RECENZE – Pozvala mě dál

121182 1 350 0 fit

Autorka:

Lucy Clarkeová

Elle Fieldingová pra­cu­je na své dru­hé kni­ze. Tedy měla by. Její prvo­ti­na se sta­la veli­ce popu­lár­ní a čte­ná­ři jis­tě oče­ká­va­jí dal­ší pec­ku. Termín ode­vzdá­ní ruko­pi­su se blí­ží, ale prá­ce Elle nejde od ruky.

Elle žije sama v Cornwallu v luxus­ním domě na úte­su v bar­vě holu­bi­čí šedi. Z domu je úchvat­ný výhled na moře a prá­vě ten se měl stát Ellinou inspi­ra­cí a poho­nem ve spi­so­va­tel­ské kari­é­ře. Aby si Elle vydě­la­la něja­ké pení­ze navíc na splát­ky hypo­té­ky, pro­najme svůj dům na dobu, kdy bude slu­žeb­ně mimo Cornwall, cizí rodi­ně. Po návra­tu má pocit, že v domě není něco v pořád­ku, cítí se tam vylo­že­ně špat­ně, vydě­še­ně, jako by ji někdo sle­do­val. Navíc, když obje­ví roz­bi­té těžít­ko ve své pra­cov­ně, kte­rá byla zamče­ná a nikdo se do ní během její nepří­tom­nos­ti nemohl dostat, doslo­va pro­pad­ne para­no­id­ním sta­vům. Objeví se také dal­ší znám­ky toho, že se v domě děje něco špat­né­ho. Někdo Elle urči­tě pro­ná­sle­du­je a ona žije ve svém krás­ném domě ve stra­chu a sepsá­ní nové kni­hy je v nedo­hled­nu.

Knihy Lucy Clarkeové mám moc ráda, čet­la jsem všech­ny, kte­ré u nás vyšly. Navíc Pozvala mě dál je zasa­ze­na do Cornwallu. Sice jsem tam nikdy neby­la, ale pří­běhy, kte­ré se ode­hrá­va­jí na ang­lic­kém ven­ko­vě, mám moc ráda.

Příběh je vyprá­vě­ný v prv­ní oso­bě, což čte­ná­ři umož­ní vžít se co nej­lé­pe do role vydě­še­né Elle. Ellino vyprá­vě­ní je pro­klá­dá­no kapi­to­la­mi z minu­los­ti z jejích stu­dent­ských let, kte­ré jsou popi­so­vá­ny er-formou, a také kra­tič­ký­mi kapi­tol­ka­mi, kte­ré jsou líče­ny z pohle­du oso­by, kte­rá se vysky­to­va­la v domě za Elliny nepří­tom­nos­ti. 

Kniha je psa­ná od počát­ku pozvol­ným sty­lem, nicmé­ně mi to vůbec neva­di­lo, čet­la se mi veli­ce dob­ře. Autorka doká­za­la skvě­le vytvo­řit onu ponu­rou až depre­siv­ní atmo­sfé­ru, kte­rá se domem od Ellina návra­tu linu­la. Čím blí­že k závě­ru pří­bě­hu se blí­ži­la, tím se děj stá­val sviž­něj­ším. Samotným závě­rem jsem byla vcel­ku i pře­kva­pe­ná, tedy pře­de­vším jed­nou kon­krét­ní situ­a­cí. Něco jsem nao­pak před­po­klá­da­la a nezmý­li­la jsem se.

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku vel­mi děku­ji nakla­da­tel­ství Cosmopolis. Knihu zde může­te zakou­pit.