Robin Hood - kde jsou ty časy před třiceti lety

   Robin Hood pat­ří v Hollywoodu k lát­kám, kte­ré se jed­nou za čas obje­ví a někdo se poku­sí nám ji před­sta­vit v novém svět­le. V této nové inkar­na­ci se nám pod vede­ním Otto Bathursta (vyni­ka­jí­cí seri­ál Peaky Blinders) před­sta­vu­je v titul­ní roli Taron Egerton (Kngsman) a jako Malý John osca­ro­vý Jamie Foxx.

 

   Bohatým bral, chudým dával. Verzí Robina Hooda už jsme ve fil­mo­vém nebo seri­á­lo­vé podo­bě moh­li vidět oprav­du hod­ně a i když je na začát­ku této nej­no­věj­ší ver­ze dob­ro­druž­ství řeče­no, že se jed­ná o zce­la novou ver­zi pří­bě­hu o Robinu Hoodovi, opak je prav­dou. Robin Locksley je povo­lán do kři­žác­kých válek a po návra­tu do rod­né­ho Nottinghamu, zjis­tí, že je pova­žo­ván za mrt­vé­ho a navíc že jeho rodin­né síd­lo bylo zkon­fis­ko­vá­no a pro­padlo měs­tu, potaž­mo šeri­fo­vi (Ben Mendelsohn, kte­rý po šede­sá­té­osmé hra­je tu samou roli), aby moh­li finan­co­vat dal­ší váleč­ná taže­ní. Nic z toho se Robinovi samo­zřej­mě nelí­bí a pus­tí se spo­leč­ně s Malým Johnem a ostat­ní­mi do par­ti­zán­ské­ho odbo­je.

   Robin Hood je atrak­tiv­ní lát­ka a nedi­vím se tomu, že čas od času něja­ké­ho fil­ma­ře nalá­ká k tomu, aby svě­tu uká­zal svo­ji vizi. Jako malý jsem měl kni­hu od Disneyho, kte­rou jsem měl moc rád i ani­mo­va­né fil­mo­vé zpra­co­vá­ní jsem jako dítě zbož­ňo­val, Král zboj­ní­ků s Kevinem Costnerem pat­řil pak poz­dě­ji mezi mé oblí­be­né fil­my a Bláznivý pří­běh Robina Hooda mě v mých puber­tál­ních letech taky doká­zal poba­vit i když už ho prav­dě­po­dob­ně v živo­tě neu­vi­dím a s ver­zí od Ridleyho Scotta s Russelem Crowem jsem žád­ný zásad­ní pro­blém také neměl. Na novou ver­zi s Egertonem jsem byl od začát­ku cel­kem zvě­da­vý a Bathurstovi na reži­sér­ské žid­li jsem fan­dil už jen z důvo­du, že reží­ro­val něko­lik dílů mnou oblí­be­ných Peaky Blinders. Někde mezi­tím vším ale nasta­la veli­ká chy­ba a výsle­dek bohu­žel nesto­jí za moc.

   Bathurst se chtěl prav­dě­po­dob­ně svézt na vlně divá­ky oblí­be­né­ho Krále Artuše od Guye Ritchieho, pro­to­že podob­nou sty­li­za­ci (s vyne­chá­ním všech fan­ta­sy prv­ků) nelze nevi­dět a zpo­ma­le­né pocho­dy hrdi­nů uli­ce­mi zase dají vzpo­me­nout na již zmí­ně­né Peaky Blinders. Problém však nastá­vá u postav, akce a vlast­ně i scé­ná­ře. Nic z toho Vám totiž nena­bíd­ne nic ori­gi­nál­ní­ho nebo zapa­ma­to­vá­ní­hod­né­ho. Hned po prv­ním shléd­nu­tí jsem měl pro­blém vyba­vit si ale­spoň něco, co by se mi na fil­mu líbi­lo a v momen­tě kdy píšu tuto recen­zi, tak se mi ztě­ží vyba­vu­je coko­li. A bohu­žel přes­ně na tako­vé mís­to nový Robin Hood pat­ří - do zapo­mně­ní.

   Na fil­mu je vidět, že stál doce­la dost peněz, ale vydě­lat si na sebe v žád­ném pří­pa­dě nemů­že a pokra­čo­vá­ní, kte­ré se po samot­ném závě­ru nabí­zí, už nikdy neu­vi­dí­me. Do dese­ti let se prav­dě­po­dob­ně dočká­me dal­ší­ho poku­su o oži­ve­ní legen­dy o Sherwoodském zboj­ní­ko­vi a pokud do si do té doby bude­te chtít ukrá­tit čeká­ní tím, že si pus­tí­te něja­ký jiný film s Robinem Hoodem, sáh­ně­te po kte­rém­ko­li jiném.

Foto: Lionsgate

Hodnocení: 30 %

---

---