Psycho II (1983)

rp thumbCoverMain.jpeg

Norman se po letech vra­cí zpět do své­ho mote­lu a hrůza může začít nano­vo.

Po dva­a­dva­ce­ti letech je Norman Bates pro­puš­těn z psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny a přes veš­ke­ré námit­ky Lily Loomisové (sest­ra Marion z prv­ní­ho dílu) se může vrá­tit zpět do své­ho mote­lu a začít nový život. Doktor Raymond, kte­rý měl Normana na sta­ros­ti, mu dokon­ce seže­ne i prá­ci pomoc­ní­ka v kuchy­ni, kte­rou bude vyko­ná­vat v malém bis­tru. Norman se sku­teč­ně ze všech sil sna­ží žít nor­mál­ní život a na vše zlé zapo­me­nout, ale brzy po svém návra­tu zaži­je prv­ní vel­ký šok. V domě nalez­ne vzkaz pode­psa­ný svou mat­kou, kte­rá v něm píše, že je zpět. V prá­ci se sezná­mí s mla­dou ser­vír­kou Mary, do kte­ré se zami­lu­je. Dokonce jí nabíd­ne, že může přespá­vat u něho doma. Dívka i přes men­ší roz­pa­ky při­jí­má a od té doby začne Norman pro­ží­vat peklo zno­va. Z niče­ho nic začne mít podiv­né tele­fo­ná­ty, neu­stá­le vidí pří­zrak své mat­ky v okně a dostá­vá stá­le nové a nové vzka­zy. Navíc začnou v oko­lí mote­lu mizet lidé, což je pod­nět pro poli­cii, aby ho zača­la opět pode­zí­rat. Norman začí­ná poma­lu, ale jis­tě pro­pa­dat šílen­ství a sám ztrá­cí pře­hled v tom, co je rea­li­ta a co jen oby­čej­ný klam. Sám netu­ší jest­li vraž­dy sku­teč­ně spáchal on, nebo se na něj pokou­ší někdo sva­lit vinu, či za vším sto­jí jeho mat­ka, kte­rá zřej­mě vsta­la z hro­bu.

Režie: Richard Franklin
Rok výro­by: 1983
Délka: 113 min
Země: USA

Hrají:
Anthony Perkins ... (Norman Bates)
Vera Miles ... (Lila Loomis)
Meg Tilly ... (Mary Loomis)
Robert Loggia ... (Dr. Bill Raymond)
Dennis Franz ... (Warren Toomey)
... a dal­ší

Bylo jen otáz­kou času, kdy vznik­ne pokra­čo­vá­ní legen­dár­ní­ho Hitchcockova Psycha. Nikdo však netu­šil, že to bude trvat dlou­hých tři­a­dva­cet let. Teprve Richard Franklin (autor skvě­lé­ho aus­tral­ské­ho horo­ru Patrick) našel odva­hu ten­to nápad zre­a­li­zo­vat a jak se poz­dě­ji uká­za­lo, bylo to jen a jen dob­ře. Největším kro­kem za ces­tou k úspě­chu bylo pře­mlu­ve­ní Anthonyho Perkinse, aby se opět ujal role Normana Batese. Bylo potře­ba divá­ky na začá­tek zaujmout něja­kou oprav­do­vou bom­bou, a tak se reži­sér uchý­lil k vypůj­če­ní legen­dár­ní scé­ny ze sprchy a nechal je tak zavzpo­mí­nat na sta­ré dob­ré časy.

Potom se však už začal vyví­jet úpl­ně jiný pří­běh. Ti, kdo oče­ká­va­li, že Norman začne ihned po svém návra­tu opět běs­nit a zabí­jet kaž­dé­ho, kdo se mu při­ple­te do ces­ty, budou mír­ně zkla­má­ni. Tento oblí­be­ný psy­cho­pat totiž zkro­tl jako berá­nek a prv­ní půl­ho­din­ku bude­me sle­do­vat jeho míru­mi­lov­né a někdy až pře­cit­li­vě­lé cho­vá­ní. Tento fakt mož­ná někte­ré fanouš­ky dost zkla­me, ale věř­te, že se nako­nec vše k dob­ré­mu obrá­tí. Kromě Perkinse se do dvoj­ky vrá­ti­la i hereč­ka Vera Miles, na kte­ré se ovšem věk už dost pode­psal, a tak pro ni nezby­lo na pla­ce zas až tolik mís­ta jako kdy­si. Místo ní zasko­či­la roz­to­mi­lá a hlav­ně mla­dá Meg Tilly, kte­rá se sta­la ozdo­bou fil­mu. I v jejím podá­ní si uži­je­me doce­la per­nou scén­ku a jak jinak než ze sprchy. Toto mís­to se sta­lo jakým­si feno­mé­nem všech dílů Psycha a urči­tě není na ško­du se tro­chu roz­ptý­lit.

Atmosféra fil­mu se od posled­ně moc nezmě­ni­la. Opět nám dopo­mohl k její­mu roz­ví­je­ní skvě­lý hudeb­ní dopro­vod, kte­rý měl ten­to­krát na svě­do­mí sám vel­ký Jerry Goldsmith, tak­že kva­li­ta byla zaru­če­na už dlou­ho dopře­du. Tentokrát si však tvůr­ci při­pra­vi­li na nás divá­ky oprav­du psy­cho podí­va­nou. Nešlo ani tak o něja­ké šíle­né vraž­dí­cí scé­ny, kte­ré se drže­ly již osvěd­če­né meto­dy z jed­nič­ky, ale spí­še o veli­ce podiv­né zvra­ty ve fil­mu, o kte­rých se zde nechci moc roze­pi­so­vat. Každopádně vám můžu zaru­čit, že vět­ši­na z vás bude tápat hod­ně dlou­ho, než jí dojde, kdo je sku­teč­ně vra­hem. No a finál­ní rozuz­le­ní je už jen třeš­nič­kou na dor­tu i tak našla­pa­né­ho fil­mu.

Z her­ců, kte­ří se obje­vi­li ve ved­lej­ší roli sto­jí urči­tě za zmín­ku Robert Loggia (Prizzi’s Honor) a Dennis Franz (Die Hard 2). Oba tito páno­vé sice nedo­sta­li moc vel­ký pro­stor uká­zat svůj um, ale už jenom jejich pří­tom­nost roz­hod­ně navý­ši­la cel­ko­vý kre­dit.

V nepo­sled­ní řadě je potře­ba pochvá­lit i samot­né vraž­dí­cí scé­ny, kte­ré byly oprav­du roz­ma­ni­té a mnoh­dy i veli­ce účel­né. Například scén­ka ze skle­pa sto­jí urči­tě za povšim­nu­tí. Nelze si ovšem nevšim­nout, že mno­hé z nich byly nato­če­ny jako­by ze zákry­tu (přes sklo, ve tmě) - zřej­mě se tím chtě­li auto­ři uchrá­nit před kri­ti­kou, kte­rá by je uka­me­no­va­la, kdy­by se film zvr­hl v béč­ko­vou fraš­ku plnou stu­pid­ních efek­tů. V té době se ješ­tě hod­ně zaklá­da­lo na dob­rém jmé­ně ... na roz­díl od dneš­ních bra­ků.

Hodnocení:
Mně osob­ně se tohle pokra­čo­vá­ní hod­ně líbi­lo a přes­to­že opro­ti původ­ní­mu sním­ku lehce pokul­há­vá, jde pořád ješ­tě o nad­prů­měr­ný film. Herecké výko­ny Meg Tilly a Anthonyho Perkinse pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co nám sní­mek mohl nabíd­nout. Samozřejmě i opět skvě­lou atmo­sfé­ru a hudeb­ní dopro­vod. 80%.