Martin McDonagh nepat­ří mezi nej­zná­měj­ší jmé­na na poli fil­mo­vé režie. Jeho dnes už čty­ři roky sta­rý režij­ní debut V Bruggách je však něco, na co se jen tak neza­po­mí­ná. Když se tedy roz­ho­dl vrá­tit na plát­na kin, zájem a oče­ká­vá­ní neby­la malá. Trailery v ost­ré kaden­ci pak jen dolo­ži­li, že tohle oprav­du sto­jí za návště­vu kina. A jak tedy dru­hý celo­ve­čer­ní sní­mek toho­to tvůr­ce z brit­ských ost­ro­vů dopa­dl?

Marty, kte­rý pra­cu­je jako fil­mo­vý scé­náris­ta, je v sou­čas­né době v tvůr­čí kri­zi. Jeho nové­mu sním­ku, Sedm psy­cho­pa­tů chy­bí v pod­sta­tě všech­no kro­mě názvu. Jeho kama­rád, neú­spěš­ný herec Billy, se mu z jeho kri­ze sna­ží pomo­ci jak jen to jde. Billy ale kro­mě sna­hy stát se pro­fe­si­o­nál­ním her­cem pro­vo­zu­je dal­ší výnos­nou čin­nost. Spolu se svým zná­mým Hansem uná­še­jí psí­ky pani­ček v oko­lí a pak inka­su­jí tuč­né nález­né. Tak dlou­ho se ale cho­dí pro vodu až se ucho utrh­ne a dvo­ji­ce une­se nedo­pat­ře­ním psí­ka mafi­án­ské­mu bos­so­vi, kte­rý má moc rád své­ho malé­ho shih-tzu Bonnyho. Mimo to má ale také pro­blémy se sebe­o­vlá­dá­ním a tak si hod­lá na vype­če­nou dvo­ji­ci spo­lu se svý­mi kum­pá­ny počí­hat. Marty se tak oci­tá upro­střed toho vše­ho a zjiš­ťu­je, že z malých pod­vo­dů se ten­to­krát jeho kama­rád dostal pří­mo doprostřed hry o holý život a on s ním. 

Když odchá­zí­te z kina a cel­kem váž­ně pře­mýš­lí­te, zda je nový počin toho­to reži­sé­ra lep­ší než vaše vel­mi oblí­be­né V Bruggách, či niko­liv, už to svěd­čí o tom, že i ten­to­krát mířil tvůr­ce do čer­né­ho. I ten­to­krát totiž sází na jed­no­du­chost a hra­vost pro­bí­ra­ných látek, úder­nost dia­lo­gů a pří­mo­ča­rost vyprá­vě­né akce. Přesně to totiž fun­go­va­lo minu­le a fun­gu­je přes­ně stej­ně i ten­to­krát. Navíc pak při­dá­vá lin­ku, pomo­cí kte­ré si až nesku­teč­ným způ­so­bem hra­je s divá­kem. Paradoxně se tak divák oci­tá v rovi­ně někde mezi fil­mem a pro­sto­rem, kde nor­mál­ně bývá obe­cen­stvo. 

McDonagh totiž při­chá­zí s pří­stu­pem, kdy divá­ko­vi v pod­sta­tě napo­ví­dá, co se všech­no bude dít a jakým způ­so­bem, aby v závě­ru, když si divák dá všech­ny kous­ky sklá­dač­ky dohro­ma­dy mohl jen kon­sta­to­vat, že to stej­ně neče­kal. Skrze toto pak dále na psy­cho­pa­ty rou­bu­je ješ­tě urči­tou rovi­nu sebe­re­flexe, kte­rá by se dala pova­žo­vat za jeden z nej­sil­něj­ších prv­ků na fil­mu. Nebojí se totiž napros­to ote­vře­ně pou­ka­zo­vat na svo­je „chy­by“ a ty ješ­tě navíc uka­zo­vat divá­ko­vi aby je náho­dou nepře­hlé­dl. 

Jednoduše a pros­tě, tenhle sní­mek sbí­rá sym­pa­tie na kaž­dém rohu, neboť i přes­to, že trai­le­ry jsou poně­kud zavá­dě­jí­cí v jeho pří­pa­dě, doká­že si zís­kat divác­ké sym­pa­tie hned během něko­li­ka minut, při­čemž hned úvod­ní scé­na jas­ně dekla­ru­je, že se i ten­to­krát bude jed­nat o sil­ně nekom­pro­mis­ní jízdu, kte­rá si jede tak nějak pro sebe, bez ohle­du na oko­lí. 

A divák se baví. Nejenom pro­to, že je Sedm psy­cho­pa­tů dob­ře obsa­ze­ný a hod­ně zábav­ný film. Hlavně ale pro to, že se jed­ná o chytrou a úder­nou kome­dii, kte­rá ačko­liv sází mís­ty na kla­sic­ké prv­ky, podá­vá je v napros­to neotře­lém hávu, narou­bo­va­né na neo­kou­ka­né téma ope­pře­né sluš­nou dáv­kou necen­zu­ro­va­né­ho humo­ru. A když už si mys­lí­te, že už vás nic nemů­že pře­kva­pit, bude­te vyve­de­ni z omy­lu. Opakovaně. Nepoužil bych sice slo­vo geni­ál­ní, k tomu sním­ku Sedm psy­cho­pa­tů stá­le pře­ci jen něco chy­bí, kaž­do­pád­ně shr­nout by se to dalo asi v jed­né větě. Podívejte se na trai­ler, pokud vás oslo­ví, alou večer do kina. Dostanete sice něco tro­šič­ku jiné­ho, než se vás sna­ží pře­svěd­čit, nicmé­ně v kaž­dém aspek­tu stej­ně drzé­ho, nekom­pro­mis­ní­ho a zábav­né­ho. 

Co tedy říci na závěr? Pokud jste shléd­li tvůr­cův pře­de­šlý sní­mek a zamlou­val se vám, je pro vás návště­va jeho nové­ho díla téměř něco jako povin­nost. Pro vás ostat­ní, pokud hle­dá­te něco, čím se spo­leh­li­vě odre­a­go­vat od vánoč­ní­ho stre­su a sho­nu, nebo jen hle­dá­te film u kte­ré­ho se dob­ře poba­vit, je Sedm psy­cho­pa­tů více než ide­ál­ní vol­ba. Minimálně do začát­ku příští­ho roku zábav­něj­ší sní­mek v kinech totiž nena­jde­te. Tedy pokud se sar­kas­tic­ky necho­dí­te smát fanouškům upí­ří ságy, v tom pří­pa­dě máte více než obstoj­nou alter­na­ti­vu.    

 Hodnocení: 85%

Koktejl: 

40% Humor
25% Herecké obsa­ze­ní
25% Sázka na jis­to­ty a záro­veň do jis­té míry ori­gi­na­li­ta
10% Drobnosti kte­ré potě­ší