Sedm let v Tibetu

7Let

Sedm let v Tibetu je ame­ric­ký váleč­ný živo­to­pis­ný film z roku 1997, kte­rý nato­čil Jean-Jacques Annaud. Film je zalo­žen na vzpo­mín­ko­vé kni­ze rakous­ké­ho horo­lez­ce a důstoj­ní­ka SS Heinricha Harrera Sedm let v Tibetu z roku 1952, kte­rá popi­su­je jeho zážit­ky z Tibetu v letech 1939-1951. Ve fil­mu Sedm let v Tibetu hra­jí Brad Pitt a David Thewlis, hud­bu slo­žil John Williams a ve fil­mu účin­ku­je zná­mý vio­lon­cel­lis­ta Yo-Yo Ma.

Ve fil­mu Harrer (Pitt) a jeho rakous­ký kole­ga Peter Aufschnaiter (Thewlis) pro­vo­zu­jí horo­le­zec­tví v brit­ské Indii 30. let 20. sto­le­tí. Když v roce 1939 začne dru­há svě­to­vá vál­ka, jejich němec­ké občan­ství má za násle­dek uvěz­ně­ní v zaja­tec­kém tábo­ře v Dehradunu v Himálaji. V roce 1944 Harrer a Aufschnaiter z věze­ní uprch­nou, pře­kro­čí hra­ni­ce do Tibetu a pro­jdou zrád­nou náhor­ní plo­ši­nou. Tam jsou po původ­ním pří­ka­zu vrá­tit se do Indie při­ví­tá­ni ve sva­tém měs­tě Lhase a pohl­ce­ni nezná­mým způ­so­bem živo­ta. Harrer se sezná­mí se 14. dalaj­la­mou, kte­rý je ješ­tě chla­pec, a sta­ne se jed­ním z jeho uči­te­lů. Během jejich spo­leč­né­ho poby­tu se Heinrich sta­ne blíz­kým pří­te­lem mla­dé­ho duchov­ní­ho vůd­ce. Harrer a Aufschnaiter zůstá­va­jí v zemi až do bitvy o Čamdo v roce 1950.

Děj

V roce 1939 opouš­tí rakous­ký horo­le­zec Heinrich Harrer (Brad Pitt) svou těhot­nou ženu a při­po­ju­je se k Peteru Aufschnaiterovi (David Thewlis) v týmu, kte­rý se pokou­ší zdo­lat vrchol Nanga Parbatu v Britském ráji (dneš­ní část Pákistánu). Když v roce 1939 začne dru­há svě­to­vá vál­ka, jsou úřa­dy zatče­ni za nepřá­tel­ské cizin­ce a uvěz­ně­ni v zaja­tec­kém tábo­ře v Dehradunu na úpa­tí Himálaje v dneš­ním indic­kém stá­tě Uttarákhand. Harrerova man­žel­ka Ingrid (Ingeborga Dapkūnaitė), kte­rá mu poro­di­la syna, jehož nevi­děl, mu pošle z Rakouska, v té době anek­to­va­né­ho nacis­tic­kým Německem, roz­vo­do­vé papí­ry.

V roce 1944 Harrer a Aufschnaiter z věze­ní uprch­nou a pře­jdou do Tibetu. Poté, co je izo­lo­va­ný národ zpo­čát­ku odmít­ne, se jim poda­ří v přestro­je­ní odces­to­vat do hlav­ní­ho měs­ta Tibetu Lhasy. Tam se sta­nou hos­ty tibet­ské­ho diplo­ma­ta Kungo Tsaronga (Mako). Tibetský vyso­ký úřed­ník Ngawang Jigme (BD Wong) také obě­ma cizin­cům pro­je­ví přá­tel­ství a daru­je jim na zakáz­ku uši­té západ­ní oble­ky. Aufschnaiter se zami­lu­je do krej­čo­vé Pemy Lhaki (Lhakpa Tsamchoe) a ože­ní se s ní. Harrer se roz­hod­ne zůstat svo­bod­ný, jed­nak aby se mohl sou­stře­dit na svou novou prá­ci zeměmě­ři­če, jed­nak aby nechtěl zažít dal­ší nevy­da­ře­ný vztah.

V roce 1945 se Harrer plá­nu­je vrá­tit do Rakouska, jakmi­le se dozví o kon­ci vál­ky. Dostane však chlad­ný dopis od své­ho syna Rolfa, kte­rý Harrera jako své­ho otce odmí­tá, a to ho od odjez­du z Tibetu odra­dí. Brzy poté je Harrer pozván do palá­ce Potala a stá­vá se uči­te­lem 14. dalaj­la­my (Džamjang Džamccho Wangčuk) v oblas­ti svě­to­vé geo­gra­fie, vědy a západ­ní kul­tu­ry. Harrer a dalaj­la­ma se nako­nec spřá­te­lí.

Mezitím se poli­tic­ké vzta­hy s Čínou zhor­šu­jí, pro­to­že plá­nu­jí inva­zi do Tibetu. Ngawang Džigme vede tibet­skou armá­du v pohra­nič­ním měs­tě Čamdo, aby zasta­vil postu­pu­jí­cí Lidovou osvo­bo­ze­nec­kou armá­du. Nakonec se však vzdá a po jed­no­stran­né bitvě o Čamdo vyho­dí do povět­ří tibet­ský munič­ní sklad.

Při pod­pi­su smlou­vy Kungo Tsarong Harrerovi řek­ne, že kdy­by Jigme nezni­čil záso­by zbra­ní, moh­li tibet­ští par­ty­zá­ni držet hor­ské prů­smy­ky měsí­ce nebo dokon­ce roky; dost dlou­ho na to, aby se obrá­ti­li na ostat­ní náro­dy s žádos­tí o pomoc. Uvádí také, že pro Tibeťany je kapi­tu­la­ce jako roz­su­dek smr­ti. Když Číňané obsa­dí Tibet, Harrer odsou­dí Ngawanga Jigmeho za zra­du své země a pro­hlá­sí, že jejich přá­tel­ství skon­či­lo. Harrer ze vzte­ku vyso­ké­ho úřed­ní­ka dále poní­ží tím, že mu vrá­tí bun­du, kte­rou mu Ngawang Jigme daro­val, což je v tibet­ské kul­tu­ře těž­ká uráž­ka, a také tím, že ho před odcho­dem sho­dí na zem.

Harrer se sna­ží dalaj­la­mu pře­svěd­čit, aby ute­kl, ten však odmí­tá; nechce opus­tit svůj lid. Dalajláma Harrera vybí­zí, aby se vrá­til do Rakouska a stal se otcem jeho syna. Po intro­ni­zač­ním obřa­du, při němž je dalaj­la­ma for­mál­ně uve­den na trůn jako duchov­ní a svět­ský vůd­ce Tibetu, se Harrer v roce 1951 vra­cí do Rakouska.

Harrerův syn Rolf se s ním nej­pr­ve odmí­tá setkat, ale Harrer mu zane­chá hra­cí skříň­ku, kte­rou mu dalaj­la­ma daro­val, a to vzbu­dí chlap­cův zájem. Po letech jsou Harrer a Rolf (nyní tee­nager) vidě­ni, jak spo­lu lezou po horách, což nazna­ču­je, že se jejich vztah napra­vil.

Obsazení

-Brad Pitt jako Heinrich Harrer

-David Thewlis jako Peter Aufschnaiter

-BD Wong jako Ngapoi Ngawang Jigme

-Mako jako Kungo Tsarong

-Danny Denzongpa jako regent

-Victor Wong jako čín­ský „Amban“

-Ingeborga Dapkūnaitė jako Ingrid Harrerová

-Jamyang Jamtsho Wangchuk jako dalaj­la­ma Tenzin Gyatso, 14 let

oSonam Wangčuk jako dalaj­la­ma, 8 let

oDorjee Tsering jako dalaj­la­ma, 4 roky

-Lhakpa Tsamchoe jako Pema Lhaki

-Jetsun Pema jako Velká mat­ka

-Ama Ashe Dongtse jako Tashi

-Ric Young jako gene­rál Chang Jing Wu

-Ven. Ngawang Chojor jako Lord Chamberlain

Produkce

Většina natá­če­ní pro­bí­ha­la v Argentině, ve měs­tě La Plata (napří­klad nádra­ží, odkud Heinrich odjíž­dí do Unserbergu, je Hlavní nádra­ží La Plata) a v pro­vin­cii Mendoza, napří­klad v Andách. Nějakou dobu po uve­de­ní fil­mu reži­sér Annaud potvr­dil, že dva štá­by taj­ně natá­če­ly zábě­ry pro film v Tibetu, což ve výsled­ném fil­mu činí při­bliž­ně 20 minut zábě­rů. Další zábě­ry byly nato­če­ny v Nepálu, Rakousku a Kanadě.

Srovnání filmu a knihy

Muni pro­chá­ze­jí­cí pod Pargo Kaling chor­te­nem nebo­li „Západní brá­nou“ ve Lhase poblíž Potaly během fes­ti­va­lu Monlam v roce 1938 v Tibetu. Tato stav­ba byla zni­če­na v roce 1967 a zno­vu posta­ve­na v roce 1995. Viz obrá­zek na původ­ním fil­mo­vém pla­ká­tu výše.

Mezi kni­hou a fil­mem je řada pod­stat­ných roz­dí­lů. Na začát­ku fil­mu je Harrer, kte­rý zejmé­na v roce 1938 vystou­pil sever­ní stě­nou Eigeru, osla­vo­ván jako „němec­ký hrdi­na“ a odpo­ví­dá: „Děkuji, ale já jsem Rakušan.“ Na začát­ku fil­mu je Harrer osla­vo­ván jako „němec­ký hrdi­na“. Říci to v roce 1939 by bylo vel­mi odváž­né, pro­to­že Rakousko bylo od anšlu­su v dub­nu 1938 sou­čás­tí Velkého Německa. V kni­ze Harrer o žád­né tako­vé poznám­ce nemlu­ví. Navíc během scé­ny na nádra­ží se Harrer jeví vůči nacis­tic­ké stra­ně nepřá­tel­sky a nacis­tic­kou vlaj­ku bere s nechu­tí. Skutečný Heinrich Harrer byl ve sku­teč­nos­ti nacis­tic­kým pod­dů­stoj­ní­kem Schutzstaffel a ve své kni­ze z roku 1938 uve­dl: „Vystoupili jsme sever­ní stě­nou Eigeru přes vrchol až k naše­mu vůd­ci.“

Ve fil­mu je klí­čo­vým téma­tem Harrerův syn, ale v kni­ze se Harrer o své ženě ani syno­vi nezmi­ňu­je. Ve sku­teč­nos­ti byl žena­tý a roz­ve­de­ný, jak uka­zu­je film, ale nový man­žel jeho býva­lé ženy byl za vál­ky zabit a Harrerova syna vycho­vá­va­la mat­ka jeho býva­lé ženy. Ve své auto­bi­o­gra­fii Harrer uvá­dí podrob­nos­ti o svém kon­tak­tu se synem, ale nic, co by potvr­zo­va­lo to, co uka­zu­je film. Harrer v kni­ze uvá­dí, že ho k domo­vu pou­ta­lo jen málo, což je jeden z důvo­dů, proč zůstal v Tibetu a nevrá­til se do Evropy.

Návštěva čín­ských komu­nis­tic­kých vyjed­na­va­čů ve Lhase před inva­zí, pří­let na letiš­tě posta­ve­né Tibeťany a jejich odjezd do Číny po krát­ké kon­fe­ren­ci s tibet­ský­mi pro­tějš­ky - včet­ně zne­svě­ce­ní píseč­né man­da­ly i poznám­ky „nábo­žen­ství je jed“, jak je zob­ra­ze­na ve fil­mu, se v kni­ze ani v žád­né z čet­ných his­to­rií, kte­ré byly o této zále­ži­tos­ti napsá­ny, nevy­sky­tu­jí. Až do vybu­do­vá­ní letiš­tě Lhasa Gonggar v roce 1956 nee­xis­to­va­lo žád­né letec­ké spo­je­ní - když dalaj­la­ma v roce 1954 navští­vil Peking, pou­žil ješ­tě nedo­kon­če­ný sil­nič­ní sys­tém.

Celá sek­ven­ce jed­ná­ní a dosa­ze­ní dalaj­la­my do funk­ce vlád­ce je vytr­že­na z posloup­nos­ti. Tändzin Gjatso, 14. dalaj­la­ma, byl 17. lis­to­pa­du 1950 uve­den na trůn jako dočas­ný vůd­ce Tibetu. Poté, co Číňané v říj­nu 1950 pře­kro­či­li řeku Ťin-ša a pora­zi­li tibet­skou armá­du, byla do Pekingu vyslá­na tibet­ská dele­ga­ce, kte­rá se dohod­la na sedm­nác­ti­bo­do­vé doho­dě o míro­vém osvo­bo­ze­ní Tibetu. Dalajlama mezi­tím opus­til Lhasu a uchý­lil se na hra­ni­ce s Indií a Sikkimem. Dalajlamovi se doho­da nelí­bi­la. Vrátil se do Lhasy a něko­lik let se sna­žil pra­co­vat v rám­ci jejích pod­mí­nek.

Vydání

Sedm let v Tibetu mělo pre­mi­é­ru 13. září 1997 na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Torontu 1997 a poté bylo 8. říj­na 1997 uve­de­no do komerč­ní dis­tri­buce ve Spojených stá­tech a Kanadě, kde bylo ote­vře­no ve 3 kinech a za prv­ní dva dny vydě­la­lo 46 130 dola­rů. O víken­du byl film dis­tri­bu­o­ván do dal­ších 2 100 kin, kde vydě­lal 10 020 378 dola­rů. Po svém uve­de­ní film vydě­lal na domá­cím trhu 37 957 682 dola­rů a v zámo­ří 93 500 000 dola­rů, při­čemž cel­ko­vý kasov­ní zisk činil 131 457 682 dola­rů.

Kritické přijetí

Na zákla­dě 35 recen­zí shro­máž­dě­ných ser­ve­rem Rotten Tomatoes zís­kal film 60 %. ppří­z­ni­vých hod­no­ce­ní, s prů­měr­nou znám­kou 6,3/10. Na strán­kách se uvá­dí kon­sen­zus: „Sedm let v Tibetu vyprá­ví svůj fas­ci­nu­jí­cí sku­teč­ný pří­běh s jis­tou pev­nou grá­cií, i když nikdy neži­je tak, jak by mohl.“ Metacritic, kte­rý na zákla­dě recen­zí před­ních main­stre­a­mo­vých kri­ti­ků při­dě­lu­je nor­ma­li­zo­va­né hod­no­ce­ní v roz­me­zí 0-100, vypo­čí­tal na zákla­dě 18 recen­zí prů­měr­nou znám­ku 55.

Roger Ebert z Chicago Sun-Times film obec­ně oce­nil a uve­dl, že „Sedm let v Tibetu je ambi­ci­óz­ní a krás­ný film, kte­rý má trpě­li­vé­ho divá­ka čím zaujmout, ale dopouš­tí se běž­né chy­by mno­ha fil­mů o ces­to­va­te­lích a obje­vi­te­lích: Je více zau­jat jejich dob­ro­druž­stvím než tím, co obje­vu­jí.“ Ebert se domní­val, že film je vyprá­věn z pohle­du nespráv­né posta­vy, a domní­val se, že obsa­ze­ní Pitta a Thewlise mělo být obrá­ce­né. Derek Elley z Variety chvá­lil cel­ko­vou pro­dukč­ní hod­no­tu fil­mu, ale mys­lel si: „u pří­bě­hu s veš­ke­rým poten­ci­á­lem roz­sáh­lé­ho emo­ci­o­nál­ní­ho dra­ma­tu ode­hrá­va­jí­cí­ho se ve skvě­lých loka­cích pří­liš čas­to tou­ží­te po tom, aby se sní­mek opros­til od etno­gra­fie a správ­ných posto­jů a věno­val se dra­ma­tu ve starém holly­wo­od­ském sty­lu.“

Kontroverze

Při uve­de­ní fil­mu do kin jej odsou­di­la vlá­da Čínské lido­vé repub­li­ky, kte­rá pro­hlá­si­la, že komu­nis­tič­tí čín­ští vojen­ští důstoj­ní­ci jsou v něm záměr­ně zob­ra­ze­ni jako hru­bí a aro­gant­ní a bru­tál­ně se cho­va­jí k míst­ní­mu oby­va­tel­stvu. Čínská vlá­da rov­něž odsou­di­la pozi­tiv­ní zob­ra­ze­ní 14. dalaj­la­my ve fil­mu. Annaud, Pitt a Thewlis dosta­li zákaz vstu­pu do Číny. Od té doby byl Annaud v roce 2012 při­jat zpět do Číny, aby před­se­dal poro­tě 15. roč­ní­ku Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu v Šanghaji. Pitt násled­ně navští­vil Čínu v letech 2014 a 2016.

• Zdroj: Anglická Wikipedie
• Photo © 1997 TriStar Pictures & Mandalay Entertainment