Sám doma 2: Ztracen v New Yorku

SD2

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jsou Vánoce a rodi­na McCallisterů se chys­tá na Floridu. Ráno zaspí, nasta­ne zma­tek, ale na letiš­tě odje­dou všich­ni. Přes letišt­ní halu muse­jí běžet, aby leta­dlo stih­li, a tak se sta­ne, že Kevin (Macaulay Culkin) nastou­pí do jiné­ho leta­dla než ostat­ní. Kevin až v New Yorku zjis­tí, kde je, a roz­hod­ne se, že si to tu bez rodi­ny uži­je. Netuší ovšem, že ho opět čeká setká­ní s Harrym (Joe Pesci) a Marvem (Daniel Stern).....

Za prv­ní Sám doma dostal Macaulay Culkin 110 tisíc dola­rů, za Sám Doma 2 to už byli 4 mili­o­ny dola­rů. Zaslouženě, pro­to­že prá­vě Macaulay Culkin byl jed­ním z důvo­dů, proč prv­ní Sám doma tolik fun­go­va­lo. A také pocho­pi­tel­ně díky feno­me­nál­ní dvo­ji­ci Joe Pesci/Daniel Stern. Když už se pár měsí­ců po pre­mi­é­ře mega­úspěš­né jed­nič­ky zača­lo řešit rea­li­zo­vá­ní dvoj­ky, bylo jas­né, že se kro­mě roz­to­mi­lé­ho Macaulaye musí vrá­tit i mokří ban­di­té. A při­tom všem by Sám doma 2 pocho­pi­tel­ně měla dodr­žet pra­vi­dla seque­lů, kdy má být vše­ho víc a být cel­ko­vě vět­ší. Jak na to? Tentokrát malé­ho Kevina McCallistera nene­chat doma, ale poslat ho do New Yorku!

Po prv­ním Sám doma pocho­pi­tel­ně už Sám doma 2 není tak objev­né, přes­to jde ovšem o napros­to důstoj­né pokra­čo­vá­ní, kte­ré důstoj­nou část téhle fran­ší­zy ukon­či­lo sku­teč­ně parád­ně. Krom herec­ké­ho obsa­ze­ní se vrá­til i reži­sér Chris Columbus, sce­náris­ta John Hughes a díky­bo­hu i skla­da­tel John Williams, jehož soun­d­track k prv­ním dvě­ma dílům Sám doma pořád pat­ří mezi to nej­lep­ší, co tahle hudeb­ní legen­da stvo­ři­la. Přitom všem by pocho­pi­tel­ně bylo snad­né vyčí­tat Sám doma 2 titul nasta­vo­va­né kaše, pro­to­že podob­nos­tí s prv­ním fil­mem je tu více než dost a snad­no by se moh­lo zdát, že se kon­cept už vyčer­pal. Jenže tak tomu roz­hod­ně není.

Jednička zob­ra­zo­va­la pří­běh malé­ho klu­ka, kte­ré­mu se spl­nil sen vět­ši­ny dětí o tom, že by byli rádi sami doma. Dvojka poté zob­ra­zu­je dal­ší napl­ně­ní snu prů­měr­né­ho dítě­te o tom, že se dosta­ne do New Yorku, bude byd­let v luxus­ním hote­lu, cpát se zmrz­li­nou, piz­zou, jez­dit limu­zí­nou a utrá­cet v hrač­kář­ství. I zde je ovšem zapo­je­no morál­ní posel­ství o tom, že samo­ta ve finá­le niko­mu nepro­spí­vá a i když se člo­věk někdy se svou rodi­nou pohá­dá, pořád je to rodi­na. I zde se nachá­zí lin­ka s posta­vou, kte­rá půso­bí nebez­peč­ně, ve finá­le se ovšem jas­ně pro­je­ví, že by člo­věk neměl člo­vě­ka sou­dit dle oba­lu. Velmi snad­né by poté bylo Sám doma 2 obvi­nit z vykrá­dá­ní prv­ní­ho fil­mu, spí­še by se ovšem dalo říct, že Sám doma 2 sta­ví na tom, co v jed­nič­ce fun­go­va­lo výbor­ně a s leh­ký­mi změ­na­mi se to pokou­ší apli­ko­vat i tady. Rozhodně to není odli­ši­tel­né jenom tím, že se jeden film ode­hrá­vá v New Yorku.

Sám doma 2 pocho­pi­tel­ně též není vrcho­lem inte­lek­tu­ál­ní zába­vy, jde ovšem pořád o vel­mi zábav­nou zále­ži­tost. Především i díky vrchol­ným mimic­kým herec­kým schop­nos­tem dvo­ji­ce Joe Pesci a Daniel Stern. Ti se opět vra­cí jako Harry a Marv, při­čemž Marv je pře­křtí z mokrých ban­di­tů na dlou­ho­prs­té ban­di­ty a opět mají plán na poten­ci­o­nál­ně výnos­nou lou­pež, kte­rou jim pocho­pi­tel­ně musí pře­ka­zit zná­mý Kevin s dal­ší vár­kou nebez­peč­ných pas­tí. John Hughes při psa­ní scé­ná­ře oprav­du dbal na to, aby Harryho a Marva pořád­ně potrá­pil a při­vo­dil jim mož­ná ješ­tě vět­ší trau­ma­ta než z prv­ní­ho fil­mu (což se zdá­lo jako úkol téměř nemož­ný). Pesci a Stern tenhle film napros­to ovlád­li.

Macaulay Culkin byl pořád malým roz­to­mi­lým sym­paťá­kem, kte­rý se uměl správ­ně usmí­vat do kame­ry a opět se mu poda­ři­lo doká­zat, proč všech­ny násle­du­jí­cí Sám doma napros­to selha­li. Culkin byl totiž sku­teč­nou cas­tingo­vou tre­fou, kte­rá roz­to­mi­los­tí, šibal­stvím a více­mé­ně při­ro­ze­nos­tí udě­la­la z Kevina McCallistera toho milo­va­né­ho Kevina McCallistera. Všechny jeho inter­ak­ce, ty správ­né emo­ci­o­nál­ní výje­vy a auto­ma­tic­ká sym­pa­tič­nost z něj z dneš­ní­ho pohle­du děla­jí ide­ál­ní dět­skou hvězdu, kte­rou by chtěl obje­vit kaž­dý tvůr­ce. A pak poma­lu dou­fat, že tu jeho dět­skou hvězdu jako málem Culkina neza­bi­je závis­lost na dro­gách.

Catherine O´Hara opět zázá­ři­la v roli milu­jí­cí mat­ky, John Heard na men­ším pro­sto­ru nadá­le ztvár­nil fajn otce. Opomenout se pocho­pi­tel­ně nemů­žou i dal­ší zná­mé posta­vy jako strý­ček Frank, Buzz nebo Fuller. Pochopitelně ovšem muse­li dora­zit i tvá­ře nové. Fantastický Tim Curry v malé roli vrát­né­ho v hote­lu Plaza, mla­dič­ký Rob Schenider jako poslí­ček Cedric, Eddie Bracken jako auto­ma­tic­ky mile půso­bí­cí maji­tel hrač­kář­ství Duncan a pře­de­vším Brenda Flicker. Právě ta nahra­di­la staré­ho Marleyho v roli člo­vě­ka, kte­rý i přes nevlíd­ný vzhled skrý­vá srd­ce ze zla­ta a spo­leč­ně s Kevinem se vzá­jem­ně někam popo­str­čí. Její pří­bě­ho­vá lin­ka má poté jako lin­ka Marleyho emo­ci­o­nál­ní závěr, kte­rý mož­ná není tak sil­ný jako prá­vě u Marleyho, i u kon­ce Sám doma 2 je ovšem k mokrým očím důvo­dů dost. Tedy než dora­zí účet za pobyt v hote­lu.

Po letech to pořád fun­gu­je skvě­le. Prožívat pra­vi­del­ně dob­ro­druž­ství s Kevinem v New Yorku, kde World Trade Center pořád sto­jí a Kevin ho může ohro­me­ně obdi­vo­vat, vánoč­ní atmo­sfé­ra sálá ze všech stran a po chod­bě Kevina navá­dí člo­věk, kte­rý jed­nou způ­so­bí útok na Kapitol. Působivě zne­po­ko­ji­vé poté půso­bí scé­na, kdy se Kevin pro­chá­zí noč­ním New Yorkem. Tahle scé­na má až vylo­že­ně horo­ro­vý nádech, kdy se Kevin musí setkat tvá­ří v tvář s bez­do­mov­ci, pou­lič­ní­mi pro­sti­tut­ka­mi a zne­tvo­ře­ný­mi taxi­ká­ři. Tvůrci se tedy nebá­li na New Yorku uká­zat to krás­né i to hnus­né a i když tím nej­spíš nejed­no­mu dítě­ti způ­so­bi­li solid­ní depre­se, i v dospě­los­ti ta scé­na půso­bí ide­ál­ně nepří­jem­ně.

Jinak je ovšem pořád sku­teč­ně ta vese­lá, zábav­ná a milá vánoč­ní podí­va­ná, na kte­rou se vzpo­mí­ná o to rad­ši, když si člo­věk uvě­do­mí, že zla­tá éra bran­du Sám doma kon­čí tady. Na regu­lér­ní troj­ku s návra­tem Culkina v tee­nager­ském věku a opě­tov­nou kon­fron­ta­ci s Pescim i Sternem nikdy nedo­šlo a mož­ná je to vlast­ně dob­ře. Sám doma 2 pořád fun­gu­je skvě­le, to leh­ké vaře­ní z vody tam ovšem pře­ci jen pořád cítit je. A těž­ko říct, zda by to v troj­ce neby­lo cítit ješ­tě víc. Když ovšem bude­me igno­ro­vat všech­ny fil­my ze série Sám doma, kte­ré vznik­li po roce 1992, pořád tu máme dvě pra­vi­del­né stá­li­ce, kte­ré nadá­le fun­gu­jí skvě­le. Sám doma 2 nemohl mít podob­ný WOW moment jako při sle­do­vá­ní prv­ní­ho fil­mu, jde ovšem o důstoj­né či vylo­že­ně bra­vur­ní pokra­čo­vá­ní, jehož parád­ní vánoč­ní atmo­sfé­ru z dneš­ní­ho pohle­du kazí snad jen čím dál, tím víc nesne­si­tel­né cameo Donalda Trumpa......

Trailer: 

Verdikt: 5 z 5

Photo © 20th Century Fox