástupce franšízy již značka Predátor za rok 2025 má - jmenuje se Predátor: Zabiják zabijáků. A Dan Trachtenberg po Predátor: Kořist aspiruje hned na dva své zástupce v rámci TOP 3 nejlepších filmů ze série Predátor.
Predátor: Zabiják zabijáků je důkazem toho, že je série Predátor v rukách Dana Trachtenberga v dobrých rukou. Jeho Predátor: Badlands sice může dopadnout všelijak, po Predátorovi: Kořist ovšem jeho přesun k animovanému Predátorovi není vyloženým kvalitativním sešupem. Predátor antologie naopak zvládá za pochodu v nejednom ohledu překvapovat a navíc spěje k docela sofistikovaně vybudovanému epilogu, který si především ve svých posledních momentech říká o to, aby na něj Trachtenberg nějak stylově navázal. S Trachtenbergem za zády se prostě čas s Predátorem tráví hezky a snad jeho třetí Predátor v listopadu ukáže, že se na tom v blízké budoucnosti nic zásadního měnit nemusí...
Verdikt: 80%
Nejnovější komentáře