Tíha skrytých slov. Když mlčení přestane stačit

tihaslov

Samotný název kni­hy „Tíha skry­tých slov. Když mlče­ní pře­sta­ne sta­čit“ od autor­ky Erin Stewart už tak tro­chu napo­ví­dá, o čem tato kni­ha bude vyprá­vět, a čte­nář se tak může těšit na vel­mi emo­tiv­ní pří­běh se sil­ným lid­ským téma­tem, jež se v hlou­bi duše tak tro­chu týká nás všech nebo našich blíz­kých.

Ústřední posta­vou celé­ho pří­bě­hu je Lily, kte­rá před tře­mi měsí­ci obje­vi­la svo­jí star­ší sest­ru Alici na pod­la­ze kou­pel­ny v kaluži krve, kde si žilet­kou sama pod­ře­za­la zápěs­tí. Tento nešťast­ný pokus o sebe­vraž­du však obrá­til život nejen Alici, ale pře­váž­ně Lily a celé jejich rodi­ny.

A i když se všich­ni sna­ží vrá­tit do sta­rých kole­jí, tak se zdá, že veš­ke­ré poku­sy zno­va a zno­va ztros­ko­tá­va­jí. Lily v hlou­bi sebe sama cítí, jak je na ní vyví­jen tlak, aby ale­spoň jed­na dce­ra z rodi­ny byla doko­na­lá a bez­pro­blé­mo­vá, a pro­to se sna­ží být pre­mi­ant­kou ve ško­le, šam­pi­ón­kou v běhu a navíc i pokud mož­no opo­rou svo­jí „dušev­ně nemoc­né“ sestře.

Ovšem po návra­tu Alice z léče­ní  Lily zjiš­ťu­je, že tam uvnitř ní samot­né není něco v pořád­ku a čelí vel­ké­mu stra­chu, že se stej­ně jako Alice dří­ve či poz­dě­ji „zbláz­ní“, a chtě nechtě poma­lu a jis­tě pod­lé­há svým vnitř­ním démo­nům a hla­sům ve své vlast­ní hla­vě.                           

„Jde o to, že exis­tu­ju ve dvou hod­ně odliš­ných svě­tech. V jed­nom vyhrá­vám závo­dy a dostá­vám samé jed­nič­ky, zatím­co v tom dru­hém mi selhá­vá mozek a moje sest­ra je zavře­ná v léčeb­ně, pro­to­že už se sesy­pa­la, Dvě růz­né Lily, kte­ré se nikdy nesmě­jí potkat, Pokud tedy chci ale­spoň jed­né z nich zacho­vat zdra­vý rozum.“

Ve stej­ném oka­mži­ku, kdy se Alice vra­cí zpět domů, při­chá­zí na Ridgelinskou střed­ní ško­lu  nový stu­dent Micah  pozna­me­na­ný neleh­kou minu­los­tí , díky níž je vše­mi ostat­ní­mi stu­den­ty pova­žo­ván nejen za podi­ví­na, ale hlav­ně totál­ní­ho cvo­ka.

Micah, kte­rý absol­vo­val  pobyt v léčeb­ně spo­lu s Alicí, je při­dě­len do škol­ní­ho umě­lec­ké­ho pro­jek­tu do dvo­ji­ce k Lily, kde pro­střed­nic­tvím něhož lze vyhrát a zís­kat sti­pen­di­um na pres­tiž­ní ško­le v Berkeley.

„Sloučili dvě tří­dy, aby zjis­ti­li, co vzejde z kom­bi­na­ce slov a výtvar­né­ho umě­ní. Síla umě­ní. Jako jeden celek. Budou tvo­řit pro­jekt, ve kte­rém se pro­po­jí psa­ná i vizu­ál­ní slož­ka. Projekt, kte­rý vystih­ne sílu umě­ní v naší komu­ni­tě.... Dávají nám svo­bo­du tvor­by! Čerpejte z hlu­bin své tvůr­čí geni­a­li­ty!“

Na úspěš­nost toho­to pro­jek­tu se Lily vel­mi upí­ná, a to i za cenu, že její „kre­a­tiv­ní múza“ si momen­tál­ně dopřá­vá odpo­čin­ku...

„Můžu ode­vzdat nej­lep­ší pro­jet a vyhrát. A jen co budu na  Berkeley. Všechno, co je se mnou špat­ně včet­ně sezna­mu šílen­ství v mém diá­ři, bude defi­ni­tiv­ně zapo­me­nu­to. Stačí zůstat v pohy­bu a démo­ni, kte­ří sko­li­li Alici mě nedo­sta­nou. Margot ne při­jde kvů­li něja­kým pří­še­rám v hla­vě o dal­ší sest­ru a táta nebu­de muset poslat dal­ší dce­ru do léčeb­ny, a by ji tam opra­vi­li mysl. Je v mých silách, abych zabrá­ni­la roz­pa­du své rodi­ny - potaž­mo sebe.“

Nastartovat múzu se pokou­ší ruku v ruce s Micahem, kdy spo­leč­ně hle­da­jí inspi­ra­ci nej­růz­něj­ší­mi způ­so­by a na nej­ob­vyk­lej­ších mís­tech, a najed­nou to při­chá­zí.... pří­val slov a tvůr­čí inspi­ra­ce, kte­rá se dere na povrch a půso­bí nejen na své auto­ry, ale pře­váž­ně str­há­vá na sebe pozor­nost okol­ní­ho obe­cen­stva, jež vta­hu­je do spo­leč­né tvor­by a nekon­t­ro­lo­va­tel­né­ho prou­du slov a myš­le­nek.

Stejně jako Micah má svá tajem­ství a démo­ny, kte­rým se sna­ží čelit, není Lily na tom o moc líp, i ona před okol­ním svě­tem něco tají, sama se sna­ží se čelit panic­kým ata­kám, vnitř­ním hla­sům ve své hla­vě tím, že se nevě­dom­ky sebe­po­ško­zu­je. Bohužel tato její ces­ta vede tam, kam nechtě­la, aby to až zašlo.... ovšem ne vždyc­ky může­me ovliv­nit věci tak, jak si pře­je­me....

Prostě někdy není dob­ré nechat nevy­řče­ná skry­tá slo­va žít si svým vlast­ním živo­tem, ale nao­pak je dob­ré nechat je vyřknout nahlas, něko­mu se svě­řit a nebýt na vše sám.... „Není tak hroz­né mít něko­ho, kdo tě zná tako­vou, jaká oprav­du jsi...“

Ústředním téma­tem této kni­hy je úzkost a její vliv na mla­dé­ho jedin­ce. Úzkost je tu vní­má­na jako veli­ce oše­met­ná věc, jež umí na sebe vzít mili­on nej­růz­něj­ších podob. A úzkost, kte­rou vní­má samot­ná Lily, kaž­do­den­ní sta­ros­ti dale­ce pře­sa­hu­je. Lily trpí úzkost­nou  poru­chou - vysi­lu­jí­cím a čas­to neroz­po­zna­ným one­moc­ně­ním, kte­ré nezříd­ka vyús­tí v sebe­po­ško­zo­vá­ní a sebe­vra­žed­né myš­len­ky.

Autorka Erin Stewart si vel­mi důmy­sl­ně pohrá­la s tex­tem celé­ho pří­bě­hu, kte­rý je obo­ha­cen o nevy­řče­né myš­len­ky hlav­ní hrdin­ky Lily, a to vždy zvý­raz­ně­né pře­škrt­nu­tím. Dále tu nechy­bí pro­lo­že­ní tex­tu dechbe­rou­cí poezií, krát­ký­mi ryt­mic­ký­mi ver­ši, jež zahr­nu­jí aktu­ál­ní vnitř­ní skry­té poci­ty Lily. 

Zároveň jsou tu zve­řej­ně­ny pří­spěv­ky z Rigelinského under­groun­du, kam píší a odka­zu­jí se všich­ni stu­den­ti, a ne vždyc­ky tato komu­ni­ka­ce pro­bí­há fai­r­play, neboť je to kanál pro šíře­ní aktu­ál­ních drbů, jež v mno­ha pří­pa­dech pada­jí do pomlou­vá­ní, poškle­bo­vá­ní a vět­ši­nou s oso­bou, kte­rou se daný pří­spě­vek týká nemí­va­jí žád­né sli­to­vá­ní, prá­vě nao­pak. Kdo může, tak se při­dá a při­ho­dí polín­ko na pod­pal....

Nejzajímavější pro mě byly však útrž­ky z Lilyinýho instagra­mo­vé­ho účtu „LogoLily“, kam se sna­ži­la dávat nově vytvo­ře­ná slo­víč­ka, vždy jed­no na kaž­dý den. Nově vytvo­ře­né slo­vo, jež výstiž­ně a vtip­ně zre­ka­pi­tu­lo­va­lo kaž­do­den­ní peri­pe­tie Lily.

Na kni­ze se mi však nej­ví­ce líbil onen zápal pro nespou­ta­né kre­a­tiv­ní tvo­ře­ní, kde se hra­ni­ce stí­ra­li a mnoh­dy to chtě­lo odva­hu odvá­žit se a vystou­pit ze své kom­fort­ní zóny, zku­sit pře­ko­nat sebe sama. A je vel­mi str­hu­jí­cí vidět, jaká je reak­ce na urči­tou akci.

Velmi čti­vý a sil­ný lid­ský pří­běh, kte­rý si zís­ká kaž­dé­ho čte­ná­ře, pro neotře­lé téma, jež se může dotý­kat kaž­dé­ho z nás, jen před ním nepři­ví­rat oči. Vyprávěno krás­ně s citem od srd­ce.

Slova autor­ky na závěr: „Tito lidé si čas­to kla­dou jed­nu jedi­nou otáz­ku: Jak se můžu spra­vit já? Nemůžeš spra­vit samu sebe, pro­to­že nejsi nijak porou­cha­ná. Jsi tako­vá, jakou si tě vesmír přál mít, i když si mož­ná prá­vě teď nevíš rady. Ale nejsi v tom sama . Neurčuje tě dia­gnó­za, ale potře­bu­ješ se uchý­lit se  k něko­mu pro pomoc není nic, za co by ses měla sty­dět. A Ať už zápo­lí­te s čím­ko­li, roz­hod­ně jste dost dob­ří tako­ví, jací jste..... Pokud se vám zdá, že slo­va, kte­rá si nechá­vá­te pro sebe, už začí­na­jí před­sta­vo­vat pří­liš vel­ké bří­mě, poděl­te se o ně. Poproste o pomoc. Zasloužíte si ji!“

A neza­po­meň­te na mot­to, že „Kde není strach, nemů­že bejt a ni odva­ha!“

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku děku­ji v rám­ci spo­lu­prá­ce nakla­da­tel­ství Dobrovský s.r.o. v edi­ci King Cool.

Tíha skry­tých slov. Když mlče­ní pře­sta­ne sta­čit.

Autorka: Erin Stewart

Přeložila: Tereza Kupková

Vydal: DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci King Cool 

Praha, 2026

Počet st ran: 385

ISBN: 978-80-277-6297-2