Sedm let v Tibetu

Sedm let v Tibetu je americký válečný životopisný film z roku 1997, který natočil Jean-Jacques Annaud. Film je založen na vzpomínkové knize rakouského horolezce a důstojníka SS Heinricha Harrera Sedm let v Tibetu z roku 1952, která popisuje jeho zážitky z Tibetu v letech 1939-1951. Ve filmu Sedm let v Tibetu hrají Brad Pitt a David Thewlis, hudbu složil John Williams a ve filmu účinkuje známý violoncellista Yo-Yo Ma.

Ve filmu Harrer (Pitt) a jeho rakouský kolega Peter Aufschnaiter (Thewlis) provozují horolezectví v britské Indii 30. let 20. století. Když v roce 1939 začne druhá světová válka, jejich německé občanství má za následek uvěznění v zajateckém táboře v Dehradunu v Himálaji. V roce 1944 Harrer a Aufschnaiter z vězení uprchnou, překročí hranice do Tibetu a projdou zrádnou náhorní plošinou. Tam jsou po původním příkazu vrátit se do Indie přivítáni ve svatém městě Lhase a pohlceni neznámým způsobem života. Harrer se seznámí se 14. dalajlamou, který je ještě chlapec, a stane se jedním z jeho učitelů. Během jejich společného pobytu se Heinrich stane blízkým přítelem mladého duchovního vůdce. Harrer a Aufschnaiter zůstávají v zemi až do bitvy o Čamdo v roce 1950.

Děj

V roce 1939 opouští rakouský horolezec Heinrich Harrer (Brad Pitt) svou těhotnou ženu a připojuje se k Peteru Aufschnaiterovi (David Thewlis) v týmu, který se pokouší zdolat vrchol Nanga Parbatu v Britském ráji (dnešní část Pákistánu). Když v roce 1939 začne druhá světová válka, jsou úřady zatčeni za nepřátelské cizince a uvězněni v zajateckém táboře v Dehradunu na úpatí Himálaje v dnešním indickém státě Uttarákhand. Harrerova manželka Ingrid (Ingeborga Dapkūnaitė), která mu porodila syna, jehož neviděl, mu pošle z Rakouska, v té době anektovaného nacistickým Německem, rozvodové papíry.

V roce 1944 Harrer a Aufschnaiter z vězení uprchnou a přejdou do Tibetu. Poté, co je izolovaný národ zpočátku odmítne, se jim podaří v přestrojení odcestovat do hlavního města Tibetu Lhasy. Tam se stanou hosty tibetského diplomata Kungo Tsaronga (Mako). Tibetský vysoký úředník Ngawang Jigme (BD Wong) také oběma cizincům projeví přátelství a daruje jim na zakázku ušité západní obleky. Aufschnaiter se zamiluje do krejčové Pemy Lhaki (Lhakpa Tsamchoe) a ožení se s ní. Harrer se rozhodne zůstat svobodný, jednak aby se mohl soustředit na svou novou práci zeměměřiče, jednak aby nechtěl zažít další nevydařený vztah.

V roce 1945 se Harrer plánuje vrátit do Rakouska, jakmile se dozví o konci války. Dostane však chladný dopis od svého syna Rolfa, který Harrera jako svého otce odmítá, a to ho od odjezdu z Tibetu odradí. Brzy poté je Harrer pozván do paláce Potala a stává se učitelem 14. dalajlamy (Džamjang Džamccho Wangčuk) v oblasti světové geografie, vědy a západní kultury. Harrer a dalajlama se nakonec spřátelí.

Mezitím se politické vztahy s Čínou zhoršují, protože plánují invazi do Tibetu. Ngawang Džigme vede tibetskou armádu v pohraničním městě Čamdo, aby zastavil postupující Lidovou osvobozeneckou armádu. Nakonec se však vzdá a po jednostranné bitvě o Čamdo vyhodí do povětří tibetský muniční sklad.

Při podpisu smlouvy Kungo Tsarong Harrerovi řekne, že kdyby Jigme nezničil zásoby zbraní, mohli tibetští partyzáni držet horské průsmyky měsíce nebo dokonce roky; dost dlouho na to, aby se obrátili na ostatní národy s žádostí o pomoc. Uvádí také, že pro Tibeťany je kapitulace jako rozsudek smrti. Když Číňané obsadí Tibet, Harrer odsoudí Ngawanga Jigmeho za zradu své země a prohlásí, že jejich přátelství skončilo. Harrer ze vzteku vysokého úředníka dále poníží tím, že mu vrátí bundu, kterou mu Ngawang Jigme daroval, což je v tibetské kultuře těžká urážka, a také tím, že ho před odchodem shodí na zem.

Harrer se snaží dalajlamu přesvědčit, aby utekl, ten však odmítá; nechce opustit svůj lid. Dalajláma Harrera vybízí, aby se vrátil do Rakouska a stal se otcem jeho syna. Po intronizačním obřadu, při němž je dalajlama formálně uveden na trůn jako duchovní a světský vůdce Tibetu, se Harrer v roce 1951 vrací do Rakouska.

Harrerův syn Rolf se s ním nejprve odmítá setkat, ale Harrer mu zanechá hrací skříňku, kterou mu dalajlama daroval, a to vzbudí chlapcův zájem. Po letech jsou Harrer a Rolf (nyní teenager) viděni, jak spolu lezou po horách, což naznačuje, že se jejich vztah napravil.

Obsazení

-Brad Pitt jako Heinrich Harrer

-David Thewlis jako Peter Aufschnaiter

-BD Wong jako Ngapoi Ngawang Jigme

-Mako jako Kungo Tsarong

-Danny Denzongpa jako regent

-Victor Wong jako čínský „Amban“

-Ingeborga Dapkūnaitė jako Ingrid Harrerová

-Jamyang Jamtsho Wangchuk jako dalajlama Tenzin Gyatso, 14 let

oSonam Wangčuk jako dalajlama, 8 let

oDorjee Tsering jako dalajlama, 4 roky

-Lhakpa Tsamchoe jako Pema Lhaki

-Jetsun Pema jako Velká matka

-Ama Ashe Dongtse jako Tashi

-Ric Young jako generál Chang Jing Wu

-Ven. Ngawang Chojor jako Lord Chamberlain

Produkce

Většina natáčení probíhala v Argentině, ve městě La Plata (například nádraží, odkud Heinrich odjíždí do Unserbergu, je Hlavní nádraží La Plata) a v provincii Mendoza, například v Andách. Nějakou dobu po uvedení filmu režisér Annaud potvrdil, že dva štáby tajně natáčely záběry pro film v Tibetu, což ve výsledném filmu činí přibližně 20 minut záběrů. Další záběry byly natočeny v Nepálu, Rakousku a Kanadě.

Srovnání filmu a knihy

Muni procházející pod Pargo Kaling chortenem neboli „Západní bránou“ ve Lhase poblíž Potaly během festivalu Monlam v roce 1938 v Tibetu. Tato stavba byla zničena v roce 1967 a znovu postavena v roce 1995. Viz obrázek na původním filmovém plakátu výše.

Mezi knihou a filmem je řada podstatných rozdílů. Na začátku filmu je Harrer, který zejména v roce 1938 vystoupil severní stěnou Eigeru, oslavován jako „německý hrdina“ a odpovídá: „Děkuji, ale já jsem Rakušan.“ Na začátku filmu je Harrer oslavován jako „německý hrdina“. Říci to v roce 1939 by bylo velmi odvážné, protože Rakousko bylo od anšlusu v dubnu 1938 součástí Velkého Německa. V knize Harrer o žádné takové poznámce nemluví. Navíc během scény na nádraží se Harrer jeví vůči nacistické straně nepřátelsky a nacistickou vlajku bere s nechutí. Skutečný Heinrich Harrer byl ve skutečnosti nacistickým poddůstojníkem Schutzstaffel a ve své knize z roku 1938 uvedl: „Vystoupili jsme severní stěnou Eigeru přes vrchol až k našemu vůdci.“

Ve filmu je klíčovým tématem Harrerův syn, ale v knize se Harrer o své ženě ani synovi nezmiňuje. Ve skutečnosti byl ženatý a rozvedený, jak ukazuje film, ale nový manžel jeho bývalé ženy byl za války zabit a Harrerova syna vychovávala matka jeho bývalé ženy. Ve své autobiografii Harrer uvádí podrobnosti o svém kontaktu se synem, ale nic, co by potvrzovalo to, co ukazuje film. Harrer v knize uvádí, že ho k domovu poutalo jen málo, což je jeden z důvodů, proč zůstal v Tibetu a nevrátil se do Evropy.

Návštěva čínských komunistických vyjednavačů ve Lhase před invazí, přílet na letiště postavené Tibeťany a jejich odjezd do Číny po krátké konferenci s tibetskými protějšky – včetně znesvěcení písečné mandaly i poznámky „náboženství je jed“, jak je zobrazena ve filmu, se v knize ani v žádné z četných historií, které byly o této záležitosti napsány, nevyskytují. Až do vybudování letiště Lhasa Gonggar v roce 1956 neexistovalo žádné letecké spojení – když dalajlama v roce 1954 navštívil Peking, použil ještě nedokončený silniční systém.

Celá sekvence jednání a dosazení dalajlamy do funkce vládce je vytržena z posloupnosti. Tändzin Gjatso, 14. dalajlama, byl 17. listopadu 1950 uveden na trůn jako dočasný vůdce Tibetu. Poté, co Číňané v říjnu 1950 překročili řeku Ťin-ša a porazili tibetskou armádu, byla do Pekingu vyslána tibetská delegace, která se dohodla na sedmnáctibodové dohodě o mírovém osvobození Tibetu. Dalajlama mezitím opustil Lhasu a uchýlil se na hranice s Indií a Sikkimem. Dalajlamovi se dohoda nelíbila. Vrátil se do Lhasy a několik let se snažil pracovat v rámci jejích podmínek.

Vydání

Sedm let v Tibetu mělo premiéru 13. září 1997 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu 1997 a poté bylo 8. října 1997 uvedeno do komerční distribuce ve Spojených státech a Kanadě, kde bylo otevřeno ve 3 kinech a za první dva dny vydělalo 46 130 dolarů. O víkendu byl film distribuován do dalších 2 100 kin, kde vydělal 10 020 378 dolarů. Po svém uvedení film vydělal na domácím trhu 37 957 682 dolarů a v zámoří 93 500 000 dolarů, přičemž celkový kasovní zisk činil 131 457 682 dolarů.

Kritické přijetí

Na základě 35 recenzí shromážděných serverem Rotten Tomatoes získal film 60 %. ppříznivých hodnocení, s průměrnou známkou 6,3/10. Na stránkách se uvádí konsenzus: „Sedm let v Tibetu vypráví svůj fascinující skutečný příběh s jistou pevnou grácií, i když nikdy nežije tak, jak by mohl.“ Metacritic, který na základě recenzí předních mainstreamových kritiků přiděluje normalizované hodnocení v rozmezí 0-100, vypočítal na základě 18 recenzí průměrnou známku 55.

Roger Ebert z Chicago Sun-Times film obecně ocenil a uvedl, že „Sedm let v Tibetu je ambiciózní a krásný film, který má trpělivého diváka čím zaujmout, ale dopouští se běžné chyby mnoha filmů o cestovatelích a objevitelích: Je více zaujat jejich dobrodružstvím než tím, co objevují.“ Ebert se domníval, že film je vyprávěn z pohledu nesprávné postavy, a domníval se, že obsazení Pitta a Thewlise mělo být obrácené. Derek Elley z Variety chválil celkovou produkční hodnotu filmu, ale myslel si: „u příběhu s veškerým potenciálem rozsáhlého emocionálního dramatu odehrávajícího se ve skvělých lokacích příliš často toužíte po tom, aby se snímek oprostil od etnografie a správných postojů a věnoval se dramatu ve starém hollywoodském stylu.“

Kontroverze

Při uvedení filmu do kin jej odsoudila vláda Čínské lidové republiky, která prohlásila, že komunističtí čínští vojenští důstojníci jsou v něm záměrně zobrazeni jako hrubí a arogantní a brutálně se chovají k místnímu obyvatelstvu. Čínská vláda rovněž odsoudila pozitivní zobrazení 14. dalajlamy ve filmu. Annaud, Pitt a Thewlis dostali zákaz vstupu do Číny. Od té doby byl Annaud v roce 2012 přijat zpět do Číny, aby předsedal porotě 15. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Šanghaji. Pitt následně navštívil Čínu v letech 2014 a 2016.

---

• Zdroj: Anglická Wikipedie
• Photo © 1997 TriStar Pictures & Mandalay Entertainment

---