Prometheus [70%]

Pokud jste posled­ních X měsí­ců neži­li někde v kryp­tě bez infor­mač­ních tech­no­lo­gií a žánr science ficti­on vám není úpl­ně nezná­mý, je vám nej­spí­še nad slun­ce jas­né, jaký sní­mek prá­vě ten­to týden zakon­ču­je svo­ji reklam­ní kam­paň a s vel­kou pompou při­chá­zí na plát­na kin. Žijící mod­la fanouš­ků Ridley Scott se po dlou­hých tři­ce­ti letech vra­cí na půdu žán­ru, kte­rý jej vystře­lil mezi fil­mař­skou eli­tu. Právě tolik let totiž uply­nu­lo od jeho kul­tov­ní zále­ži­tos­ti Blade Runner. A ješ­tě o tři více od u nás vše­o­bec­ně uctí­va­něj­ší­ho sním­ku Vetřelec. A prá­vě k němu se váže Prometheus, sní­mek kte­rý vzni­kal původ­ně jak dvojdíl­ný prequel prá­vě Scottem nastar­to­va­né série. Z ozna­če­ní ofi­ci­ál­ní­ho preque­lu sice sešlo během pre­pro­duk­ce, stej­ně jako z původ­ní­ho plá­nu dvou dílů, nicmé­ně i tak fanouš­ci svě­ta nej­ne­mi­lo­srd­něj­ších zabi­já­ků ve vesmí­ru dosta­nou nášup. Prometheus se totiž ode­hrá­vá ve stej­ném uni­ver­zu jako prá­vě tato série, jen s časo­vým roz­dí­lem. To ovšem už prav­dě­po­dob­ně dob­ře víte, pokud jste sle­do­va­li masiv­ní reklam­ní kam­paň, sli­bu­jí­cí jeden z must see sním­ků toho­to roku. Jak tedy jeden z nej­ví­ce oče­ká­va­ných fil­mů toho­to léta dopa­dl?   

Elisabeth a Charlie, arche­o­lo­gic­ká dvo­ji­ce pát­ra­jí­cí po růz­no­ro­dých kou­tech naší pla­ne­ty po našem půvo­du, nalez­la opa­ku­jí­cí se vzo­rec zna­ků, obsa­že­ný v něko­li­ka arte­fak­tech napříč věky i kul­tu­ra­mi. Díky ana­lý­ze zjiš­ťu­jí, že onen sym­bol je mapa hvězd­né sou­sta­vy, dale­ko za hra­ni­ce­mi naší slu­neč­ní sou­sta­vy. Není tedy mož­né, aby tisí­ce let sta­ré civi­li­za­ce o její exis­ten­ci pou­hým pozo­ro­vá­ním vědě­li. Vědecká výpra­va se pro­to tedy vydá­vá na něko­lik let dlou­hou výpra­vu, pří­mo do srd­ce této sou­sta­vy na atmo­sfé­rou obda­ře­nou pla­ne­tu, na palubě lodi Prometheus, hle­da­jí­cí otáz­ky naše­ho půvo­du a našich stvo­ři­te­lů. Odpovědi kte­ré tam ovšem nalez­nou, se jim ovšem líbit pří­liš nebu­dou. Zvláště pak díky tomu, že někte­ří čle­no­vé posád­ky mají své vlast­ní roz­ka­zy.       

Předně by se asi slu­še­lo říci, že pokud je něja­ký spe­ci­fic­ký podžánr science ficti­on, budou to prá­vě ony lod­ní prů­zkum­ně ladě­né sním­ky, kte­ré sklí­zí nej­ví­ce mých sym­pa­tií. Kdybych měl jme­no­vat totiž své oblí­be­né fil­my, na před­ních příč­kách by se urči­tě obje­vil sní­mek Sunshine, někde v poza­dí násle­do­va­ný béč­ko­vým Horizontem udá­los­tí. Zároveň jsem ale co se týče této téma­ti­ky také vel­mi nároč­ný a tvůr­cům jak se říká nese­že­ru jen tak všech­no. Tento fakt v něko­li­ka mís­tech ovliv­ňu­je můj názor na ten­to sní­mek, pro­to tenhle krát­ký úvod je zde jako upo­zor­ně­ní pro ty, kte­ří by s mým názo­rem nesou­hla­si­li, jako­že se jich najde asi hned něko­lik. A nyní už k samot­né­mu sním­ku. 

Je to para­dox­ně reklam­ní kam­paň, kte­rá je nej­vět­ší deví­zou sním­ku. Ať už se jed­ná o nesku­teč­ný hype sním­ku, pře­mrš­tě­ná oče­ká­vá­ní, kte­rá po vymaz­le­ných trai­le­rech má v hla­vě neje­den fanou­šek nebo pří­mo nesku­teč­ná spo­i­le­ro­vost trai­le­rů samot­ných. Člověk kte­rý sle­do­val vývoj sním­ku a má nakou­ka­né všech­ny upou­táv­ky, tak při­chá­zí o účin­nost zásad­ní­ho momen­tu gra­da­ce celé­ho sním­ku.  Bohužel v koneč­ném důsled­ku to není až tako­vá ško­da, neboť dru­há polo­vi­na fil­mu se tvůr­cům doslo­va dro­lí mezi prs­ty. K tomu ovšem poz­dě­ji.   

Ridley Scott při­slí­bil kam­pa­ní při­vést na plát­na kin dal­ší vypi­lo­va­né sci-fi, mož­ná i s kul­tov­ním poten­ci­á­lem, kte­ré bude sta­ho­vat divá­ka do nejmen­ší­ho detai­lu a to se mu mini­mál­ně po vizu­ál­ní strán­ce daří. Nepamatuji se kdy napo­sle­dy mě vizu­ál­ní strán­ka fil­mu doslo­va odzbro­ji­la a to i přes drob­né chyb­ky a nesrov­na­los­ti.  Jednoduše řeče­no, na Promethea je radost pohle­dět, o čemž vás pře­svěd­čí hned v prv­ních minu­tách. Řemeslná strán­ka tu nedě­lá pro­blém a to ani z mno­ha stran kri­ti­zo­va­né hudeb­ní strán­ky, kte­rá dle mého názo­ru je napros­to ade­kvát­ní. 

Celkově by se ale sní­mek dal roz­dě­lit na dvě dia­me­t­rál­ně odliš­né polo­vi­ny a v tom je prá­vě ten zásad­ní kámen úra­zu. Zatímco prv­ní polo­vi­na budu­je atmo­sfé­ru až spi­ri­tu­ál­ně ladě­né­ho expe­dič­ní­ho výle­tu s kon­stant­ní husí kůží, ta dru­há to nesmy­sl­nou výstav­bou, kom­bi­na­cí a pompéz­ním finá­le napros­to roz­du­pe napadrť. Bohužel to je důvod poně­kud roz­po­ru­pl­né­ho při­je­tí sním­ku. Člověk nezna­lý série, kte­rý navíc nedá­val moc pozor při reklam­ní kam­pa­ni, dostá­vá bez nad­sáz­ky vel­mi sluš­né sci-fi, kte­ré s pře­hle­dem str­čí do kapsy drti­vou vět­ši­nu kon­ku­ren­ce. Už pro­to se na něj vypla­tí zajít. Pokud ovšem pat­ří­te do sku­pi­ny fanouš­ků série a oče­ká­vá­te od sním­ku dal­ší zásad­ní udá­lost, bude­te nepří­jem­ně pře­kva­pe­ni. Nic tako­vé­ho se bohu­žel neko­ná, i když se vás o tom budou všich­ni zúčast­ně­ní sna­žit celé dvě hodi­ny v kině pře­svěd­čit. 

Od začát­ku do vás Scott hus­tí mra­zi­vě chlad­nou atmo­sfé­ru a i v nevy­bí­ra­vých scé­nách jed­no­du­še neu­cuk­ne kame­rou pryč. Nechá vás v tom doslo­va vykou­pat se vším všu­dy. Na dru­hou stra­nu vás ovšem nechá na pospas logic­kým chy­bám, ztrá­tě celist­vos­ti a nepří­jem­ným kolísá­ním tem­pa. Na dru­hou stra­nu musím říci, že jsem se ani za moment nenu­dil a seděl jsem v sedač­ce jako při­ko­va­ný. Ačkoliv totiž Prometheus nespl­ňu­je moc z toho co sli­bo­va­la reklam­ní kam­paň a chy­bí zde onen moment pře­kva­pe­ní o kte­rý prá­vě tato kam­paň divá­ka při­pra­vi­la, nedá se říci, že by to byl špat­ný film. A to ani díky obsa­ze­ní, kde se dá i mezi nesym­pa­tic­ký­mi psy­cho­pa­ti nalézt pár sil­ných postav, tře­ba kapi­tán Idirise Elby. Netřeba asi při­po­mí­nat, že si Michael Fassbender sní­mek zase ukra­dl sám pro sebe. 

Zklamání se tak bohu­žel sice dosta­vi­lo, nicmé­ně Prometheus je sto­pro­cent­ně zále­ži­tost, kte­ré se opla­tí dát šan­ci na vel­kém plát­ně. Chce to jen nedat na reklam­ní kam­paň, nebo ji nej­rad­ši úpl­ně vyne­chat. Stejně jako nedat na tvr­ze­ní reži­sé­ra, že odka­zů na Vetřelčí pokra­čo­vá­ní je tu jen mini­mum. Přikloním se tak spí­še k pozi­tiv­něj­ším dojmům, kte­ré i přes fatál­ní obra­ty ale­spoň čás­teč­ně pře­tr­va­ly do dru­hé půle a tro­chu zleh­či­ly dopad sil­ně nezvlád­nu­té­ho finá­le. No a pokud by se dal­ší prequel oprav­du konal, pod­le ote­vře­ných vrá­tek na kon­ci sním­ku, přál bych jen tvůr­cům pev­něj­ší ruku. Podruhé už by to nemu­se­lo vyjít ani u běž­ných divá­ků.   

Ridley Scott hlá­sí návrat. Kampaní hla­si­tý Prometheus při­stál. Bohužel ne tak hlad­ce jak se před­po­klá­da­lo. Až téměř doko­na­lá prv­ní půle kon­čí roz­du­pá­na nekon­zis­tent­ní, pře­mrš­tě­nou a čas­to až nelo­gic­kou půlí dru­hou. Všechno je to tu tak napůl, od kon­tras­tu skvě­lých a děsi­vých herec­kých výko­nů, děje a celé­ho vývo­je. Pokud mož­no, nesle­duj­te kam­paň, nečtě­te si o sním­ku a bude­te spo­ko­je­ni. Pro zby­tek bohu­žel jen nad­prů­měr­né sci-fi, zaba­le­né do detai­lu vypipla­né­ho vizu­á­lu, půso­bi­vé muzi­ky a narou­bo­va­né na cha­tr­ný scé­nář s absen­cí šoku­jí­cích zvra­tů a gra­du­jí­cí do poně­kud odflá­k­lé­ho finá­le. Tak jako tak sto­jí sní­mek za shléd­nu­tí. A už jen kvů­li té prv­ní půli a ďábel­ské­mu Fassbenderovi půjdu s hod­no­ce­ním tro­chu výš, než bych objek­tiv­ně měl.   

Koktejl :

Podívejte se na hodnocení Prometheus na Kinoboxu.