Shrek

Zlobr Shrek žije sice doce­la sám, ale šťast­ně ve svém dom­ku na samo­tě u lesa až do chví­le, kdy je doslo­va pře­pa­den neko­neč­ným zástu­pem zná­mých i méně zná­mých pohád­ko­vých posta­vi­ček, kte­ré byly vyhoš­tě­ny z krá­lov­ství nevzhled­né­ho a zakyslé­ho Lorda Farquaada. Ve sna­ze zjed­nat pořá­dek a hlav­ně vrá­tit klid do své­ho pří­byt­ku Shrek Farquaadovi slí­bí, že vysvo­bo­dí ze zaje­tí obá­va­né­ho draka krás­nou prin­cez­nu Fionu a při­ve­de mu ji, aby se sta­la jeho ženou. S pomo­cí maza­né­ho oslí­ka, ochot­né­ho pro Shreka udě­lat coko­li, jen ne zmlk­nout aspoň na oka­mžik, obr svůj slib spl­ní, jen­že pak se to nějak podiv­ně zamo­tá, zaple­te a zkom­pli­ku­je, tak­že je všech­no nako­nec úpl­ně a doce­la jinak........

Když se řek­ne DreamWorks Animation Studios tak si vět­ši­na lidí hned vyba­ví prá­vě Shreka. Zlobr původ­ně pochá­ze­jí­cí z kniž­ní před­lo­hy Williama Steiga se vzhle­dem k úspě­chu své kni­hy jed­no­du­še musel jako vět­ši­na úspěš­ných knih dočkat fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní a k jeho rea­li­za­ci ušla vel­mi dlou­há ces­ta. Shrek měl původ­ně napří­klad vznik­nout jako kla­sic­ky ani­mo­va­ný film, což byl nápad samot­né­ho Stevena Spielberga, kte­rý prá­va na kni­hu zakou­pil, pro­du­cent John H. Williams ho ale v roce 1994 přesvědčil,aby prá­va na film dal čer­s­tvě zalo­že­né­mu stu­diu DreamWorks a jeho ani­mo­va­né poboč­ce DreamWorks Animation. Zároveň Shrekem pro­plou­val zají­ma­vý kon­flikt při kte­rém reži­sér Andrew Adamson chtěl fil­mo­vé­ho Shreka čás­teč­ně udě­lat pří­stup­něj­ším i dospě­lej­ším divá­kům a udě­lat tak ze Shreka zce­la funkč­ní rodin­ný film ve kte­rém si najdou své děti i dospě­lé a kvů­li tomu měl spo­ry s dal­ším pro­du­cen­tem sním­ku Jeffrey Katzenbergem, kte­rý se s Adamsonovou vizí sho­do­val, ale zce­la odmí­tl sexu­ál­ní naráž­ky nebo aby film obsa­ho­val soun­d­track od Guns N´ Roses. Nakonec se s Adamsonova původ­ní­ho spo­lu­re­ži­sé­ra Kellyho Asbury (ten od pro­jek­tu odstou­pil aby mohl pra­co­vat na jiném sním­ku stu­dia Spirit- divo­ký hře­bec) vystří­da­la Vicky Jenson a tato dvo­ji­ce si násled­ně prá­ce na fil­mu doslo­va roz­dě­li­la. I co se týče obsa­ze­ní hlav­ní role film ušel dlou­hou ces­tu, pro­to­že původ­ně měl Shreka namlu­vit Bill Murray, násled­ně Nicolas Cage, kte­rý odmí­tl, pro­to­že nechtěl aby byla posta­va Shreka vymo­de­lo­vá­na dle jeho, poté Chris Farley, kte­rý ale zemřel před­tím než sti­hl nahrát všech­ny dia­lo­gy a nako­nec se hlav­ní role koneč­ně ujmul Mike Myers, kte­rý se zásad­ně zasa­dil o výsled­nou podo­bu fil­mu a podí­lel se na tom aby měl Shrek skot­ský pří­zvuk, stál za vět­ši­nou kul­tur­ních nará­žek, kte­ré se ve fil­mu nako­nec vysky­tu­jí a chtěl pře­de­vším vystih­nout hlav­ní myš­len­ku Shreka- Je to film o vyrov­ná­vá­ní se s tím co jste zač.

Aktuálně je Shrek brán pře­de­vším jako ulo­žiš­tě nej­růz­něj­ších memes, v roce 2001 se ale stal Shrek jed­no­du­še vel­kou kul­tur­ní zále­ži­tos­tí, což doka­zu­je i úspěch, kte­ré­ho film dosáhl- Byl nomi­no­ván na Zlatou pal­mu za nej­lep­ší film na Filmovém fes­ti­va­lu v Cannes, byl nomi­no­ván na Oscara za nej­lep­ší adap­to­va­ný scé­nář (Joe Stillman+ dvo­ji­ce Ted Elliott a Terry Rossio, kte­ří se už před­tím u Disneyho Aladina a násled­ně u série Piráti z Karibiku pro­je­vi­li jako tvůr­ci, kte­ří chr­lí jeden divo­ký a šíle­ný nápad za dru­hým) a pře­de­vším se v roce 2002 se zalo­že­ním kate­go­rie „ Nejlepší ani­mo­va­ný film´´ stal Shrek his­to­ric­ky prv­ním vítě­zem této kate­go­rie, čímž teh­dy pře­ko­nal jak Příšerky S. R. O. od Pixaru, tak Cestu do fan­ta­zie od stu­dia Ghibli. Shrek byl pros­tě výraz­nou udá­los­tí, kte­rá se navíc u nás už více­mé­ně stá­la tako­vou kla­sic­kou vánoč­ní pohád­kou (mini­mál­ně tele­vi­ze Nova se bez její­ho pra­vi­del­né­ho vysí­lá­ní na Vánoce jed­no­du­še neo­be­jde) a pře­de­vším fil­mo­vou kla­si­kou, kte­rá je sku­teč­ně něčím víc než pou­hým jed­no­tvár­ným ani­má­kem.

Už vol­bou hlav­ní­ho hrdi­ny je Shrek jedinečný- Zlobr, kte­rý byl v his­to­rii pop­kul­tu­ry brán pře­de­vším jako pro­tiv­ník udat­ných rytí­řů či prin­ců je zde zasa­zen do polo­hy hlav­ní­ho hrdi­ny, kte­rý je vlast­ně spo­leč­nos­ti donu­cen k tomu aby se sna­žil odra­dit co nej­ví­ce lidí. Shrek se nesna­ží o to navá­zat přá­tel­ství, jed­no­du­še pro­to, že šan­ci navá­zat přá­tel­ství už uza­vřel jako misi nemož­nou. Ve Shrekovi tak lze obje­vit to slav­né posel­ství o tom nesou­dit člověka/tvora na prv­ní pohled, záro­veň ale před­sta­vu­je hrdi­nu, kte­rý si své nepřá­tel­ské cho­vá­ní vlast­ně prá­vem obha­ju­je. Shrek má v pod­sta­tě tra­gic­ký původ (backs­to­ry ze Shreka Třetího nazna­čí jak výcho­va kla­sic­ké­ho zlo­b­ra pro­bí­há a není to dob­rý!) a přes­to i on by prav­dě­po­dob­ně nej­rad­ši měl šťast­ný pohád­ko­vý život. Sice si nalhá­vá, že mu nechy­bí nic- Má svou baži­nu, svou chý­ši, pohod­lí a neru­še­ný klid, i na toho nej­vět­ší­ho samo­tá­ře ale pře­ce jen někdy při­jde chví­le osa­mě­ní a když se Shrek přá­ním osu­du vydá na osu­do­vou výpra­vu, jeho život už násled­ně roz­hod­ně nikdy není tako­vý jako před­tím.

Původní Shrek zde navíc napros­to parád­ně vysta­ví přá­tel­ství mezi Shrekem a Oslíkem, mlu­ví­cím oslem, kte­rý se stá­vá prav­dě­po­dob­ně prv­ním tvo­rem, kte­ré­ho se Shrekovi neda­ří odstra­šit tak snad­no. Především v ori­gi­nál­ním podá­ní vzá­jem­né hláš­ko­vá­ní mezi Mike Myersem a Eddie Murphym (ovšem ani dabin­go­vé podá­ní mezi Davidem Prachařem a Oldřichem Víznerem v prv­ním čes­kém dabin­go­vém zně­ní nemá chy­bu) nemá chy­bu a tyto dva zce­la vizu­ál­ně a pova­ho­vě odliš­né tvo­ry ve finá­le pojí jed­na zásad­ní klí­čo­vá věc- Oba jsou více­mé­ně samo­tá­ři, out­si­de­ři a a těž­ce při­jí­má­ní okol­ní komu­ni­tou. Oslík je v tomhle ohle­du tak tro­chu extro­vert­ní a nava­zo­vat kon­tak­ty mu ve finá­le nedě­lá tako­vý pro­blém, přes­to je zde ale sku­teč­ně před­sta­ve­no funkč­ně vybu­do­va­né přá­tel­ství mezi zlo­b­rem a oslem, kte­ří se ve finá­le pře­ce jenom začnou mít navzá­jem rádi a při­zna­jí si, že jsou přá­te­lé. Nejlepší přá­tel­ství vět­ši­nou vzni­ka­jí sku­teč­ně jen vel­mi neprav­dě­po­dob­ně.

Především se ale ve Shrekovi poda­ří před­sta­vit napros­to sty­lo­vý svět plný odka­zů (nejen) na pohád­ky, kde vůbec popr­vé může­me vidět tři pra­sát­ka, Pinnochia, tři med­vě­dy nebo Robina (Tedy Monsieura) Hooda v jed­nom sním­ku. DreamWorks Animation si zde pře­kva­pi­vě trouflo odka­zo­vat na kla­sic­ké sním­ky stu­dia Walt Disney Animation jako Sněhurka a sedm trpas­lí­ků, Pinochio, Dumbo nebo Petr Pan, záro­veň ale též napros­to sty­lo­vě na Matrix, Jurský park, Indiana Jonese a Chrám zká­zy nebo Gladiátora. Shrek je pros­tě oázou pro fanouš­ky a sbě­ra­te­le pop­kul­tur­ních odka­zů, kte­ré navíc potě­ší, že dáva­jí smy­sl v rám­ci vyprá­vě­ní a tudíž nejsou jenom rádo­by cool na efekt. I v tomhle ohle­du je Shrek feno­me­nál­ní.

Scénář zde vymys­lí vel­mi smys­lu­pl­ný děj, při kte­rém se Shrek více­mé­ně nevě­dom­ky sta­ne hrdi­nou, kte­rý za úče­lem vlast­ní­ho kli­du téměř nevě­dom­ky brá­ní prá­va pohád­ko­vých stvo­ře­ní, kte­ré byla vyhná­na ze své­ho úze­mí. Nepůsobí to akč­ně vel­mi půso­bi­vá sek­ven­ce za dopro­vo­du Bad Reputation a Shrek při­tom sku­teč­ně dostá­vá epic­ký roz­sah, ať už se pře­bí­há na dře­vě­ném mos­tě nad hoří­cí lávou, utí­ká se před nažha­ve­nou dra­či­cí nebo se sou­pe­ří s Robinovou/Monsierovou dru­ži­nou. U Shreka byla v době jeho vzni­ku počí­ta­čo­vá ani­ma­ce na dosta­ču­jí­cím bodě a pře­kva­pi­vě se tu sku­teč­ně obje­vu­je něko­lik zají­ma­vých vizu­ál­ních zábě­rů, kte­ré Shreka sku­teč­ně ve finá­le dorov­ná­va­jí na úro­veň umě­lec­ké­ho díla.

A pak je tu ten přesah- Prvoplánová mise o tom zachrá­nit jed­nu prin­cez­nu, dovézt jí zlé­mu Farquaadovi a dostat zpát­ky baži­nu a zba­vit se všech těch otrav­ných pra­sat, dře­vě­ných panáč­ků, kry­sa­řů a sed­mi trpas­lí­ků se skle­ně­nou rakví Sněhurky se změ­ní v defi­ni­tiv­ní pro­bu­ze­ní Shrekových citů a to k samot­né prin­cezně Fioně, kte­rá na to na prv­ní pohled nevy­pa­dá, ale tady se sku­teč­ně poda­ři­lo vytvo­řit sil­nou žen­skou posta­vu. Především jsou ale jejich časem navzá­jem pro­bu­ze­né city uvě­ři­tel­né a obje­ví se tu tak sku­teč­ně funkč­ní neprav­dě­po­dob­ná roman­ce, kte­rou může zni­čit jenom jed­no tajem­ství.

Farquaad je ztě­les­ně­ním zakom­ple­xo­va­né­ho skře­ta, kte­rý nepů­so­bí jako reál­ná hroz­ba, přes­to ale svůj účel spl­ňu­je a pře­de­vším v ori­gi­nál­ním podá­ní Johna Lithgowa jde o sku­teč­ně hla­so­vě výraz­né­ho zápo­rá­ka. I s Dračicí se tu po scé­náris­tic­ké strán­ce dějí divo­ké věci a cel­ko­vě je Shrek ve finá­le sku­teč­ně zvlášt­ním úka­zem na prv­ní pohled bizard­ní­ho a těž­ce do sebe zapa­da­jí­cí­ho námě­tu, kte­rý mohl skon­čit vše­li­jak, nako­nec se z něj ale sku­teč­ně sta­lo mis­trov­ské ani­mo­va­né dílo, kte­ré má stej­ně jako cibu­le a zlobři mno­ha vrs­tev a krom své bez­po­chy­by vel­mi funkč­ní humor­né strán­ky (dob­rá kome­die se pozná také tak, že se jejím vti­pům může­te smát done­ko­neč­na) a zda­ři­lé ani­mo­va­né strán­ky, ale i hudeb­ní dra­ma­tur­gii, epic­kým náde­chem, skvě­lý­mi posta­va­mi, cel­ko­vě sku­teč­ně parád­ním scé­ná­řem a pře­de­vším krás­ným vizu­á­lem. A samo­se­bou hudeb­ní dra­ma­tur­gii, ať už zrov­na hra­je Bad Reputation, Hallelujah, All Star nebo I´m a Believer, kte­ré dopro­vá­zí jeden z nej­lep­ších pohád­ko­vých kon­ců všech dob. Je vylo­že­ně poznat, že tvůr­ce rea­li­za­ce toho­to ani­má­ku straš­ně bavi­la a i díky tomu má ten­to ani­mák nezpo­chyb­ni­tel­né srdíč­ko. Jediný háček Shreka 1 je, že vám po vidě­ní Shreka 2 dojde, že v jed­nič­ce chy­bí jed­no malé koči­čí štěs­tíč­ko.....

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

---

Photo © 2001 Dreamworks Pictures

---

---