Zánik domu Usherů (1980)

Dost netra­dič­ní, ale o to víc ori­gi­nál­ní zpra­co­vá­ní zná­mé­ho pří­bě­hu, aneb Jan Švankmajer opět v akci.

Autorem skvost­né lite­rár­ní před­lo­hy je Edgar Allan Poe. Asi kaž­dý horo­ro­vý fan­da zná její fil­mo­vé zpra­co­vá­ní o kte­ré se posta­ral Roger Corman. My však máme naše­ho Švankmajera, kte­rý se poku­sil divá­kům nabíd­nout svůj ori­gi­nál­ní pohled na podiv­ný pří­běh pro­kle­té­ho rodu Usherů. Během těch pat­nác­ti minut se mi dosta­lo mno­hem vět­ší­ho požit­ku, než když jsem viděl Vincenta Pricea v akci. Tento krát­ko­me­tráž­ní sní­mek má však se svý­mi před­chůd­ci jen pra­má­lo spo­leč­né­ho, pro­to­že zde neu­vi­dí­te žád­né hra­né pasá­že, ani jed­no­ho her­ce a musí­te si tak vysta­čit s vizu­ál­ní­mi hrát­ka­mi, kte­rý­mi se sna­žil Švankmajer uká­zat poci­ty a dra­ma­tič­nost jenž z toho­to pochmur­né­ho pří­bě­hu pří­mo vyza­řu­jí.

Režie: Jan Švankmajer
Rok výro­by: 1980
Délka: 15 min
Země: Československo
Alternativní název: The Fall of the House of Usher
Hlas:
Petr Čepek

Petr Čepek nás bude svým hla­sem dopro­vá­zet napříč celým pří­bě­hem a i díky této sku­teč­nos­ti si sní­mek uži­je­te mno­hem více. Někdy totiž sta­čí správ­ný před­nes a nača­so­vá­ní k vyvo­lá­ní mno­hem lep­ší atmo­sfé­ry, než pod­prů­měr­ný herec­ký výkon. Předčítáním zná­mé povíd­ky se tak divák dozví o podiv­ném rodu Usherů, jeho pro­kle­tí i zká­ze. Jenže jako bonus se může dívat na dra­ma­tic­kou a pře­de­vším úžas­nou podí­va­nou, kte­rou nám reži­sér nabí­dl a že se bylo na co dívat.

Surrealistické vyob­ra­ze­ní pochmur­né­ho domu a jeho oko­lí vzbu­zu­je strach již jen při let­mém pohle­du. Navíc čer­no­bí­lý obraz při­dá­vá nut­nou dáv­ku napě­tí, kte­rá se začne postup­ně stup­ňo­vat a vyvr­cho­lí psy­cho výje­vy, jenž se zro­di­li v hla­vě své­ho tvůr­ce. Nádherná ani­ma­ce a pře­de­vším zruč­ný střih rov­něž udě­la­jí své a kupří­kla­du scé­na s rakví je veli­ce půso­bi­vá. Fantazii se však meze nekla­dou a tu má Jan Švankmajer oprav­du hod­ně roz­sáh­lou.

Ona cel­ko­vě asi nej­vět­ší kus prá­ce odved­la prá­vě samot­ná kame­ra, kte­rá divá­ko­vi nabíd­ne oprav­du skvost­nou podí­va­nou. Nejprve nás pro­ve­de ponurým sta­ve­ním a pood­ha­lí nám kaž­dé zákou­tí a chod­bu. Ke kon­ci sním­ku máme šan­ci vidět postup­né vyvr­cho­le­ní pří­bě­hu a násled­ný zánik domu, kte­rý poma­lu mizí v baži­nách. Tedy spí­še jen někte­ré jeho čás­ti za dopro­vo­du opět skvě­lé­ho hudeb­ní­ho dopro­vo­du.

Další zají­ma­vos­tí je důvod, proč se zde neob­je­vil žád­ný herec. Švankmajer totiž nedo­ká­zal najít niko­ho, kdo by doká­zal bez jedi­né chy­bič­ky ztvár­nit str­ha­né­ho pána Ushera. Proto se roz­ho­dl pří­běh zre­a­li­zo­vat jen do vizu­ál­ní podo­by a radě­ji neris­ko­val neú­spěch, kte­rý se mohl dosta­vit špat­ným her­cem.

Tento krát­ko­me­tráž­ní sní­mek zís­kal i něko­lik oce­ně­ní:
Hlavní cena: Zlatý drak
Cena FICC - Krakov 1982
Zvláštní uzná­ní divác­ké poro­ty - Porto 1982

Hodnocení:
80%

---