RECENZE – ILUZE

Autoři:

Camilla Läckberg, Henrik Fexeus

Překlad: Vendula Nováková

Nakladatelství: Metafora

Rok vydá­ní: 2022

Vazba: pev­ná / váza­ná

Počet stran: 576

ISBN: 978-80-7625-170-0

Tuva pra­cu­je v kavár­ně a sta­rá se o malé­ho syn­ka Linuse. Právě se ho chys­tá vyzved­nout ze škol­ky, kam však už nedo­jde. Později je její tělo nale­ze­no v bed­ně pro­bo­da­né meči. Vše při­po­mí­ná nepo­ve­de­ný kou­zel­nic­ký trik. Jde však o vel­mi suro­vou a pro­myš­le­nou vraž­du. Navíc se nejed­ná pou­ze o jed­nu vraž­du, obje­vu­jí se dal­ší obě­ti. Co mohou mít obě­ti spo­leč­né­ho? Proč si vrah vybí­rá prá­vě je a napo­do­bu­je kou­zel­nic­ká čís­la?

Vyšetřovatelka Mina oslo­ví muže, kte­rý má s magií a ilu­ze­mi hod­ně spo­leč­né­ho. Jde o men­ta­lis­tu Vincenta Waldera. Kolegům poli­cis­tům se moc nelí­bí, že by jim měl něja­ký „kou­zel­ník“ sesta­vo­vat pro­fil vra­ha a radit při vyšet­řo­vá­ní. Mina má však opač­ný názor. Vincent se v tom­to pro­stře­dí pohy­bu­je, zná lid­skou psy­chi­ku a doká­že si tak všim­nout detai­lů, kte­ré člo­věk, pohy­bu­jí­cí se úpl­ně mimo bran­ži, lehce pře­hléd­ne. A to by jim mělo pomo­ci.

Absolutně mě neo­slo­vi­ly hlav­ní posta­vy pří­bě­hu Mina a Vincent. Přestože obvykle mě baví a zají­má, když někte­rá z postav trpí urči­tou psy­chic­kou poru­chou, je to tako­vé nahléd­nu­tí do nit­ra a pozná­ní něče­ho nové­ho, zde mě to neo­slo­vi­lo. Poruchou trpě­ly totiž obě hlav­ní posta­vy. Mina cho­rob­ným stra­chem z mik­robů, virů, nee­xis­tu­jí­cí špí­ny, Vincent pro změ­nu obse­dan­tě kom­pul­ziv­ní poru­chou. Čeho je moc, toho je pří­liš. Myslím, že poru­cha u jed­né posta­vy by úpl­ně sta­či­la. I když je mi jas­né, že autor­ka tady cíli­la na vzá­jem­né pocho­pe­ní se Miny a Vincenta. 

Příběh byl za mě roz­vlek­lý, nata­ho­va­ný, plný zby­teč­né omáč­ky, roz­hod­ně by mu méně stran a tro­chu více akce neuško­di­lo. 

Bohužel mě neza­u­ja­lo ani hlav­ní téma, a sice magie, ilu­ze a cel­ko­vě ten­to svět. Opravdu jsem s tou­to kni­hou šláp­la ved­le, neba­vi­la mě a dočíst ji, bylo utr­pe­ní a nuda. Přitom napří­klad kni­hy Zlatá klec a Stříbrná kří­d­la z duo­lo­gie Faye, kte­ré jsem od autor­ky čet­la, byly za mě výbor­né. Proto jsem i počí­ta­la s tím, že z Iluze budu nad­še­ná jako spous­ta dal­ších čte­ná­řů. No neby­la. Autorka také nepsa­la kni­hu sama a to se na díle jis­tě také pro­je­vi­lo. Tím ovšem netvr­dím, že je kni­ha špat­ná, jen neby­la vhod­ná pro mě.

Příběh je vyprá­věn z růz­ných úhlů pohle­dů, jak z pohle­du Miny, Vincenta, Vincenta jako dítě­te, tak také pohle­dy ved­lej­ších postav pří­bě­hu, napří­klad Mininých kole­gů.

Budoucí čte­ná­ře tedy urči­tě neod­ra­zu­ji, kni­ha má skvě­lá hod­no­ce­ní, jen já jsem se s ní pros­tě nepo­tka­la.

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku děku­ji nakla­da­tel­ství Metafora. Knihu může­te zakou­pit zde.