Recenze Kuma - 60%

Vdát se za mla­dé­ho může a potom žít s jeho otcem vypa­dá jako zají­ma­vá roman­tic­ká záplet­ka. Ale zdá­ní kla­me a mís­to roman­ti­ky je tvr­dá rea­li­ta. Už úvod­ní scé­na fil­mu Kuma (dru­há žena) nazna­ču­je, že to, co divák vidí, zakrý­vá pra­vou sku­teč­nost. Atmosféra na turec­ké ves­nic­ké svat­bě je mír­ně napja­tá. Mladá Ayse se vdá­vá do turec­ké emi­grant­ské rodi­ny a poje­de za svým mla­dým mužem až do Vídně. Tam se její rodi­na za ní hned tak nedo­sta­ne. Smutek z odlou­če­ní musí však Ayse, jako správ­ná posluš­ná turec­ká dív­ka, rych­le pře­ko­nat a sna­ží se ori­en­to­vat v nové situ­a­ci. Vdala se do rodi­ny Mustafy, kde sice roz­ho­du­jí muži, ale ve sku­teč­nos­ti vlád­ne tra­dič­ní žen­ský pří­stup k živo­tu v posta­vě jeho ženy Fatmy. Ona na jed­nu stra­nu cit­li­vě a na dru­hou zas veli­ce tvr­dě při­stu­pu­je k živo­tu a drží nad Ayse ochran­nou ruku. Fatma zastá­vá hes­lo “moje rodi­na, moje sta­ros­ti“. Ze zku­še­nos­ti sama dob­ře ví, že man­žel­ka musí zvlád­nout sama situ­a­ci doma a niko­ho nemá obtě­žo­vat svý­mi sta­rost­mi. Proto nepo­mů­že ani své dce­ři Kezvan, kte­rá ve svém man­žel­ství trpí nási­lím man­že­la. Mladá Ayse vní­má dohled Fatmy jako pří­jem­nou pomoc, ale sou­čas­ně se sna­ží ori­en­to­vat ve vzta­zích mezi čle­ny celé rodi­ny. Všichni těž­ce nesou těž­kou nemoc Fatmy. Léčení rako­vi­ny nepo­má­há, pro­to má Fatma jedi­né přá­ní, aby měl její muž Mustafa dobrou „dru­hou ženu“. Tou se stá­vá mla­dá Ayse , kte­rou chce Fatma ješ­tě před svou smr­tí dosta­teč­ně zau­čit do role mat­ky v rodi­ně se šes­ti dět­mi. Nejstarší syn a dce­ra mají už své rodi­ny. Další dvě jsou ve věku Ayse a dvě jsou ve škol­ním věku. Fatma ví, co chce a jak toho docí­lit. Působí jako sil­ná žena, kte­rá doká­že pro­sa­dit své zámě­ry v rám­ci své rodi­ny.
Komu se bude zdát tako­vý pří­stup při­ta­že­ný za vla­sy, tak ten by měl rych­le vystříz­li­vět. Ve svě­tě exis­tu­jí růz­né vzor­ce spo­le­čen­ské­ho cho­vá­ní a rodin­ných vazeb. V civi­li­zo­va­ném evrop­ském svě­tě se jed­nak nepro­vo­zu­je mno­ho­žen­ství, a také se nepře­dá­va­jí role mat­ky. Film Kuma však zavá­dí divá­ky do svě­ta intim­ních a veli­ce cit­li­vých vazeb v rodi­ně, kde je mno­ho­žen­ství dovo­le­no. Žije se zde pod­le mno­ha lety osvěd­če­ných tra­dic a ten­to způ­sob živo­ta je pak kon­fron­to­ván se sou­čas­ným evrop­ským pohle­dem na svět. Mustafova rodi­na žije ve Vídni, cho­dí zde naku­po­vat, dětí cho­dí do ško­ly, sle­du­jí tele­vi­zi a pou­ží­va­jí mobil­ní tele­fo­ny. Vnější svět však není pro rodi­nu tako­vý pro­blém, jako jim při­ná­ší vlast­ní sou­ži­tí. Otec je živi­tel rodi­ny, kte­rý tvr­dě pra­cu­je, a mat­ka dbá o rodin­ný krb dle tra­di­ce před­ků. Pro mla­dou gene­ra­ci dětí však začí­na­jí být tra­di­ce a způ­sob živo­ta pod­le pra­vi­del rodi­čů pří­tě­ží. Možná i pro­to není při­je­tí Ayse zce­la bez pro­blé­mů. Věkem zapa­dá mezi dvě mlad­ší dce­ry, ale v její oso­bě se opět upev­ňu­je tra­dič­ní poje­tí rodi­ny. Pro mla­dé čle­ny rodi­ny není Ayse víta­ným hos­tem. Přesto její pří­tom­nost str­pí a postup­ně si uvě­do­mí, že i ona má své sta­ros­ti a trá­pe­ní. Její těho­ten­ství s Mustafou je brá­no jako nut­ná spo­le­čen­ská povin­nost v uta­jo­va­ném man­žel­ství. S lás­kou to nemá nic spo­leč­né­ho. A prá­vě ono nut­né pod­ři­zo­vá­ní tra­dič­ní­mu cho­vá­ní správ­né man­žel­ky para­dox­ně pomů­že Ayse nalézt pocho­pe­ní u mlad­ších čle­nů rodi­ny.
Film je výraz­ně sou­stře­dě­ný na pro­blémy v úzkém kru­hu rodi­ny. Zvrat při­ná­ší až smrt jed­no­ho z rodi­čů. Všichni pozůsta­lí se musí se smr­tí vyrov­nat. Ukáže se, že lpě­ní na tra­di­cích nemu­sí být tím správ­ným řeše­ním. Nové pod­mín­ky k živo­tu si vyža­du­jí odva­hu a schop­nos­ti se při­způ­so­bit nové situ­a­ci. Je zají­ma­vé, že prá­vě Ayse doká­že v těž­ké situ­a­ci obstát. Má novou prá­ci, zís­ká­vá stá­le více sebe­vě­do­mí a rodi­na ji respek­tu­je. Podaří se najít Ayse spří­z­ně­nou duši a lás­ku? Film opouš­tí rodi­nu v situ­a­ci s ote­vře­ným kon­cem.
Režisér Umut Dag a sce­nárist­ka Petra Ladinigg si pro svůj debut nemoh­li vybrat lep­ší námět. V sou­čas­né době úvah o smys­lu inte­gra­ce men­šin do vět­ši­no­vých spo­leč­nos­tí při­chá­zí film zob­ra­zu­jí­cí pro­blémy uvnitř jed­né turec­ké rodi­ny. Tvůrci fil­mu doká­za­li veli­ce stříd­mou fil­mo­vou řečí dostat na plát­no cel­kem jed­no­du­chý pří­běh mla­dé dív­ky, kte­rá se musí vypo­řá­dat s novou život­ní situ­a­cí a nau­čit se žít v nezná­mém pro­stře­dí. Tvůrcům se poda­ři­lo vtáh­nout divá­ky do intim­ní­ho pro­stře­dí rodi­ny, kde se tra­dič­ní poža­dav­ky na cho­vá­ní a role v rodi­ně nemo­hou dostat do sou­la­du se sou­čas­ným moder­ním způ­so­bem živo­ta.
Výrazný podíl na kva­li­tě fil­mu mají herec­ké výko­ny před­sta­vi­te­lů rodi­ny Fatmy a Ayse. Nemocnou mat­ku Fatmu hra­je výbor­ně Nihal Koldaţ. To ona pře­svěd­čí o prav­di­vos­ti svých dob­rých úmys­lů nejen mla­dou Ayse, ale i divá­ky. O to víc je str­hu­jí­cí a šoku­jí­cí její změ­na. Roli sym­pa­tic­ké Ayşe zahrá­la Begüm Akkaya, kte­rá zvlád­la postup­ný vývoj své posta­vy od pod­daj­né a při­způ­so­bi­vé díven­ky po při­ro­ze­ně sebe­vě­do­mou mla­dou ženu. I ostat­ní her­ci v rolích čle­nů rodi­ny zvo­li­li uvol­ně­ný pro­jev bez pře­hrá­vá­ní a s vnitř­ním zau­je­tím. To dodá­vá fil­mu auten­tič­nos­ti a spo­lu s doku­men­tár­ní kame­rou se divák dostá­vá jed­not­li­vým posta­vám postup­ně až „pod kůži“.
Pro zís­ká­ní pozor­nos­ti divá­ka nevy­u­ží­vá rakous­ký reži­sér Uman Dag vel­ké, ani tri­ko­vé zábě­ry. Vedení kame­ry je poma­lé a pře­váž­ná část zábě­rů je nato­če­na v inte­ri­é­ru bytu. Vše je nasmě­ro­vá­no na zachy­ce­ní živo­ta rodi­ny v běž­ných situ­a­cích, roz­ví­je­ní vzta­hů a cel­ko­vé atmo­sfé­ry. V mno­ha obra­zech nechá­vá reži­sér pro­stor pro divá­ko­vu fan­ta­zii a prak­tic­ky nej­tvrd­ší a emoč­ně vypja­tou scé­nu ser­ví­ru­je reži­sér divá­kům až před samým kon­cem fil­mu. Dořešení pří­bě­hu nechá­vá reži­sér opět na divá­ko­vi.
Myslím, že se tvůr­cům poda­řil dob­rý film, kte­rý se dívá na vzta­hy v rodi­ně zevnitř. Současně však film nazna­ču­je, jak kom­pli­ko­va­né jsou vaz­by a sou­vis­los­ti čas­to nepo­cho­pi­tel­ným jed­ná­ním lidí s odliš­nou kul­tu­rou a nor­ma­mi cho­vá­ní.
Vzhledem ke zvo­le­né­mu tem­pu děje, cit­li­vos­ti zpra­co­va­né­ho námě­tu i vel­ké­mu podí­lu detail­ních zábě­rů vyzní film lépe v meších kinech nebo v tele­vi­zi.