Slimák - Slither

Horor nám jako žánr vzkvé­tá. Ani ne, co se týče kva­li­ta­tiv­ní strán­ky, ale spí­še pokud jde o kvanti­tu. Logicky si tak má divák šan­ci vybí­rat z širo­ké nabíd­ky, tak­že pokud chtě­jí fil­ma­ři uspět, muse­jí (nebo by měli) nabíd­nout něco, co by zau­ja­lo. Vymyslet ori­gi­nál­ní námět se zdá jako úkol sko­ro nemož­ný, tak­že je tu šan­ce vyra­zit dech mra­zi­vou atmo­sfé­rou (ne moc čas­tý jev), nechut­nou bru­ta­li­tou (vel­mi čas­tý jev) nebo nato­čit film, kte­rý se nebe­re až tak váž­ně a nešet­ří jak krví, tak čer­ným humo­rem. Slimák pat­ří do posled­ní zmí­ně­né sku­pi­ny, kte­rá nemá mno­ho pove­de­ných zástup­ců. A je pří­jem­ným pře­kva­pe­ní, že Slither je jed­ním z nich. Je jas­né, že titul, ve kte­rém jde zhru­ba o to, že z vesmí­ru se zří­tí nerost v jehož nit­ru je ukry­ta mimo­zem­ská enti­ta, kte­rá infi­ku­je lid­ská těla, kte­rá poté tou­ží sežrat veš­ke­ré maso v dosa­hu (nevy­jí­ma­je lid­ské) vlast­ně ani nelze brát váž­ně. To bylo reži­sé­ro­vi a  scé­náris­to­vi Jamesovi Gunnovi jas­né hned od začát­ku, tak­že nepsal a neto­čil stan­dard­ní horor, ale sty­lo­vě krva­vou kome­dii plnou čer­né­ho humo­ru.

Slimák je krva­vý oprav­du dost. Ono je poměr­ně bru­tál­ní, když je zasa­že­no celé měs­to a vět­ši­na jeho oby­va­tel se pus­tí do kon­zu­ma­ce nejen domá­cích, ale i divo­kých zví­řat a také sou­se­dů. Odlehčení se nám dostá­vá hlav­ně skr­ze vtip­né hláš­ky, kte­rý­mi zúčast­ně­né posta­vy nešet­ří. Zkušení žánro­ví fanouš­ci také oce­ní uta­ho­vá­ní si z horo­rů, kte­ré mají ve zvy­ku uvrh­nout malá nud­ná měs­teč­ka do spá­rů zabi­jác­ké­ho hmy­zu, zabi­jác­kých pla­zů, zabi­jác­kých mutan­tů, zabi­jác­kých mimo­zemš­ťa­nů…

Jsou tu dodr­žo­vá­na nepsa­ná pra­vi­dla podob­ných titu­lů, tak­že do stře­du pozor­nos­ti se dostá­vá sku­pi­na pře­ži­vších, kte­rá zahr­nu­je sym­pa­tic­ké­ho poli­cis­tu (Nathan Fillion), kte­ré­mu se líbí sexy, ale skrom­ná blon­dýn­ka (Elizabeth Banks), dopro­vá­zí je pohled­ná bru­net­ka (Tania Saulnier), kte­rá ví něco více o  útoč­ní­cích. Dále je tu nepří­jem­ný sta­ros­ta měs­ta (Gregg Henry) a  pár dal­ších cha­rak­te­rů, kte­ré ale nedo­sta­nou pří­liš pro­sto­ru a  skon­čí nepěk­nou smr­tí jako je roz­sek­nu­tí na dvě syme­t­ric­ké polo­vi­ny nebo s  ustře­le­nou hla­vou.

Příběh si pro vás nic pře­kva­pi­vé­ho nechys­tá a ke kon­ci nezvlá­dá stup­ňo­vat atmo­sfé­ru, tak­že finál­ní střet s  „tať­kou sli­má­kem“ (Michael Rocker) postrá­dá gra­da­ci a než se pořád­ně nadě­je­te, už se pře­ži­vší vydá­va­jí vstříc nové­mu živo­tu přes zahra­du pose­tou mrt­vo­la­mi míst­ních oby­va­tel. Menší úpra­vy kon­ce by neby­ly vůbec špat­né.

Filmu by roz­hod­ně pro­spěl vět­ší roz­po­čet, pro­to­že s pat­nác­ti mili­o­ny dola­rů si Lucasovo stu­dio Industrial Light & Magic pro výro­bu tri­ků nenajme­te (mož­ná ano, ale asi tak na dvě hodi­ny). Slimáci nevy­pa­da­jí špat­ně, ale napří­klad zmu­to­va­ný jelen (ano, jelen) respekt nevy­vo­lá, spíš leh­ký úsměv nebo vel­ký údiv. Ale pokud jde o gore efek­ty, to už je jiná věc. Vnitřnosti, kusy masa a  dal­ší čás­ti lid­ské­ho těla jsou zpra­co­vá­ny jed­na radost a veče­řet u Slimáka je vel­mi nero­zum­né a pro žalu­dek nevhod­né.

Nemůžete od Slimáka chtít, aby se tvá­řil jako pra­vo­věr­ný horor. Neoznačil bych ho rov­nou za paro­dii, ale spí­še za čer­nou kome­dii. Krev, humor a nad­hled, to jsou hlav­ní ingre­di­en­ce, kvů­li kte­rým fil­mu odpus­tí­te jak prů­měr­něj­ší spe­ci­ál­ní efek­ty, tak plo­chý scé­nář.