Umma (2022)

rp Umma 2022.jpg

Ne kaž­dá mat­ka je vzo­rem pro svou dce­ru!

Amanda žije sama se svou dospí­va­jí­cí dce­rou Chris na ame­ric­kém ven­ko­vě. Kvůli trau­ma­tu z dět­ství nepo­u­ží­va­jí elektři­nu ani elek­tro­nic­ké výrob­ky a obě ženy žijí v ústra­ní od spo­leč­nos­ti, vče­la­ří a pro­dá­va­jí med. Jednoho dne se však před domem obje­ví Amandin strýc z Koreje, kte­rý ji při­ve­zl ostat­ky její nedáv­no zemře­lé mat­ky (Ummy) a pokárá ji, že nedo­dr­žu­je zvy­ky svých před­ků a její dce­ra neu­mí ani slo­vo korej­sky. Poté odje­de, ale od té chví­le se na used­los­ti začnou dít podiv­né věci. Amanda stá­le čas­tě­ji trpí děsi­vý­mi noč­ní­mi můra­mi, vídá pří­zrak své mat­ky, se kte­rou se nero­ze­šla v dob­rém i ve dne a vztah s Chris se taky začne zhor­šo­vat. Jakoby její Umma zno­vu chtě­la zís­kat moc nad svou rodi­nou a pře­vy­cho­vat je k obra­zu své­mu i ze záhro­bí…

Režie: Iris K. Shim

Rok výro­by: 2022

Délka: 83 min

Země: USA

Hrají:

Sandra Oh...(Amanda)

Fivel Stewart...(Chris)

MeeWha Alana Lee...(Umma)

Dermot Mulroney...(Danny)

Odeya Rush...(River)

...a dal­ší

Zde je dal­ší důkaz toho, že Sony Pictures  by měla dát od horo­ro­vé­ho žán­ru ruce pryč. V roce 2022 moc u divá­ků neza­bo­do­val ani Morbius a Umma na tom neby­la o nic lépe. A to při­tom byl pod pro­duk­cí pode­psán sám Sam Raimi. Nejde sice o vylo­že­ný pro­pa­dák, ale do kva­lit­ní ducha­ři­ny má ten­to kou­sek sak­ra dale­ko. Snad kdy­by se jed­na­lo o mys­te­ri­óz­ní dra­ma a nefi­gu­ro­val u toho horo­ro­vý žánr, dalo by se ješ­tě při­mhou­řit oko, ale horo­ro­vých prv­ků (těch kva­lit­ních) tu bylo jako šafrá­nu.

Celé to půso­bi­lo spí­še jako jaký­si ame­ric­ký pokus o korej­ský folklor a při­blí­že­ní jejich pro­ple­te­ných rodin­ných pout, úcty a vazeb mat­ky a dce­ry, oko­ře­ně­né o digi­tál­ní­ho mýtic­ké­ho kumi­ho. Jenomže jako celek to v mých očích moc nefun­go­va­lo. Atmosféra mís­ty dost stag­no­va­la, hlu­chých a neza­jí­ma­vých míst tu byla celá hro­ma­da, oprav­du pove­de­ných pasá­ží mini­mum a jedi­né co to drže­lo nad vodou, byl herec­ký výkon obou hlav­ních pro­ta­go­nis­tek. Jak Sandra Oh tak Fivel Stewart si neved­ly vůbec špat­ně.

Trochu mě mrze­lo, že se tu více neroz­vi­nu­la minu­lost Amandy a její útra­py s pano­vač­nou a zlo­bou pohl­ce­nou mat­kou. Pár názna­ků tu je díky vzpo­mín­ko­vým zábles­kům a i ona Amanda nám něco povyprá­ví, ale jen veli­ce okra­jo­vě. Několik leka­ček by se tu taky našlo, ale jak už jsem řekl, na kva­lit­ní duchař­ský kou­sek toho bylo málo. Jestli byla cílo­vou sku­pi­nou gene­ra­ce oko­lo pat­nác­ti let – tak to mož­ná fun­go­va­lo, ale jinak ne. Umma tak v mých očích zrov­na dva­krát neza­bo­do­va­la. Není to vylo­že­ná tragé­die, ale pokud chce­te vidět oprav­du kva­lit­ní ducha­ři­nu, podí­vej­te se roz­hod­ně někde jin­de. 

Hodnocení:

40%