.jpeg) |
Babi? Mami? Můžeme tě oloupat…?
Kay dostane naléhavý telefon, že se již několik dní pohřešuje její matka Edna a jestli by nemohla přijet pomoci s hledáním. Ta samozřejmě neváhá a společně se svou dcerou Sam se vydává do odlehlého domu. Ponurý dům se změnil téměř k nepoznání, všude lze nalézt stopy podivné černé plísně, nepořádek, ale to hlavní, stará žena není k nalezení. Až jednoho rána se Edna náhle zjeví, dezorientovaná, s podivnou skvrnou na prsou, celá vystrašená, přesto si nic nepamatuje. Kay i Sam jsou rády, že je zdravá a zpět a rozhodnou se několik dní zůstat v domě. Jenomže s babičkou není viditelně něco v pořádku. Jakoby se domů vrátil někdo úplně jiný. Nejenomže se změní její chování, je agresivnější, z jejího pohledu jde strach, ale i se samotným domem se začnou dít podivné věci, které postupně začnou vydávat nejedno tajemství a pobyt v něm se změní v noční můru…
Celkem často se mě dost lidí (nejen mých blízkých ale i lidí na internetu) ptá, proč nevěnuji více pozornosti úplným novinkám, nebo prostě novějším filmům všeobecně. No a já jim stále odpovídám úplně stejně – protože mě moc nebaví, většina z nich je pořád na jedno „brdo“, kopírují již xkrát viděné témata (samozřejmě všechna čest některým výjimkám) a já dávám prostě přednost starším filmům a bizarním (někdy až úchylným) – ujetým kouskům. Navíc se snažím kombinovat různé subžánry, abych se u toho neunudil k smrti (tím myslím hlavně díky obehraným zápletkám). Relic se sice vymyká svým zvláštním pojetím, přesto ani z něj jsem zrovna dvakrát odvařený nebyl. Proč, protože je to film dvou tváří…
Na jednu stranu jsem si říkal, ty vole zas film o starém domě na samotě, kde bude někomu jebat v palici, ale musím uznat, že začínající režisérka si nejen pro mne připravila několik velmi zajímavých momentů, které rozhodně zaujali mou pozornost. Zvláště pak postava staré babky. Ta herečka dokázala navodit šílený škleb, ze kterého šel až mráz po zádech, přitom hned v dalším záběru vypadala jako milují babča z domova důchodců, co normálně potkávám, když jdu na návštěvu za tou svou. Dále bych chtěl pochválit i hudební a zvukový doprovod, který dopomohl navodit (alespoň místy vcelku slušnou atmosféru) a ten postupně hnijící a měnící se barák (zevnitř) taky nebyl vůbec špatný. Dokonce to mělo místy i slušné grády. Jenomže nevyzrálost tvůrkyně to sem tam srážela zase do průměru. Navíc ten až „omlouvám se, ale mě to tak přišlo feministicky emoční závěr“ se mi taky zrovna moc nelíbil. Láska ale přece musela zvítězit!
Dokážu ale ocenit slušné herecké výkony hlavního tria i snahu samotné režisérky natočit netradiční a trochu i zvrácenou podívanou. Za to jí dávám palec nahoru. Rozhodně se mi tento film nevykouří hned z hlavy a neupadne do zapomnění. Kdyby se jí podařilo odstranit těch pár slabších pasáží, více přitvrdit – přidat nějaké ty nechutnosti navíc a víc si pohrát s poslední pětiminutovkou, mohl být finální výsledek mnohem lepší. Tedy alespoň z mého úhlu pohledu. Australská tvorba patří mezi moje oblíbené, ale tohle řadím spíše k průměru, co jsem měl zatím možnost vidět – a že jsem viděl od protinožců dost lepších filmů (ale i mnohem horších).
Hodnocení:
50%
