Ebenezer: Vánoční koleda - Johnny Depp v nové adaptaci klasického vánočního příběhu (Recenze)

Zdroj: Paramount

Ebenezer Scrooge (Johnny Depp) milu­je jedi­nou věc na svě­tě - pení­ze. Naopak pří­mo nená­vi­dí všech­no, co mají rádi ti ostat­ní -  napří­klad Vánoce. V obdo­bí nej­krás­něj­ších svát­ků v roce pro­to bývá vel­mi nevr­lý a je lep­ší se mu vyhnout vel­kým oblou­kem. To bohu­žel nemů­že udě­lat jeho upra­co­va­ný zaměst­na­nec Bob Cratchit (Rupert Grint), kte­rý by chtěl strá­vit svát­ky s rodi­nu, ale jak by mohl o něco tako­vé­ho vůbec požá­dat? Zkrátka, Ebenezer je zme­tek, kte­rý dělá lidem ze živo­ta peklo a nijak se nezne­po­ko­ju­je tím, že by něja­ké peklo moh­lo čekat i na něj. Všechno změ­ní jed­na noc, ve kte­ré Ebenezera navští­ví postup­ně čty­ři ducho­vé, kte­ří mu jeho budouc­nost nama­lu­jí v nepěk­ně tem­ných bar­vách. Bude jen na něm, jest­li se osu­du vze­pře a poku­sí se být lep­ší. Aspoň tro­šič­ku...

Více než 400 audi­o­vi­zu­ál­ních adap­ta­cí se již dočka­la Vánoční kole­da Charlese Dickense. Klasický pří­běh z roku 1843 se prv­ní fil­mo­vé adap­ta­ce dočkal již v roce 1901. V násle­du­jí­cích letech došlo na adap­ta­ci se strýč­kem Skrblíkem, nedáv­no zesnu­lým Patrickem Stewartem, ver­zi s Mupety a Michaelem Cainem či motion-capture ani­mo­va­nou adap­ta­ci od Roberta Zemeckise s Jimem Carreym. Chystanou adap­ta­ci před del­ší dobou ozná­mil také chvá­le­ný autor­ský reži­sér Robert Eggers, ve finá­le ho ovšem před­sti­hl jiný tvůr­ce s horo­ro­vý­mi zku­še­nost­mi – Ti West. Režisér vol­né horo­ro­vé tri­lo­gie X-Pearl-MaXXXine navíc do hlav­ní role obsa­dil jmé­no, kte­ré dří­ve pat­ři­lo mezi nej­vět­ší holly­wo­od­ské hvězdy – Johnnyho Deppa. Hvězda Střihorukého Edwarda či Pirátů z Karibiku si v posled­ních letech nepro­chá­ze­la zrov­na leh­kým obdo­bím, což výraz­ně ovliv­ni­lo i její kari­é­ru. Depp se nyní nicmé­ně pokou­ší o herec­ký come­back. A naštěs­tí poměr­ně slib­ný.

Westova adap­ta­ce se poměr­ně věr­ně drží zdro­jo­vé­ho mate­ri­á­lu. Ebenezer Scrooge v podá­ní Deppa postrá­dá vánoč­ní­ho ducha a Vánoce nao­pak vylo­že­ně nená­vi­dí. Sedm let po smr­ti své­ho obchod­ní­ho part­ne­ra Jacoba Marleyho v podá­ní Iana McKellena ho ovšem navští­ví prá­vě jeho duch. Varuje ho před nástra­ha­mi posmrt­né­ho živo­ta, v němž sehrá­va­jí svou úlo­hu smr­tel­né hří­chy, a upo­zor­ní ho na brzkou návště­vu duchů minu­lých, pří­tom­ných a budou­cích Vánoc. Jejich pří­chod násled­ně Ebenezera sku­teč­ně donu­tí kon­fron­to­vat vlast­ní minu­lost, pří­tom­nost i budouc­nost.

West základ­ní dějo­vou kost­ru nepře­pi­su­je, pou­ze ji upra­vu­je vlast­ním poje­tím. Jeho adap­ta­ce má gotic­ký nádech, ve výsled­ku jde nicmé­ně spí­še o tem­né fan­ta­sy než o čis­to­krev­ný horor. Předchozí adap­ta­ce již uká­za­ly, že lze ten­to pří­běh pojmout pohád­ko­vě. West se od toho­to snad­no nabí­ze­jí­cí­ho se smě­ru lehce distan­cu­je a jeho poje­tí za pocho­du evo­ku­je tvor­bu jiné­ho zná­mé­ho spo­lu­pra­cov­ní­ka Johnnyho Deppa – reži­sé­ra Tima Burtona. Nejde při­tom o pří­mé pře­jí­má­ní Burtonova vizu­ál­ní­ho sty­lu. Podobnost spo­čí­vá pře­de­vším v obsa­ze­ní Deppa, kte­rý v Burtonových fil­mech čas­to ztvár­ňo­val výstřed­ní, bizar­ní a spo­le­čen­sky neu­kot­ve­né posta­vy. Jeho herec­ký pro­jev se vyzna­ču­je výraz­nou mimi­kou, nezvyk­lý­mi ges­ty, spe­ci­fic­kou dik­cí a čas­to až gro­tesk­ním poje­tím jed­not­li­vých cha­rak­te­rů. Depp se tak rolí Scrooge vra­cí k typu postav, kte­ré z něj udě­la­ly glo­bál­ní hvězdu, a před­sta­vu­je se v polo­ze, v níž ho divá­ci oči­vid­ně vidí nej­ra­dě­ji. Pokus o návrat k této herec­ké polo­ze mohl snad­no půso­bit jako kopá­ní do mrt­vo­ly, Depp nicmé­ně sym­pa­tic­ky uka­zu­je, že v ní ješ­tě zda­le­ka neřekl posled­ní slo­vo.

Jde o dal­ší jeho roli, na níž zane­cha­li svůj otisk také mas­ké­ři. Ze všech dosa­vad­ních vyob­ra­ze­ní Ebenezera Scrooge má Deppovo poje­tí zdán­li­vě nej­blí­že k tomu v podá­ní Jima Carreyho, tedy k ver­zi tak tro­chu z jed­ni­ček a nul. Snadné body za sym­pa­tii může Westova adap­ta­ce sbí­rat i díky oka­té sáz­ce na prak­tic­ké efek­ty. Výsledkem je pří­jem­ně sta­ro­svět­ská podí­va­ná. West tu sice opro­ti své před­cho­zí tri­lo­gii uči­nil otoč­ku o 180 stup­ňů, jeho ruko­pis je přes­to patr­ný. Už u X tri­lo­gie pro­je­vil náklon­nost k este­ti­ce evo­ku­jí­cí dobo­vé horo­ry, záro­veň doká­zal pra­co­vat s atmo­sfé­rou i čer­ným humo­rem. Jeho poje­tí tak půso­bí poměr­ně auten­tic­ky, byť svou roli samo­zřej­mě sehrál také sce­náris­ta Nathaniel Halpern, kte­rý na poli celo­ve­čer­ní­ho fil­mu debu­tu­je.

Přináší tato nová adap­ta­ce původ­ní­ho pří­bě­hu coko­liv navíc? Jak se to vez­me. V prů­bě­hu vyprá­vě­ní jsou patr­né jis­té odklo­ny od Dickensovy před­lo­hy, zásad­ně však nemě­ní vyzně­ní pří­bě­hu. Při vzpo­mín­ce na Westovu X tri­lo­gii se dalo oče­ká­vat tro­chu drzej­ší a radi­kál­něj­ší poje­tí. O to více pře­kva­pí, že k původ­ní­mu pří­bě­hu při­stu­pu­je se zdán­li­vou úctou. V zása­dě kon­venč­ní pří­běh tu tak dostá­vá jed­nu z nej­kon­venč­něj­ších mož­ných adap­ta­cí. Dobovou atmo­sfé­ru pod­tr­hu­jí i dobo­vě zně­jí­cí dia­lo­gy a zku­še­nos­ti horo­ro­vé­ho tvůr­ce ale­spoň při­spí­va­jí k tomu, že Vánoční kole­du lze pojmout jako spe­ci­fic­ký duchař­ský pří­běh. Obešel by se tak svět bez více než čtyř­s­té adap­ta­ce Vánoční kole­dy? Nejspíše ano. Dělá to z nové­ho poje­tí špat­ný film? Rozhodně ne.

Mimo Deppa tu vel­mi dob­ře hra­jí i ostat­ní. Zkušený cha­rak­ter­ní herec Ian McKellen ztvár­ňu­je Marleyho, Andrea Riseborough (k nepo­zná­ní) ducha minu­lých Vánoc, Tramell Tillman ducha sou­čas­ných Vánoc a Rupert Grint koneč­ně jako posled­ní z ústřed­ní­ho tria fil­mo­vé série Harry Potter dostá­vá pro­stor před­vést, že nebu­de muset do kon­ce živo­ta žít jen ze slá­vy spo­je­né s rolí Rona Weasleyho. Všichni doká­žou pro­je­vit uvě­ři­tel­né emo­ce, což při­spí­vá k tomu, že posel­ství téměř dvě sto­le­tí staré­ho pří­bě­hu může být nadá­le hře­ji­vě aktu­ál­ní. Velkou roli v tom hra­je také Tyler Bates, kte­rý sází pře­de­vším na tra­dič­ní hud­bu spo­je­nou s vánoč­ní­mi svát­ky. Důležité nicmé­ně je, že její uži­tí fun­gu­je.

West k adap­ta­ci při­stu­pu­je s maxi­mál­ní mož­nou úctou k původ­ní před­lo­ze. Nemá potře­bu zásad­ně měnit podo­bu jed­not­li­vých duchů ani pře­ko­pá­vat základ­ní vyzně­ní pří­bě­hu. Pořád jde pře­de­vším o člo­vě­ka, kte­rý pro­mar­nil svůj život a dostá­vá zdán­li­vě posled­ní šan­ci na nápra­vu. Právě v tom tkví nad­ča­so­vost Dickensova vyprá­vě­ní, kte­rou Westova adap­ta­ce nijak nepo­pí­rá. Naopak půso­bí jako přes­ně ten typ zpra­co­vá­ní, kte­ré k pří­bě­hu i jeho pod­tó­nům při­stu­pu­je s pat­řič­nou úctou. Dílo, kte­ré fun­gu­je téměř dvě sto­le­tí, zkrát­ka nepo­tře­bu­je zásad­ní rede­fi­ni­ci. Něco navíc pře­ci jen při­dá­vá závěr, kte­rý lze snad­no číst dvě­ma způ­so­by a kte­rý nabí­zí zají­ma­vou odpo­věď na otáz­ku, zda se člo­věk sku­teč­ně doká­že změ­nit. A zda může Ebenezerovu pro­mě­nu způ­so­bit spí­še sku­teč­né pro­zře­ní, nebo pros­tý strach.

Původní pří­běh nevzni­kl pou­ze jako vánoč­ní pohád­ka o lako­mém člo­vě­ku, kte­rý se polep­ší. Charles Dickens měl při jeho psa­ní poměr­ně kon­krét­ní spo­le­čen­skou moti­va­ci a chtěl upo­zor­nit na chu­do­bu, dět­skou prá­ci a lhos­tej­nost bohat­ších vrs­tev vůči lidem žijí­cím v nuz­ných pod­mín­kách. Jeho před­lo­ha tak nevy­prá­ví jen o jed­not­liv­ci, kte­rý si uvě­do­mí vlast­ní chy­by. Zároveň kri­ti­zu­je spo­leč­nost, v níž se chu­do­ba pře­hlí­ží a odpo­věd­nost za ni se pře­ná­ší výhrad­ně na ty, kte­ří jí trpí. Duchové Scrooge neu­ka­zu­jí pou­ze jeho vlast­ní minu­lost a budouc­nost, ale také důsled­ky jeho pří­stu­pu k lidem kolem něj. Nestačí lito­vat vlast­ní­ho živo­ta, je potře­ba začít se cho­vat jinak i vůči ostat­ním.

Těžko říct, zda aktu­ál­něj­ší adap­ta­ce pří­bě­hů s důle­ži­tým posel­stvím při­spí­va­jí k jejich vět­ší­mu dosa­hu. Občas nicmé­ně sta­čí, že si někdo uvě­do­mu­je sílu zdro­jo­vé­ho mate­ri­á­lu a nesna­ží se pod­ko­pat to nej­dů­le­ži­těj­ší. Adaptací Vánoční kole­dy nej­spí­še do budouc­na vznik­ne ješ­tě dost (Dickens zemřel v roce 1870 a jeho díla jsou tak již dlou­ho veřej­nou domé­nou). Pokud ovšem ale­spoň část z nich bude podob­ně důstoj­ná jako Ebenezer: Vánoční kole­da, nemu­sí to být nut­ně špat­ně.

Ti West při­stu­pu­je k dal­ší adap­ta­ci Dickensovy kla­si­ky s pře­kva­pi­vou úctou k před­lo­ze. Místo radi­kál­ní rein­ter­pre­ta­ce nabí­zí gotic­ky ladě­né fan­ta­sy, kte­ré těží pře­de­vším z atmo­sfé­ry, prak­tic­kých efek­tů a herec­kých výko­nů. Johnny Depp se navíc vra­cí k polo­ze, kte­rá mu v minu­los­ti tolik sedě­la, a doka­zu­je, že ješ­tě nepat­ří do staré­ho žele­za. Ebenezer: Vánoční kole­da sice nepři­ná­ší mno­ho nové­ho, roz­hod­ně ale doka­zu­je, že ani více než čtyřs­tá adap­ta­ce nemu­sí být úpl­ně zby­teč­ná...

Verdikt: 70 %