(zatím nehodnoceno)
Loading...V poměrně nedávné době se na knižním trhu objevila velmi zajímavá kniha „PROROK a LADY KOSICE“ od nadějného mladého tvůrce Ondřeje Kunovského, jež si získala velké publikum čtenářů. Koho si však pod tímto zvučným jménem můžeme představit?
Charismatického mladého muže, jež vystudoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři a dále pokračoval ve studiu dirigování na pražské AMU a švédské Královské hudební akademii.
Hudba je pro Ondřeje velkou srdcovou záležitostí, které se věnuje nejen ve svém volném čase, ale i v rámci své profesní dráhy. I když je hudba jeho vášní a velkou inspirací pro psaní, rád by se v budoucnu zaměřil hlavně na oblast psaní.
Zkusme se tedy oprostit od hudby jako takové a pojďme se pohodlně posadit a popovídat si s Ondřejem o jeho knize (kterou jsem měla ostatně možnost si přečíst a můžu říci, že je skvělá) a samozřejmě i o jeho psaní jako takovém...
V loňském roce vyšla vaše kniha „PROROK a LADY KOSICE“. Povězte nám, proč by si čtenáři měli přečíst právě vaši knihu. Jak byste nám ji v krátkosti představil a na co konkrétního byste nás u ní nalákal? Je něco, na co bychom si v knize měli dát pozor?
Řekl bych, že díky kombinaci dvou zdánlivě nesouvisejících rovin, které jsou ještě k tomu ohraničené prologem a epilogem, se čtenář do knihy ze začátku tak trochu zamotá a je pak zvědavý, jak se budou příběhy vyvíjet dál, a zejména, jaká je tedy mezi nimi styčná plocha. Podle dosavadních ohlasů je text svižný a čtivý – snažil jsem se ho nezatěžkávat přílišnými popisy nebo děj neposouvajícími dialogy.
I když na druhou stranu musím přiznat, že pro mě osobně děj není úplně to hlavní, o co v knize jde – spíše jsem se sám bavil hrou s formou celého textu, začleňováním různých žánrů (poezie, novinové články, deníky apod.) a značný důraz je, řekl bych, kladen na úvahové pasáže.
Nicméně děj jako takový samozřejmě nechybí, čtenář může prožít dramatické situace, „lovestory“ a zúčastnit se i známých biblických událostí a přihlížet proměně postav.
Celý dosavadní život se pohybujete v hudebním světě a nyní jste si na skok odskočil a vydal knihu. Co vás přimělo k napsání právě takovéto knihy? Jak dlouho vám trvalo, než jste knihu napsal a poté vydal?
Covid. To je asi to, co za existenci této knihy „může“. (A myslím, že mně podobných psavců se během té divné doby vyrojila početná hejna.) Hudebníci tehdy měli naprostý utrum a něčím si člověk to duševní zdraví udržovat musel. Tehdy jsem si spíše psal pro sebe, neměl jsem snad ani ambici text dokončit, nebo dokonce vydat. Během asi tří týdnů na podzim roku 2020 jsem napsal většinu dystopické roviny (i s občasnou satirizací tehdejšího dění).
V lednu 2021 jsem odjel na stáž do Švédska, a téměř celý rok jsem na psaní vůbec nepomyslel, a plně se věnoval dirigování. Nicméně v hlavě mi pomalu zrála druhá – biblická apokryfní rovina. Tu jsem začal psát na sklonku roku a z jara 2023 byl hotový první rukopis.
Celkově to tedy dalo necelé tři roky, než jsem knihu dokončil. Cesta k vydání pak skýtala další zhruba rok. (Pro zájemce přikládám odkaz na záznam ze křtu knihy v Městské knihovně v Praze, kde podrobněji hovořím o cestě od nápadu na pulty knihkupectví).
Máte nějaký zaručený recept anebo tipy pro začínající autory, jak dosáhnout svého snu?
Sám jsem začínající autor, takže se úplně necítím oprávněn komukoliv rozdávat rady, a tak bych si zde asi vystačil s omšelou větou: Nezdávat to! Šance, že se trefíte do edičního plánu některého prestižního nakladatelství, u něhož sníte o vydání, je samozřejmě malá, a proto myslím, že není pro začátečníky ostuda zvolit i alternativní cesty, jako je předprodej či samizdat, byť v malém nákladu kusů. Zejména v dnešní době, kdy se hodně píše a málo čte…
Říká se, že „sice je knihu nejtěžší napsat, ale o to hezčí je jí pak držet v ruce“. Vzpomenete si na první okamžik a na první pocity, kdy jste ji mohl poprvé držet v ruce? Co vám v tom okamžiku proletělo hlavou?
Nerad bych byl sentimentální, kolem příprav knihy byla spousta práce, během které jsme dali dohromady její přesnou podobu, dopředu jsem tedy přesně věděl, jak bude vypadat, takže první pohled na ni ve fyzické podobě už mě zase tak moc nepřekvapil.
Asi mi v tu chvíli proběhla hlavou ta tři léta, která jsem přípravou knihy trávil, a vzpomněl jsem si na toho kosa z naší zahrady, který mě inspiroval, jak ten tvoreček ani neví, jaký vliv na mě měl (žije ještě vůbec?...).
Ale musel jsem se v duchu i usmát, jelikož mi najednou vyvstala vzpomínka na okamžik ve třetí nebo čtvrté třídě, kdy se nás paní učitelka ptala, čím chceme být. Když došla řada na mě, jedna spolužačka (která se mi tehdy děsně líbila) se zaculila a ušpitla: „Ondra bude spisovatel“ (docela mi šel sloh). Už nevím, čím jsem chtěl tehdy být (tuším, že vodníkem), nicméně asi ani tato spolužačka dodnes o tomto svém dětském proroctví nic neví – stejně jako ten kos z naší zahrady.
Jak byste teď s odstupem času zhodnotil svoji knihu. Bylo by něco, co byste dnes udělal nebo napsal jinak? A pokud ano, co by to bylo?
O tom často přemýšlím. Vím, že už teď, pár měsíců od vydání, bych možná nějaké věty poupravil, někde přepsal celé odstavce, možná i něco vyškrtal (což je vždy nejtěžší). Nicméně i kdybych to mohl lusknutím prstu udělat, vím, že za nějaký čas bych to udělal znova. A znova.
Do obsahu bych určitě, už z principu, zasahovat nechtěl - člověk stárne a jeho mladší já, které se v knize samozřejmě zrcadlí (i když sám nemám rád, když se knihy vykládají na základě biografie a osobnosti autora), se mu s odstupem času bude vždy jevit jako dětinské a nedospělé. Ale tato kniha je odraz mého asi pětadvacetiletého já, momentálně jsem stejně starý, jako hlavní hrdina. A proto jej radši nechám přátelit se s mým stejně starým já a nebudu mu vnucovat své já nynější ani budoucí, jelikož se mi s odstupem času bude stejně vždy jevit dětinské a nedospělé.
(Zpětně jsem v knize narazil na pár drobných překlepů, které nám při přípravě unikly, takže pro příště vím, že je třeba dát ještě větší důraz na toto. Ale je to naštěstí pouze v řádu jednotek, věřím, že celkovému dojmu z knihy to snad neuškodí.)
Čím se kromě hudby a psaní momentálně zabýváte? Jsou nějaké plány a projekty na další případné psaní nebo dokonce už i námět na novou knihu? Můžeme se v blízké době na něco podobného těšit? A pokud ano, bude napsána v podobném duchu jako tato anebo se můžeme těšit úplně na něco úplně jiného?
Co se hudební činnosti týče, momentálně mě nejvíce naplňuje vedení ženského pěveckého sboru Akordum v Uhříněvsi, kde bydlím. Je to skvělý kolektiv a hlavně jsme vše vybudovali v podstatě z ničeho – od asi sedmi holek, co byly schopné zazpívat nanejvýš lidovku… a dnes je nás pětadvacet a děláváme Vivaldiho s orchestrem a na krásných místech. A to je skvělý pocit!
Ale zpět ke psaní. Po Prorokovi jsem si sem tam napsal nějakou povídku, chtěl jsem si chvíli odpočnout od větší formy. Byly to pro mě takové etudy, na řadě z nich jsem si zkoušel styl některého spisovatele.
Námět na další knihu mám, dělám si náčrtky (užívám si psaní v ruce, bez počítače), nicméně vím, že tento námět bude vyžadovat stovky hodin přemýšlení a tisíce přečtených stran, než bude moct vzniknout alespoň hrubá forma rukopisu. Jeden můj známý označil Proroka za jakési „panenské vytrysknutí“ – myslím, že je to přesně tak – vše je zde spíše intuitivní a já nyní zpětně nacházím románové teorie, díky kterým sám sobě mohu svůj text vykládat zase v jiném světle.
U dalšího psaní už budu trochu více „vědět, co dělám“.
Pokud vím, tak máte velmi bohatou hudební minulost. Teď jste ale vydal knihu, což se tak trochu vymyká práci hudebního umělce. Jaká oblast vám je z těchto dvou, tj. hudba a psaní, srdci nejbližší?
Nevím, jestli bych svou hudební minulost označil za „velmi bohatou“, zkrátka jsem vystudoval Pražskou konzervatoř a pak pokračoval na AMU. Samozřejmě jsem coby dirigent stál před řadou dobrých orchestrů, ale nějakých výraznějších úspěchů, které by mi umožnily se dirigováním živit, jsem nikdy nedosáhl. Takže jak píšete – hudba je spíše má minulost, ze které ovšem velmi čerpám, a dirigování se věnuji zájmově stále. Větší smysl mi teď dává právě psaní. Ale jeden nikdy neví, kam cesty povedou…
Vaše kniha je velmi rozmanitá, čtivá a každý čtenář si zajisté v ní přijde na to své. Kromě jiného zde může objevit nejen prolínající se dva příběhy s určitým poselstvím, ale i zvučné hudební výrazy, milostný sonet, deníkové zápisky, novinové články…. Škála je velmi bohatá. Kde berete tvůrčí inspiraci jako takovou? Je někdo nebo něco, co vás inspiruje? A jak probíhá taková vaše příprava k samotnému psaní? Máte nějaké rituály, bez kterých se jednoznačně neobejdete, nebo máte nějaké oblíbené místo, kde se vám dobře píše a tvoří?
Nějaká inspirace přijde sama z ničeho nic, něco je výsledek přemýšlení. A pak je samozřejmě otázka, jak to člověk vše zpracuje – nějaký nápad je myšlenka, která potřebuje vhodně zformulovat; jindy je to zase nějaká hezky (hudebně) znějící formulace slov, která poslouží coby estetický prvek textu – je, myslím, třeba stále na text nahlížet jak ze strany detailu (kdy dát čárku, dvojtečku, středník…), tak ze strany celkové formy a vnímat mezi detailem a celkem spojnici, která nesmí být nikde přerušena.
Psací rituály asi žádné nemám, ale samozřejmě jsou chvíle, kdy se mi píše lépe. Prvně musím mít odškrtané všechny denní povinnosti (vyřízené maily apod.), abych měl čistou hlavu (takže např. v pondělí večer se k psaní prostě nedonutím). Proto se mi píše patrně nejlépe v mém „dětském“ pokoji u rodičů na Vysočině, kde mám z okna krásný výhled na kostel a celé panorama městečka. Rád u psaní poslouchám hudbu, u Proroka to byli zejména Mahler a Sibelius, teď, u črtů k nové věci, je to především Janáček nebo Stravinský. Takže když se na to teď dívám zpětně, přeci jen to asi nějaký ten rituál bude.
V knize „PROROK a LADY KOSICE“ hlavní hrdina nalezne dávno zapomenutý deník svého kamaráda. Určitě by čtenáře zajímalo, jestli jste si i vy jako malý kluk nebo dospívající muž psal nějaký deník nebo vedl poznámkový blok/sešit s životními postřehy a poznámkami? A tak trochu se vybízí zeptat se, jestli jste stejně jako hlavní hrdina, někdy pro nějakou dívku složil sonet, milostnou báseň nebo skladbu?
Deník přímo ne, na to jsem příliš nesystematický. (Ani psaní se neumím věnovat pravidelně, obdivuji ty, kteří to dovedou, u mě je to vždy nárazové, když mám zrovna chuť.) Občas jsem si asi v období puberty vylil srdíčko na nějaký kus papíru, ale ty jsou, díky bohu, kdoví kde. Sonety i milostné skladby – těch asi bylo, nicméně nikdy nepadly na úrodnou půdu. A proto jsem dnes výhradně prozaik.
Bavili jsme se o vaší knize jako takové, ale co jiné knihy? Čtete také knihy? Pokud ano, jaké knihy jste četl jako malé dítě, a jaké knihy naopak vyhledáváte nyní? Máte nějakého oblíbeného autora, ke kterému se rád vracíte nebo vám je inspirací a vzorem?
Vzpomínám, že už v období prvního stupně ZŠ nám byly (v dobrém) předkládány například pohádky Karla Čapka. Možná tam je zakořeněna má láska a obdiv k tomuto autorovi, vracím se k němu velmi často. Kdybych měl jmenovat nějakou knihu z dětství, která mi opravdu utkvěla, tak by to byl Švandrlíkům Kopyto a Mňouk. A ještě Rumcajs, toho jsem louskal opakovaně snad ještě v patnácti…
Nyní jsou to, kromě zmíněného Čapka, z české literatury zejména Hrabal a Kundera. Tyto tři autory pro sebe často nazývám „českou nejsvětější literární trojicí“. Z každého z nich se snažím si něco vzít, přijmout je za své učitele a vnímat jejich texty – jak bylo řečeno – od detailu k celku.
Ze světových autorů mám velmi rád Eca, z klasiků třeba Huga nebo Dostojevského. V poslední době sáhnu rád i po filosofech, od Platónových dialogů až třeba po existencialisty. Tady mám ale velkou rezervu, je mi z četby patrné, kolik věcí ještě uniká mému dosavadnímu chápání.
A na závěr poslední zásadní otázka. Kde lze všude vaši knihu a v jakých formách zakoupit. Máte k dispozici nějaký odkaz, kde si můžou vaši čtenáři tuto knihu objednat a zakoupit?
Záleží, jestli má čtenář rád pohodlné objednání z domova, či je stále „staromilec“ a rád nasaje vůni knih v kamenném knihkupectví. Obě varianty jsou k dispozici.
Kniha je k dostání na e-shopech (Luxor, Dobrovský, Kosmas, Megaknihy…), dá se objednat i přímo na e-shopu Albatros media. Pro milovníky návštěv knihkupectví je k dostání i v kamenných prodejnách zmíněných řetězců (případně, pokud ji tam přímo momentálně nemají, dá se na prodejně zarezervovat). Nabízí ji i řada malých knihkupců.
Ondřeji, tak to by bylo z mé strany pro dnešek všechno. Moc Vám děkuji za Váš čas a vstřícnost při zodpovězení mých asi dost „vyčerpávajících otázek, ale věřte, že si toho všeho moc vážím.
Zároveň Vám chci popřát do dalšího profesního života hodně úspěchů, a to nejen na výsluní „literárního světa“, ale i v profesním a osobním životě a pevně doufám, že se všechny vyřčené i nevyřčené sny a plány v brzké době uskuteční a dojdou svého naplnění.
Každopádně už teď se těšíme na Váš další literární počin a budeme rádi, když budeme moci být opět u toho.
A ti, co nechtějí čekat, můžou v nejbližší době vyrazit na některé z autorských čtení sympatického autora Ondřeje Kunovského a prožít tak neskutečný literární zážitek a třeba si i nechat knihu podepsat od samotného autora.
Nejnovější komentáře