Recenze: Jurský svět: Nadvláda - 85%

Čtyři roky po zániku ostrova Isla Nubar, původního domova oživlých jurských tvorů, se tito tvorové mezitím začali kontrolovaně i nekontrolovaně rozmnožovat a v důsledku toho si lidstvo muselo zvyknout na jejich přítomnost v ekosystému, i na to, že už patrně nestojí na vrcholu potravního řetězce. Existují lidé, kteří chtějí tuhle novou ohromnou sílu zneužít pro svůj prospěch, a na druhé straně lidé, již jim v tom chtějí zabránit a snaží se udržet svět v maximální možné rovnováze. K nim patří i Owen Grady (Chris Pratt) a jeho přítelkyně Claire (Bryce Dallas Howard), kteří nabyli patřičné zkušenosti v prvních dvou filmech. Doplňují je pak paleontologové Alan Grant (Sam Neill) a Ellie Sattlerová (Laura Dern) a teoretik s nadhledem Ian Malcolm (Jeff Goldblum). Ti všichni se pustí do dechberoucího souboje s časem, lidskými i ještěřími nepřáteli, aby se v situaci, která je nikoliv za pět, ale za minutu dvanáct, pokusili o nemožné........

V roce 1993 se Steven Spielberg chopil adaptace románu Michaela Crichtona s názvem Jurský park a daroval světu jeden z nejzásadnějších filmů posledních 30 let, který nejen posunul technologie ještě o kus dál, ale představil jeden z nejlepších dobrodružných blockbusterů všech dob. Železo se při úspěchu pochopitelně musí kout dokud je žhavé, proto jsme ostatně v režii Spielberga v roce 1997 dostali pokračování s názvem Ztracený svět: Jurský park, v roce 2001 poté Jurský Park 3 v režii Joea Johnsona.

Přes 10 let si následně oživení dinosauři dali pauzu, v roce 2015 je na světlo světa vrátil teprve Jurský svět v režii Colina Trevorrowa. Bravurní start nové kapitoly při masivním úspěchu (tržby ve výši 1,6 miliardy z kin) pochopitelně dohnal hlavouny studia Universal k vybudování nové trilogie. V roce 2018 tak došlo na Jurský svět: Zánik říše v režii J. A. Bayony, nyní v roce 2022 je po nějakých těch covidových odkladech čas nejen zakončit trilogii Jurský svět, ale uzavřít jednu velkou šestidílnou sérii, která započala v roce 1993. A opět je u toho Colin Trevorrow.

Byl to právě Trevorrow, který si v roce 2015 uvědomil sílu nostalgie. A v podobném duchu nostalgie jede i u šestého filmu ze série, který je ještě podpořen návratem postav z původní trilogie. Pátý film v režii J. A. Bayony se pokusil vydat tak trochu svěžím směrem, Trevorrow se ovšem vrací k jistotě. Jeho cílem poté bylo vytvořit oslavu celé šestidílné série a především se vrátit ke kořenům. Vůbec poprvé v rámci nové trilogie tak nedochází k hrátkám s hybridy typu Indominus Rex či Indoraptor. Především se ovšem navazuje na závěr předchozího filmu a nevyhnutelné konfrontaci lidského světa s jeho navrátivšími pravěkými obyvateli. A výsledkem je díky tomu epická akční podívaná, která netrpí hluchými místy i přes fakt, že trvá 2 hodiny a půl.

Už závěr Zániku říše naznačil, že dojde k zajímavé konfrontaci pradávných obyvatelů Země s aktuálními obyvateli Země a to se víceméně proměňuje ve skutek. V jistých momentech tak dokáže Jurský svět: Nadvláda připomenout seriál Pravěk útočí, kde též díky časoprostorým anomáliím docházelo ke konfrontacím lidí s pravěkými zvířaty. Jurský svět: Nadvláda tak poukazuje na to, jak dinosauři ohrožují lidský svět, stávají se pochopitelným lákadlem pro černý trh a především na to, že svět možná díky tomu všemu spěje ke svému zániku. John Hammond se tak ze záhrobí očividně dočkává jistého naplnění své vize, těžko ovšem říct, jak moc by byl s výsledkem spokojený. V Jurském světě: Nadvládě ovšem po celou dobu funguje napětí, radost z prozkoumávání tohoto světa a především lehký smutek nad faktem, že ho není o něco trochu.

Stěžejní je fakt, že se skvěle podařilo spojit do jednoho příběhu novou i starou generaci hrdinů. Interakcí dvou generací sice ve finále není tolik, každá z nich ovšem stojí za to. Je radost po letech vidět Sama Neilla jako Alana Granta, Lauru Dern jako Ellie Sattlerovou i Jeffa Goldbluma jako Iana Malcolma. Je radost vidět, že z nich nejsou pouhé fosilie pro výstavu, ale jsou skutečně plnokrevnými postavami se stěžejní úlohou v příběhu. A je především radost vidět návrat k pocitům, které mezi sebou celou dobu Alan a Ellie mají už od prvního filmu.

Colin Trevorrow je pořád naštěstí schopný řemeslník, který především pořád umí vše budovat skrze nostalgii. Hodně dělá už ikonická ústřední melodie Jurského parku od Johna Williamse z původního filmu, jakmile ovšem dojde na návrat známých postav, odkazy na ostrov Isla Numbar či drobné odkazy, je to jednoduše tam. Trevorrow i tentokrát dokáže vyvolat pocit, že se snaží o jakési vzdání lásky původnímu konceptu. Nedá se upřít fakt, že Jurský svět: Nadvláda jede na jistotu, je v jádru prostě jen a pouze povedená blockbusterová práce a nic víc, i to ovšem někdy samo o sobě stačí.

Každá akční sekvence je povedená, je z ní cítit minimální závan snahy a i přes fakt, že Trevorrow musí v podstatě celý balíček nápadů, který by utáhl vlastní trilogii, stmelit do jednoho filmu, přeci jen to celé funguje. Funguje tam i linka malé Maisie v podání Isabelle Sermon ve snaze o pátrání po tom, co je vlastně zač, přesto na tuto linku ve finále vlastně není dvakrát času. Trevorrow jinak v podstatě plní sliby, snaží se jít blíže k původním Jurským parkům, dinosauři jsou opět skrze digitální efekty vytvoření dokonale a představuje přitom hned několik nových druhů dinosaurů, kteří v rámci série ještě šanci vlézt před reflektory nedostali. Hlavní hvězdou ovšem pochopitelně zůstává T-Rex, která ani tentokrát nemůže přijít o svou ikonickou pózu.

Dá se rozhodně říci, že potenciál pro nějaké ty další filmy ze série na místě je, v součtu je ovšem nutno uznat, že Jurský svět: Nadvláda by přeci jen možná měl celou sérii zakončit. Koncept se zdá v součtu totiž přeci jen v jádru vyčerpaný, především proto, že stěžejní proslov Johna Hammonda z původního filmu definitivně v závěru filmu získává nějaký ten obrys. Stejně tak je vidět, že série prakticky nemá kam nadále vyvíjet své stěžejní postavy, Owen Grady Chrise Pratta i Claire Dearing Bryce Dallas Howard zůstávají jen fajn protagonisty, jejich postavy se ovšem nejspíš nemají kam posouvat. Nová postava Kayly v podání DeWandy Wise poté v součtu též zůstává jen fajn hrdinkou, na jejichž bedrech by ovšem série nejspíš série mohla stát v budoucnu těžko.

Menší problém poté zůstává i u lidských záporáků. Z prvního filmu se vrací postava Lewise Dodgsona (Campbell Scott v roli nahradil Camerona Thora usvědčeného ze sexuálního napadení 13-leté dívky), která v podstatě trpí takovým jednorozměrným božským komplexem, kdy za pozornost stojí výkon Scotta především v jedné scéně, kdy Dodgsonovi ujedou nervy. Jinak jeho postava ovšem též slouží především v rámci napojení na původní sérii a jinak dokazuje, že jestli měla tahle série někdy s něčím problém, byli to právě lidští záporáci (jedinou světlou výjimkou je snad Vincent D’Onofrio z prvního Jurského světa).

Jurský svět: Nadvláda je povedená blockbusterová podívaná, která těží především z nostalgie a schopnosti utáhnout více příběhových rovin do jednoho smysluplného a kompatibilního filmu. Kouzlo se ovšem přeci jen vytrácí, na první Jurský park ani první Jurský svět se Nadvláda pochopitelně nechytá a v závěru naznačuje, že je dost možná ideální čas tuto sérii skutečně ukončit (uvidíme až i tentokrát padne miliarda, život si pak nejspíš opět nějakým způsobem najde cestu). Milovníci dinosaurů si ovšem i tentokrát rozhodně přijdou na své....