Pacific Rim - Útok na Zemi | Pacific Rim [35%]

Jméno Guillerma del Tora snad netře­ba před­sta­vo­vat. Mexický talent, kte­rý si udě­lal jmé­no pře­de­vším tem­ný­mi sním­ky a jeho Faunův laby­rint byl dokon­ce nomi­no­ván na Oscara, už pat­ří k těm zaži­tým jmé­nům zao­ce­án­ské tvor­by. Z jeho režie jed­né čás­ti Hobita bohu­žel sešlo, nicmé­ně Guillermo pro­to měl důvod. Tím byla téměř dvou­setmi­li­o­no­vá sci fi řež­ba Pacific Rim - Útok na Zemi, kte­rá se u nás za nece­lý měsíc dosta­ne na Bluray a DVD. Je dob­ře že dal reži­sér před­nost gigan­tic­kým robo­toům a mimo­zemš­ťa­nům pro­stor před vel­ko­le­pou kniž­ní adap­ta­cí pod­le scé­ná­ře na kte­rém se podí­lel? 

Země už není tím klid­ným mís­tem jako v sou­čas­nos­ti. V budouc­nos­ti se totiž v Tichém oce­á­nu ote­vřel galak­tic­ký por­tál, kte­rý na Zemi trans­por­tu­je obrov­ská mon­stra, Kaiju. Jedinou mož­nos­tí jak s nimi bojo­vat je celo­svě­to­vý pro­gram Jaegerů, obřích robo­tů pilo­to­va­ných dvě­ma pilo­ty, pomo­cí kte­rých se lidé mají ale­spoň něja­kou mož­nost brá­nit obrov­ským mon­st­rům. Raileigh se svým bra­t­rem pat­ří k těm nej­lep­ším. Jednoho dne však jejich útok nevy­jde upl­ně pod­le před­stav, jejich robot „Gipsy Danger“ je těž­ce poško­zen a Raileghův bra­tr zabit. Ten pro­to skon­čí s pilo­to­vá­ním a živí se jako děl­ník na stav­bě obra­né­ho valu, kte­rý má být tou nej­e­fek­tiv­něj­ší linií ochra­ny pro­ti nepřá­te­lům. Když je však pro­gram Jaegerů o něko­lik let poz­dě­ji ukon­čen, Raileghův býva­lý vedou­cí důstoj­ník Stacker Pentecost jej povo­lá zpět do služ­by. Dostal totiž na povel zby­tek Jaegerů a na posled­ní základ­ně poblíž Tokia, kde ješ­tě tito robo­ti ope­ru­jí, plá­nu­je posled­ní útok pro­ti samot­né­mu por­tá­lu, aby ukon­čil inva­zi mimo­zem­ských potvor jed­nou pro vždy. To však ješ­tě netu­ší, že v momen­tě kdy tech­no­lo­gie obran­né­ho valu selže, je tenhle jejich odváž­ný plán posled­ní šan­cí lid­stva na pře­ži­tí.

Musím se při­znat, na tohle jsem se oprav­du těšil. Přeci jen, sní­mek kde si něko­lik desí­tek met­rů vel­cí robo­ti a mimo­zemš­ťa­ni dáva­a­jí doslo­va po hubě, co víc si může ta dětin­ská část ve mně přát. Navíc, Guillermo del Toro naroz­díl od čis­tě akč­ní­ho Michaela Baye umí i atmo­sfé­ru, tak­že to moh­lo dopad­nou jen lépe, než prá­vě Bayova Transformeří série, ne? Jak poše­ti­lé ode mě si mys­let, že by se zde moh­lo jed­nat o něco víc, než jen o akč­ní sek­ven­ce narou­bo­va­né na pato­sem pro­lez­lý sní­mek. To je totiž přes­ně to, co bohu­žel Pacific Rim - Útok na Zemi je.   

Už od prv­ních minut se del Toro a ostat­ní sna­ží šla­pat nekom­pro­mis­ně na plyn a doslo­va vás vrh­nou do víru dění. To samo o sobě není na ško­du, kdy­by ono budo­vá­ní atmosé­ry lid­stva pod mimo­zem­ským nátla­kem nepro­bí­ha­lo téměř výhrad­ně fro­mou sko­ko­vých sek­ven­cí, při kte­rých se pro­le­tí znač­nou rych­los­tí a divák nemá upl­ně dobrou mož­nost se akli­ma­ti­zo­vat na změ­ny kte­ré ona sek­ven­ce při­na­ší. Je to jako kdy­by někdo při prv­ním názna­ku teče­ní pomy­sl­né vody do bot zařval na pla­ce „A sak­ra! Zrychlovačka a Roboti!“´Čekáte něco víc než jen dvě hodi­ny mlá­ce­ní robo­tů po tla­mě emzá­ků vším mož­ným co najdou pova­lo­vat se na zemi? Hehe, v tom pří­pa­dě máte smůlu. Dostanete tak maxi­mál­ně dal­ší dáv­ku před­ví­da­tel­né­ho a ničím neo­ri­gi­nál­ní­ho děje na poza­dí a ... ano, dal­ší robo­ty. 

Není to však jen vina poměr­ně hloupé­ho a neo­ri­gi­nál­ní­ho scé­ná­ře. Pacific Rim je pře­de­vším cel­kem neo­ri­gi­nál­ní sní­mek cel­ko­vě. Ano, Guillermo si zaslou­ží uzna­lé poky­nu­tí hla­vou za to, že se mu tuhle mega­lo­man­skou sran­du za bez­má­la dvěs­tě mega poda­ři­lo pro­tla­čit do pro­duk­ce, ovšem v momen­tě, kdy z rov­ni­ce odstra­ní­me oprav­du efekt­ní bit­ky dvou a více veli­ká­nů, co nám zůsta­ne? Originalita sním­ků kon­čí tak mož­ná v rám­ci při­zna­ných a nepři­zna­ných inspi­ra­cí. Navíc sní­mek půso­bí i v tako­vém­to mon­stroz­ním měřít­ku až pří­liš laci­ně, nud­ně a dovo­lil bych si i říci, že jsou pasá­že kte­ré mají poten­ci­ál vyvo­lat trva­lé poško­ze­ní moz­ku.

Tohle se pros­tě nepo­ved­lo. Akční scé­ny jsou sice o něčem, znač­nou část jich ale už vyspo­i­lo­va­ly trai­le­ry, to co je ale mezi nimi je bohu­žel mizé­rie. Charlie Hunnam navíc jen pře­svěd­ču­je, že je nesku­teč­né dře­vo, kte­ré­mu bys­te nevě­ři­li ani kdy­by umí­ral. Solidní hla­so­vý apa­rát a muž­ná musku­la­tu­ra holt nejsou všech­no. Zachránit se to sice sna­ží Idris Elba coby badass velí­cí důstoj­ník, když mu však podrá­ží nohy jeho vlast­ní dia­lo­gy, ani jeho nesku­teč­né cha­risma to nedo­ká­že zachrá­nit. Zklamavší je navíc ten­to­krát i skla­da­tel Ramin Djawadi, kte­rý kopí­ru­je snad veš­ke­ré mož­né šab­lo­ny, kte­ré jen můře a jeho hudeb­ní dopro­vod mís­ty až nepří­jem­ně při­po­mí­ná (pokud se to dá ješ­tě ozna­čit při­po­mí­ná­ním a ne jen pra­chspros­tou vykrá­dač­kou) jiné, poměr­ně vel­mi dob­ře zná­mé moti­vy. 

Guillermo del Toro je schop­ný reži­sér, kte­ré­mu se daří vykres­lit poměr­ně sluš­ně monu­men­tál­nost Jaegerů, avšak mizer­ný, ste­re­o­ty­pů plný a klišé a pato­su přecpa­ný pří­běh mu podrá­ží nohy napros­to trestu­hod­ně. Nakonec, čekáte-li vylo­že­ně hloupý film pln zábav­né monu­men­tál­ní akce, i tak ty dvě hodi­ny a čtvrt vychá­zí jako vylo­že­né zkla­má­ní. Hloupoučký mix vše­ho mož­né­ho i nemož­né­ho trpí poměr­ně vše­my před­sta­vi­tel­ný­mi nešva­ry, tedy kro­mě Idirise Elby a vel­ké čás­ti akč­ních scén, kte­ré jsou tou jedin­nou, vylo­že­ně světlou čás­tí sním­ku. Zbytek je totiž asi tako­vý podiv­ný mate­ri­ál, že vás to nutí při­klá­dat dlaň (face­palm) k hla­vě v tako­vé frek­ven­ci, že by si z vás vzal inspi­ra­ci kaž­dý sluš­ný Dj z ves­nic­ké dis­ko­té­ky.