Za ginipiggu 2: Chiniku no hana (1985)

A nyní vám názor­ně uká­že­me, jak se por­cu­je lid­ské tělo!

Pohledná mla­dá dív­ka se vra­cí poz­dě večer domů, když tu si všim­ne, že ji sle­du­je něja­ké auto. V tu chví­li se dává na útěk, ale brzy ji doběh­ne cizí muž, kte­rý ji nej­pr­ve uspí a potom zave­ze do své­ho tem­né­ho skle­pe­ní. Dívka se pro­bou­zí při­pou­ta­ná k poste­li, okol­ní zdi jsou pokro­pe­ny zaschlou krví a kolem ní krou­ží onen muž oble­čen do samu­raj­ské­ho oble­če­ní s podiv­ným úškleb­kem na tvá­ři. Muž dív­ku uspí a poté jí začne postup­ně odře­zá­vat jed­nu kon­če­ti­nu za dru­hou.

Režie: Hideshi Hino
Rok výro­by: 1985
Délka: 42 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Guinea Pig: Flowers of Flesh and Blood

Hrají:
Hiroshi Tamura
Kirara Yûgao

Režisér toho sním­ku se roz­ho­dl pro jeho nato­če­ní poté, co mu byl údaj­ně doru­čen balí­ček, kte­rý obsa­ho­val 8mm sní­mek sku­teč­né vraž­dy, sérii fotek a detail­ní popis hrůz­né­ho činu v něko­li­ka dopi­sech. Tímto krát­ko­me­tráž­ním sním­kem se roz­ho­dl zre­a­li­zo­vat hrůz­ný čin pěk­ně krů­ček po krůč­ku a podě­lit se o něj s námi divá­ky. Jeho počin se kupo­di­vu dočkal v rod­ném Japonsku doce­la sluš­ných ova­cí, avšak ve zbyt­ku svě­ta již niko­liv. Japonci jsou však od pří­ro­dy jinak sta­vě­ní a na tyto zrůd­nos­ti se díva­jí úpl­ně jiným úhlem pohle­du. Navíc se ten­to díl Guinea Pig dočkal i neče­ka­né pub­li­ci­ty v USA, kdy po jeho shléd­nu­tí herec Charlie Sheen kon­tak­to­val FBI, pro­to­že byl pře­svěd­če­ný, že jde o sku­teč­né video a chtěl ať to poli­cie pro­šet­ří. Jak se poz­dě­ji uká­za­lo, byl to prá­vě ten­to neče­ka­ný impuls, jenž ten­to díl pro­sla­vil i za hra­ni­ce­mi své rod­né země.

Předem upo­zor­ňu­ji, že ten­to díl není pro sla­bé nátu­ry, pro­to­že gore scé­ny jenž jsou zde k vidě­ní oce­ní jen oprav­do­ví gur­má­ni toho­to žán­ru. Při jeho sle­do­vá­ní jsem zůstal po celou doslo­va při­ko­ván k obra­zov­ce a nesku­teč­ně si uží­val jed­nu scé­nu za dru­hou. Nevím mož­ná jsem už podob­ný­mi sním­ky zde­ge­ne­ro­ván, nebo mě něja­kým způ­so­bem nesku­teč­ně při­ta­hu­jí, ale tohle byla doslo­va pas­tva pro oči. Některé scé­ny sice byly hod­ně vyuměl­ko­va­né, ale vět­ši­na sním­ku vypa­da­la doce­la rea­lis­tic­ky (na teh­dej­ší dobu) a pře­de­vším hod­ně mor­bid­ně. Přesně tak se mi to líbí a od podob­ných kous­ků to vyža­du­ji.

Na roz­díl od prv­ní­ho dílu se jde ten­to­krát rov­nou na věc. Divák nemu­sí čekat dva­cet minut, než se obje­ví prv­ní krev, ale maník v samu­raj­ských had­rech nám nej­pr­ve poví svou filo­zo­fii o krá­se lid­ské krve, kte­rá poma­lu vyté­ká na heb­kou kůži. Po chví­li vez­me svou prá­ci pořád­ně od ruky a začne s postup­nou ampu­ta­cí lid­ských kon­če­tin. Zatímco řeza­ní rukou se mi doce­la líbi­lo a to i pře­de­vším díky solid­ní­mu zvu­ko­vé­mu dopro­vo­du, tak u nohou si nelze nevšim­nou umě­los­ti a pře­de­vším gumo­vi­tos­ti dol­ních kon­če­tin. Krve sice stří­ká po čer­tech hod­ně, ale tady jsem jim nevě­řil ani nos mezi oči­ma. Když poté při­šli na řadu vnitř­nos­ti a násled­ně se vzdu­chem mih­la i seke­ra, tak jsem si chroch­tal bla­hem. Finální ukáz­ka mužo­vy sbír­ky již pat­ři­la mezi tako­vé chu­ťov­ky pro otr­lé, kte­rým se podob­ná mor­bid­ní show líbí.

Hodnocení:
80%

---