Silent Rage (1982)

Nebojácný šerif Chuck Norris se musí posta­vit šíle­né­mu mani­a­ko­vi, kte­rý je díky spe­ci­ál­ní­mu séru téměř nezni­či­tel­ný.

Dan Stevens pra­cu­je jako šerif v jed­nom zapad­lém texaském měs­teč­ku. Jeho nápl­ní je vět­ši­nou vyha­zo­vá­ní drzých motor­ká­řů a sem tam se mile rád při­ple­te k něja­ké té hos­pod­ské rvač­ce. Jednoho dne je však při­vo­lán k domu, kde nezná­mý pacha­tel zavraž­dil seke­rou dva lidi. Danovi se ho poda­ří chy­tit, ale mani­ak John Kirby se dosta­ne z pout a zaú­to­čí na poli­cis­ty. Následně je něko­li­ka­ná­sob­ně postře­len a pře­ve­zen do nemoc­ni­ce, kde poz­dě­ji údaj­ně umí­rá. Skupina věd­ců (dok­to­rů), kte­ří jej ope­ro­va­li však poli­cii zata­jí, že Kirbymu pích­li nele­gál­ní sub­strát, kte­rý doká­že rege­ne­ro­vat rány během krát­ké­ho oka­mži­ku a dělá z člo­vě­ka téměř nesmr­tel­nou bytost. Bohužel neo­vliv­ní emo­ce, tak­že když se Kirby opět pro­be­re začne zno­vu vraž­dit kaž­dé­ho na potká­ní.

Český název: Tichá zuři­vost
Režie: Michael Miller
Rok výro­by: 1982
Délka: 102 min
Země: USA

Hrají:
Chuck Norris ... (Šerif Dan Stevens)
Brian Libby... (John Kirby)
Toni Kalem ... (Alison Halman)
Ron Silver ... (Dr. Tom Halman)
Steven Keats ... (Dr. Philip Spires)
Stephen Furst ... (Charlie)
... a dal­ší

Chuck Norris pat­řil v dět­ství mezi moje oblí­be­né her­ce. Nejspíš to bylo dáno tím, že jsem s naši­ma sle­do­val kaž­dý díl zná­mé­ho seri­á­lu Walker, Texas Ranger. Dnes už se podob­ným kous­kům jen smě­ji, ale kdy­si jsem z toho byl celý ved­le. Na ten­to kou­sek jsem nara­zil úpl­ně náhod­ně a když jsem zjis­til, že to vede­né jako horor musel jsem to zkrát­ka vidět. Režisér Michael Miller během své kari­é­ry točil pře­váž­ně roman­tic­ké fil­my a tak si ani zde neod­pus­til vklí­nit do akč­ně ladě­né­ho sním­ku tro­chu těch přeslád­lých pasá­ží, kte­ré se Chuckovi muse­ly urči­tě líbit nej­víc. Zdatně ho tam totiž oblé­tá­va­la pohled­ná Toni Kalem, kte­ré naho­ta neči­ni­la sebe­men­ší pro­blémy.

Hlavní nápl­ní fil­mu však byli akč­ní scé­ny, kte­ré měly být asi nej­vět­ším láka­dlem pro všech­ny fan­dy fou­sa­té­ho her­ce. Opět je zde k vidě­ní napří­klad bit­ka jed­no­ho pro­ti pat­nác­ti a jak už to tak bývá, vše kon­čí totál­ně zde­mo­lo­va­nou hos­po­dou a klub­kem bez­vlád­ných těl. Bohužel zpo­ma­le­né kopy a rány vypa­da­jí v dneš­ní době už spí­še k smí­chu a zde tomu neby­lo jinak. Divadlo kte­ré nám her­ci při­chys­ta­li je k vidě­ní snad v kaž­dém béč­ko­vém akč­ním fil­mu a nic nové­ho nám zde nabíd­nu­to nebu­de. Proto jsem se pře­de­vším sou­stře­dil na zby­tek fil­mu a pře­de­vším samot­ný úvod mě zau­jal nej­ví­ce.

Zde se nám totiž nej­pr­ve před­sta­ví hlav­ní zápor­ná posta­va, kte­rou zde ztvár­nil Brian Libby. Tenhle chla­pík vypa­dá jako mani­ak už od pohle­du. Jeho cho­ré cho­vá­ní a násled­ný prv­ní dvo­ji­tý zásek seke­rou pat­ří k oprav­du dob­ré podí­va­né a při­znám se, že jsem byl pří­jem­ně navna­děn. Jenže poté se jako máv­nu­tím kou­zel­né­ho prout­ku na něja­ký čas horo­ro­vá či spí­še tíži­vá atmo­sfé­ra vytra­tí. Zhruba po půl­ho­di­ně je však šíle­ný psy­cho­pat opět v plné pol­ní a mrt­vo­ly začnou při­bý­vat jako na běží­cím pásu. Je jen ško­da, že si tvůr­ci troš­ku více nepo­hrá­li se svou vlast­ní před­sta­vi­vos­tí a někte­ré scé­ny vypa­da­jí hod­ně laci­ně. Čím více se totiž začal film blí­žit ke své­mu kon­ci, tím se z toho zača­la stávat doce­la nud­ná zále­ži­tost. Jakoby si nevě­dě­li rady, jak mají nesmr­tel­né­ho chla­pí­ka spro­vo­dit ze svě­ta. Sem tam se tvůr­ci poku­si­li tyto díry zapl­nit i sran­dov­ní­mi mono­lo­gy tlus­té­ho zástup­ce šeri­fa a při vzpo­mín­ce na jeho psa se ješ­tě teď musím smát.

V urči­tých chví­lích se totiž z toho vše­ho zača­la stávat jaká­si sci­fi kome­die, kdy zlo­duch zno­vu a zno­vu oží­vá a neza­sta­ví ho ani vyho­ze­ní z okna, ani výbuch auta. Vše však bylo stejně jen umě­le pro­dlu­žo­vá­no, aby se Chuck mohl ke kon­ci ješ­tě troš­ku blýsk­nout svým kara­te. Divák však začne poma­lu pře­mýš­let nad tím, co si dá k obě­du. Místo aby s napě­tím oče­ká­val vel­ko­le­pé finá­le. Původně jsem chtěl dát tomu­to fil­mu doce­la vel­ké hod­no­ce­ní, pro­to­že jsem byl ze začát­ku hod­ně naml­sán, jen­že poté se z toho stala oby­čej­ná prů­měr­ná podí­va­ná.

Hodnocení:
50%

---