Prometheus [70%]

Předně by se asi slu­še­lo říci, že pokud je něja­ký spe­ci­fic­ký podžánr science ficti­on, budou to prá­vě ony lod­ní prů­zkum­ně ladě­né sním­ky, kte­ré sklí­zí nej­ví­ce mých sym­pa­tií. Kdybych měl jme­no­vat totiž své oblí­be­né fil­my, na před­ních příč­kách by se urči­tě obje­vil sní­mek Sunshine, někde v poza­dí násle­do­va­ný béč­ko­vým Horizontem udá­los­tí. Zároveň jsem ale co se týče této téma­ti­ky také vel­mi nároč­ný a tvůr­cům jak se říká nese­že­ru jen tak všech­no. Tento fakt v něko­li­ka mís­tech ovliv­ňu­je můj názor na ten­to sní­mek, pro­to tenhle krát­ký úvod je zde jako upo­zor­ně­ní pro ty, kte­ří by s mým názo­rem nesou­hla­si­li, jako­že se jich najde asi hned něko­lik. A nyní už k samot­né­mu sním­ku. 

Ridley Scott hlá­sí návrat. Kampaní hla­si­tý Prometheus při­stál. Bohužel ne tak hlad­ce jak se před­po­klá­da­lo. Až téměř doko­na­lá prv­ní půle kon­čí roz­du­pá­na nekon­zis­tent­ní, pře­mrš­tě­nou a čas­to až nelo­gic­kou půlí dru­hou. Všechno je to tu tak napůl, od kon­tras­tu skvě­lých a děsi­vých herec­kých výko­nů, děje a celé­ho vývo­je. Pokud mož­no, nesle­duj­te kam­paň, nečtě­te si o sním­ku a bude­te spo­ko­je­ni. Pro zby­tek bohu­žel jen nad­prů­měr­né sci-fi, zaba­le­né do detai­lu vypipla­né­ho vizu­á­lu, půso­bi­vé muzi­ky a narou­bo­va­né na cha­tr­ný scé­nář s absen­cí šoku­jí­cích zvra­tů a gra­du­jí­cí do poně­kud odflá­k­lé­ho finá­le. Tak jako tak sto­jí sní­mek za shléd­nu­tí. A už jen kvů­li té prv­ní půli a ďábel­ské­mu Fassbenderovi půjdu s hod­no­ce­ním tro­chu výš, než bych objek­tiv­ně měl.   

Koktejl :