Těžko říct, zda je to pouhá náhoda, či důsledek tvrdé práce, ale každý film, ve kterém se objeví Tom Hanks je vždy excelentní, ať hraje mlčenlivou roli trosečníka, nebohého imigranta, debila, teplého právníka či gangstera. Zkrátka neshlédnutí alespoň poloviny filmů, které táhne právě tento Američan v hlavní roli, je smrtelný hřích a o Road to Perdition to platí obzvlášť. Nejen milovníci mafie si totiž přijdou na své.
Z gangsterského prostředí bylo natočeno mnoho filmů a přeci je film Road v něčem výjimečný. Neukazuje ani krásu, ani hnus mafie. Ukazuje pouze poutavě vyprávěný příběh, který, ač není nějak originální, rozhodně je silný a s láskou podaný.
Michael Sullivan má krásnou ženu, dva šikovné kluky a práci, což je v roce 1931 v Americe velmi ceněná vzácnost. Jeho žena se raději moc neptá na to, co Michael dělá. Vlastně to ví jen málokdo, což vrtá hlavou jeho staršímu synovi. Shodou okolností se jmenuje také Michael, proto jej budeme pro potřeby recenze nazývat pouze Junior.
Michael pracuje pro rodinný klan Rooney, a když je jednou v noci vyslán společně se synem dona Rooneyho na akci, Junior se tajně vplíží do jejich vozu. Byl ochoten pro zjištění skutečné práce svého otce riskovat vše, což se mu povedlo. Tu noc se stala vražda a Junior ji viděl, čímž poškodil celou rodinu. Rooneyovi to věděli, že jejich vražda měla nechtěného svědka, proto se jim nikdo nesmí divit, co se následně událo. Rooneyovi se Michaela a jeho syna pokusili zabít, nicméně se jim to příliš nepovedlo. Zastřelili pouze jeho ženu a mladšího syna, proto se od té doby stalo Michaelovou povinností pomstít se.
Čili jak je vidmo, Road nemá extrémně originální zápletku. Z každého záběru, z každého pohybu či prostřihu je ale znát, že Sam Mendes si po Americké kráse tento film zkrátka vysnil a povedl se mu.
Tom Hanks je ve své roli nezaměnitelný a pro mě je zkrátka jeden z mála herců, který se dokáže výborně přetransformovat do své role tak, že z ní necítíme žádnou předešlou. V jeho podání Michaela Sullivana jsem si ani nevzpomněl na kapitána Müllera, Gumpa, Becketa či bláznivého Langdona, což ukazuje jednak na perfektní a přitažlivý vizuál, ale hlavně na Hanksův herecký um. Jeho postavy jsou v drtivé většině zkrátka dobrácké, pochopitelné a nezaměnitelné.
Možná právě díky Hanksovi je zkrátka Road to Perdition parádně odvedená žánrovka, kterou mírně sráží lacinější zápletka. Celkové provedení, včetně dalšího obsazení, je zkrátka fantastické, proto nelze film, jenž získal oscara za kameru, než doporučit.
Možná právě díky Hanksovi je zkrátka Road to Perdition parádně odvedená žánrovka, kterou mírně sráží lacinější zápletka. Fanoušky žánru však uchvátí.
Photo © 2002 Dreamworks Pictures
Nejnovější komentáře