Velká neznámá (1970)

Československý sou­bor tří poví­dek, z nichž kaž­dá trvá zhru­ba půl­ho­di­ny, bych zařa­dil spí­še do žán­ru (krimi-drama), než­li „horo­ro­vý“ – to se mi zdá poně­kud unáh­le­né. Ve dvou pří­pa­dech se tu sice obje­ví sou­vis­lost se smr­tí, ale tak tomu je i v detek­tiv­kách a jak děj uká­zal, je tomu spí­še tak. Ta pro­střed­ní koke­tu­je se „sci­fi“. Bohužel až na tu posled­ní, bych si dovo­lil tvr­dit, že to tvůr­ci pořád­ně nedo­mys­le­li a přes­to­že v lite­rár­ní před­lo­ze to asi fun­go­va­lo (já ji neče­tl), tak zfil­mo­va­ná ver­ze má mno­hé nedo­stat­ky. Objevila se tu sice celá řada zná­mých tvá­ří, ale záro­veň s nimi i řada nelo­gič­nos­tí a nedo­ta­že­nos­ti, kte­rá sta­čí tak maxi­mál­ně na prů­měr­ných 50%, mož­ná i míň.

Režie: Pavel Hobl

Rok výro­by: 1970

Délka: 85. min

Země: Československo

Hrají:

Gustav Nezval

Marta Krásová

Bohuslav Čáp

Marie Málková

Jan Kačer

Nina Divíšková

…a dal­ší

První pří­běh pojed­ná­vá o starém pro­fe­so­ro­vi, kte­rý se stá­vá svěd­kem podiv­né­ho úmr­tí mla­dé dív­ky, kte­rou pod­le poli­cie i léka­ře mělo sra­zit auto, přes­to­že v tu chví­li žád­né kolem neje­lo. Stařík se pouš­tí do vyšet­řo­vá­ní na vlast­ní pěst, kte­ré jej nako­nec zave­de až k filmařům…když se na to oby­čej­ný divák podí­vá laic­kým rozu­mem, poin­ta pří­bě­hu s detek­tiv­ní záplet­kou sice dává rozum, jen­že na dru­hou stra­nu, tem­po je tak poma­lé a nepří­liš záživ­né, že poma­lu uspá­vá. Jediným pro­kr­ve­ním je „nadr­že­ný důchod­ce“, kte­rý se rád podí­vá na mla­dé hol­ky. Škoda, že Jana Preissová tu hrá­la jen malou roli. Jinak jsem nesta­čil hle­dět, že důchod­ci si neza­my­ka­jí dve­ře a do bytu se jim dosta­ne, kdo chce a že u nás kaž­dý podá­vá sou­kro­mé infor­ma­ce i lidem, kte­ré v živo­tě nevi­děl a kte­ří nejsou ani pří­buz­ní…

Druhý pří­běh mne uspá­val po celou dobu a jedi­ným pozi­ti­vem byla teh­dy ješ­tě doce­la mla­dá a pohled­ná Jana Šulcová. Hlavní posta­vou je v něm una­ve­ný docent, kte­rý má podiv­né vidi­ny, jenž se mu zob­ra­zu­jí na moni­to­ru a on brzy pře­stá­vá roze­zná­vat rea­li­tu. Ani návště­va psy­cho­lo­ga mu nepo­má­há. Jenže co když nejde o vidi­ny? Tohle mne poprav­dě moc neba­vi­lo a závě­reč­ný let výta­ho­vou šach­tou mlu­ví za vše.

Třetí pří­běh byl asi ze všech nej­lep­ší a opět s detek­tiv­ní záplet­kou. Mladý muž si chce užít se svou „milen­kou“ v maleb­ném hote­lu. Ještě než tam odje­de, spat­ří ve výlo­ze novou kni­hu, kte­rá detail­ně popi­su­je smrt dív­ky. Jak tvr­dí on – jeho dív­ky. Jde snad o před­tu­chu? Závěrečná půl­ho­din­ka výraz­ně ovliv­ni­la mé koneč­né hod­no­ce­ní. Atmosféra i děj byli na při­ja­tel­né úrov­ni, herec­ké výko­ny rov­něž a Jiří Krytinář v roli hote­lo­vé­ho piko­lí­ka k pou­smá­ní.