Načítám počet zobrazení...
.jpg) |
Soubor čtyř hororových povídek, které vás sice nevyděsí, ale svou kvalitu určitě mají…
Podobných antologií (souborů hororových povídek) mám ve své složce (sbírce) opravdu požehnaně, ale jaksi jsem jim až dosud nevěnoval tolik pozornosti, jak bych asi měl. Zvláště když dokáží docela zaujmout svou různorodostí a v některých případech jsou tyto krátké příběhy mnohem lepší, než lecjaký celovečerní film. Nightmares jsou sice spíše průměrnou záležitostí mezi svým „druhem“, ale to je dáno hlavně tím, že všechny čtyři povídky byly pod taktovkou jednoho režiséra. Nicméně každá z nich je svým způsobem alespoň trochu zajímavá, přestože mají různou kvalitu svého obsahu. Ale to už tak bývá.
Český název: Noční děsy
Režie: Joseph Sargent
Rok výroby: 1983
Délka: 99 min
Země: USA
Hrají:
Cristina Raines...(Lisa - „Terror in Topanga“)
Joe Lambie...(Phil - „Terror in Topanga“)
Emilio Estevez...(J.J. Cooney - „The Bishop of Battle“)
Louis Giambalvo...(Jerry Cooney - „The Bishop of Battle“)
Lance Henriksen...(MacLeod - „The Benediction“)
Tony Plana...(kněz Luis Del Amo - „The Benediction“)
Veronica Cartwright...(Claire Houston - „Night of the Rat“)
Richard Masur...(Steven Houston - „Night of the Rat“)
...a další
Terror in Topanga (Noc hrůzy v Topanze):
První povídka je o mladé ženě, která během večera zjistí, že jí došly cigarety. Rozhodne se tedy i přes protesty manžela sednout do auta a zajet si je koupit. Neodradí jí ani to, že zrovna utekl nebezpečný sériový vrah, který na své útěku zabil toho dne již několik lidí a údajně se má zrovna pohybovat někde v okolí. Jak už to tak bývá – její jízda se změní v hotové peklo…
Tato úvodní kapitola (první povídka) nemá zrovna dvakrát originální zápletku, přesto se v ní režisérovi podařilo vytvořit zajímavou atmosféru, která ve své podstatě neměla skoro žádnou slabinu. Celé to trvalo necelých dvacet minut, takže divák neměl ani moc prostoru k tomu, aby se začal nudit, což bylo jen a jen dobře. V závěru sice lehce zahaprovala logika, ale žádná tragédie se nekonala. Každý svého štěstí strůjce…50%
The Bishop of Battle (Mistr boje):
Ve druhé povídce se podíváme na mladého J.J. (kterého ztvárnil můj oblíbenec Emilio Estevez), závisláka na herních videohrách. Mladík ze všeho nejraději chodí do hrát herny svou oblíbenou hru „Mistr boje“, ve které se snaží dostat až do legendární třinácté úrovně – do které se zatím údajně dostal jen jeden hráč na světě. Je touto hrou tak posedlý, že se mu výrazně zhoršil školní prospěch, neustále se hádá s rodiči a peníze jim buď krade, nebo obírá ostatní hráče při herních soubojích. Jeho posedlost se mu však tentokrát může šeredně vymstít…
Druhá povídka se mi líbila především díky výběru hlavního hrdiny, protože Emilio Estevez patří mezi moje oblíbence. Její náplň mě zas vrátila do dětských let, kdy jsme s kámoši byli rovněž závislí na herních automatech s videohrami – na které padla většina kapesného. Příběh samotný sice není zrovna okouzlující, ale i zde jsem se dočkal docela zajímavé atmosféry, která byla podtrhnuta celkem povedeným závěrem a především velmi slušným hudebním doprovodem v pozadí (nebo lépe řečeno ve sluchátkách). 60%
The Benediction (Požehnání):
Tentokrát se podíváme na staršího kněze, který ztratí víru v boha. Nedokáže pochopit, proč bůh trestá nevinné lidi a především děti. Odhodlá se tedy opustit svou farnost a vydat se vstříc nástrahám světa. Jenomže nečeká, že bude podroben tvrdé zkoušce hned vzápětí. Na silnici je doslova pronásledován černým autem, které se jej nejprve snaží „jen“ vytlačit ze silnice, ale následně přidá na tvrdosti…
Třetí povídka bohužel rovněž neoplývá zrovna originální zápletkou a já musím souhlasit s tvrzením, že inspirací pro tento příběh se jistě stal Spielbergův film Duel či Silversteinův The Car. Ono by na tom nebylo nic tragického, jen kdyby se to celé nebylo tak chabé. Atmosféra nemá pořádné grády a místo aby gradovalo napětí v podobě silniční honičky, tak se nám režisér snaží děj „obohatit“ o vzpomínkové pasáže, proč vlastně hlavní hrdina ztratil svou víru. To mě však v dané situaci zajímalo asi nejmíň. Lance Henriksen se snažil, tomu upřít nemůžu, ale vzhledem k tomu, že jsem již dříve viděl jak Duel, tak i The Car – tohle byl jen slabý odvar. 40%
Night of the Rat (Noc krysy):
No a závěrem zavítáme do domu tříčlenné rodinky Houstonových, kteří mají zřejmě problémy s krysami. Což samozřejmě nepřidává Claire na klidu, protože sama z nich má strach a co kdyby ublížily její dceři Brooke. Jen manžel Steven je v naprostém klidu. Nechá koupit pár pastí na myši a myslí si, že se vše brzy vyřeší. Jenomže jejich dům terorizuje něco mnohem většího, než je jen obyčejná krysa, něco co snad existuje jen v legendách…
Poslední povídka o obří (nesmrtelné) kryse, tak ta už byla spíše pro zasmání. Samozřejmě dalo se z tohoto tématu vytěžit mnohem více a první polovina filmu vůbec nevypadala špatně – náznaky hororové atmosféry tu jednoznačně byli, ale celé se to podělalo oním obřím plyšákem + záběrem přes lupu a nelogickým chováním především pána domu. Ten mi po pravdě moc sympatický nebyl. Našel bych tu pár kladů, ale ty nestačí ani na průměr. O krysách jsem už viděl mnohem lepší filmy a nemuseli být ani nesmrtelné. 40%
V konečném součtu mi tak vychází čistý průměr. Nic světoborného, ale tak snad každý divák si zde najde tu svou oblíbenou povídku. Jejich kvalita i úroveň byla opravdu různorodá, nicméně žádná z nich nebyla natolik úžasná, abych si jí navždy vryl do paměti. Jak už jsem řekl, jde o průměrnou záležitost. Nic víc, nic míň.
Hodnocení:
50%
Podívejte se na hodnocení Nightmares na Kinoboxu.
