Putování s dinosaury - 40 %

Kterému mrňous­ko­vi by se nelí­bil zvě­da­vý a tro­chu nepo­sed­ný Pachyrhinosaurus Patchi, řeče­ný Páťa, nebo prap­ták Alex, kte­rý nedo­ká­že ani na chvil­ku zavřít zobák. Tahle dvoj­ka pro­vá­zí divá­ka ani­mo­va­ným fil­mem po dobu téměř 81 minut. Jenže když ode­čtu 11 minut úvod­ní a závě­reč­né hra­né scé­ny, pak se děj ode­hra­je v cel­kem při­ja­tel­ném čase pro dět­ské­ho divá­ka.

Hrané scé­ny, kdy zpo­čát­ku otrá­ve­ným chlap­cem Ricky pře­hod­no­tí svůj zájem o dáv­nou his­to­rii a vší­ma­vá díven­ka Nefrit bere všech­ny infor­ma­ce od své­ho strýč­ka Zacka zce­la váž­ně. Zack je pale­on­to­log a veze děti na jed­no mís­to na Aljašce, kde jsou pozůstat­ky vyhy­nu­lých dino­sau­rů. Tahle tro­ji­ce divá­kům „předžvý­ká moud­ra“, kte­rá pova­žo­va­li auto­ři fil­mu nut­ně sdě­lit, neboť patr­ně správ­ně před­ví­da­li, že dílo nej­spíš najde své mís­to ve  škol­ních video­té­kách a v knihov­nách

Když tedy pře­tr­pí­me krát­kou hra­nou scén­ku kde­si v lesích Aljašky a nechá­me se dovést ptá­kem Alexem do minu­los­ti, pak tepr­ve se začne odví­jet ani­mo­va­ný pří­běh malé­ho Páti. Toho zastih­ne­me nejdří­ve v rod­ném  hnízdě a v podob­ném hnízdě jeho pří­běh bude i kon­čit.  Je to pros­té a jed­no­du­ché. Z malé­ho mlá­dě­te, kte­ré je tak tro­chu upo­za­dě­no svý­mi sou­ro­zen­ci, se postup­ně stá­vá zku­še­ný dospě­lý jedi­nec respek­to­va­ný celým stá­dem Pachyrhinosaurusů. Než se ale z malé­ho Páti sta­ne mohut­né zví­ře, musí pře­žít nebez­peč­né úto­ky drav­ců, ze kte­rých ho nejdří­ve zachrá­ní rodi­če. Postupně se doká­že sám při­způ­so­bit pří­rod­ním pod­mín­kám a respek­tu­je i drs­né záko­ni­tos­ti poča­sí. Učí se pře­žít v obdo­bí dru­ho­hor na Aljašce. A také se účast­ní pra­vi­del­né­ho puto­vá­ní stá­da Pachyrhinosaurusů kam­si do dáli. Takové migra­ce zná­me z fil­mů o Africe. I na Aljašce se stá­da zví­řat stě­hu­jí, plou­ží se kra­ji­nou tam a zpět. Současně s tím ale musí čelit drav­cům, nebez­peč­né vodě, ohni i zmrz­lé­mu jeze­ru. Prostě tako­vý běž­ný život v dru­ho­ho­rách. Boj o pře­ži­tí je na běž­ném pořád­ku a pře­ži­je ten, kdo má štěs­tí nebo najde správ­né řeše­ní. A to se Páťovi a jeho milo­va­né druž­ce poda­ří.

Jestli má film něja­ké spor­né dob­ré strán­ky, pak je to jeho sna­ha po výchov­ném půso­be­ní s vyu­ži­tím pohád­ko­vé­ho pří­bě­hu. Že žít v dru­ho­ho­rách neby­la žád­ná legra­ce, to pocho­pí i ti nejmen­ší divá­ci v kině. Scénář vyu­ží­vá osvěd­če­ný typ hrdi­ny, malé a nezku­še­né mlá­dě. Nebezpečí číhá sice na kaž­dém kro­ku, ale vyzní­vá tak nějak nená­pad­ně, jako když Jeníček s Mařenkou nara­zí v lese na per­ní­ko­vou cha­loup­ku. I tady je od počát­ku jas­né, že v tom bude něja­ký zádrhel, ale řeše­ní se urči­tě najde a hrdi­na - hrdi­no­vé  se zachrá­ní.

Malým divá­kům se sna­ži­li auto­ři fil­mu při­způ­so­bit i dia­lo­gy, kte­ré jsou na úrov­ni před­škol­ní­ho dítě­te. Aby nebyl film zce­la jed­no­du­chý, při­da­li auto­ři do děje něko­lik nauč­ných vsu­vek ve škol­ním sty­lu o prehis­to­ric­kých zví­řa­tech. Statický obrá­zek zví­řát­ka je popsán a oko­men­to­ván. Kdo by si to neza­pa­ma­to­vat, ten si může pus­tit film zno­vu. A tak se divák chví­le­mi sou­stře­dí na děj a sna­ží se pro­ží­vat život­ní puto­vá­ní s Páťou a občas se dostá­vá do role pou­čo­va­né­ho žáka.

Scénář napsal John Collee (Happy Feet, Síla lás­ky) spo­lu s Theodorem Thomasem. Naučná for­ma z celé­ho fil­mu vyču­hu­je. Příběh je posta­ven tak, aby pře­de­vším uká­zal důle­ži­té momen­ty v živo­tě býlo­žra­vé­ho dino­sau­ra. I hra­ná scén­ka je k ani­mo­va­né­mu pří­bě­hu při­le­pe­na z nauč­ných důvo­dů a pře­chod do minu­los­ti pro­střed­nic­tvím ptá­ka Alexe je jen pro­po­je­ním dvou časo­vě odliš­ných svě­tů.. Nechci hod­no­tit umě­lec­ké kva­li­ty fil­mu, kte­ré bych mar­ně hle­da­la. Režiséry této popu­lár­ně nauč­né­ho díl­ka jsou Barry Cook a Neil Nightingale (doku­ment Surikaty).

Při ani­ma­ci a tva­ro­vá­ní postav prehis­to­ric­kých živo­či­chů byly jako odbor­ní porad­ci pale­on­to­lo­go­vé a byly vyu­ži­ty aktu­ál­ní poznatky o živo­tě v prvo­ho­rách. Animační prá­ce pro­ved­la spo­leč­nost Animal Logic, kte­rá vytvo­ři­la pro výro­bu fil­mu 140 pra­cov­ních míst v Novém Jižním Walesu. 3D efek­ty pro ani­ma­ci byly dosa­že­ny s 3D Fusion sys­té­mem, kte­rý byl pou­žit pro fil­my Avatar (2009),Transformers (2011). Živé zábě­ry se natá­če­ly na Aljašce a na Novém Zélandu. Do živých zábě­rů se pak dotvá­ře­la počí­ta­čo­vě ani­mo­va­ná zví­řa­ta.

Film nepů­so­bí doko­na­le a vyvá­že­ně. Dějová lin­ka však pro­vá­dí divá­ka pří­mo­ča­ře a sou­čas­ně je pone­chán dosta­teč­ný čas pro vní­má­ní atmo­sfé­ry v pří­ro­dě nebo při zachy­ce­ní dra­ma­tic­kých situ­a­cí.  Dramaticky půso­bí scé­na s ohněm, záchra­na v řece a pře­chod přes zamrz­lé jeze­ro.

Autoři fil­mu se sna­ži­li nato­čit nauč­ný film zábav­nou a při­taž­li­vou for­mou. 3D efek­ty doda­ly zví­řa­tům pat­řič­né roz­mě­ry a umož­ni­ly vní­má­ní pohy­bu zví­řat v pro­sto­ru. Technické ztvár­ně­ní si však neu­dr­ží ve všech scé­nách stej­nou kva­li­tu. Jako by auto­ři spo­lé­ha­li na to, že do kina při­jdou jen malé děti nebo nebyl dosta­tek času na všech­ny ani­mo­va­né scé­ny. Přesto se poda­ři­lo nato­čit něko­lik pěk­ných scén, jako je pras­ká­ním ledu na zamrz­lém jeze­ře nebo ani­ma­ce kra­bů.

Film je ozna­čen jako rodin­ný a dob­ro­druž­ný. Dětem do 9 let se bude film nej­spíš hod­ně líbit a snad­no si zapa­ma­tu­jí všech­ny názvy, kte­ré ve fil­mu usly­ší. A jest­li se posí­lí jejich zájem o vývoj živo­či­chů a pří­ro­du, pak film snad svůj základ­ní úkol spl­nil.  Dospělý dopro­vod musí pro jed­nu návště­vu kina při­mhou­řit oko a nechat si své kri­tic­ké poznám­ky pro svou par­tu moud­rých dospě­lá­ků. Se slzou v oku si může při­po­me­nout  Jurský park z roku 1993.