Renfield: Nicolas Cage si brousí zuby na campy alegorii Drákuly

Nicolas Cage je Drákulou ve fil­mu Renfield, upír­ské novin­ce, kte­rá se zamě­řu­je na hra­bě­cí­ho asi­s­ten­ta a kte­rá se prá­vě hra­je v Praze a kinech po celém svě­tě. Film sice nej­lé­pe fun­gu­je jako své­rázná sati­ra, ale nabí­zí také hro­ma­du pře­hna­né­ho gore, akce ve sty­lu Johna Wicka a odzbro­ju­jí­cím způ­so­bem pří­mo­ča­rý komen­tář na téma zne­u­ží­vá­ní vzta­hů.

Tato podi­vín­ská kaše ura­zí kaž­dé­ho divá­ka s vytří­be­ným vku­sem, kte­rý oče­ká­vá dob­ře odvy­prá­vě­ný pří­běh, ale má v sobě dost podiv­nos­tí na to, aby ji dopo­ru­čil fanouškům extrém­něj­ších fil­mů. Nefunguje to úpl­ně přes­ně, ale má to tako­vou tu roz­je­tou psy­cho gore­man­skou ener­gii, kte­rá v main­stre­a­mo­vé kine­ma­to­gra­fii čas­to chy­bí díky reži­sé­ro­vi Chrisi McKayovi (Robot Chicken, The Lego Batman Movie).

Renfield se tolik neza­bý­vá Drákulou: mís­to toho v něm hra­je Nicholas Hoult titul­ní­ho hra­bě­cí­ho asi­s­ten­ta a „zná­mé­ho“, kte­rý se přes den sta­rá o jeho potře­by a v noci mu nosí čer­stvé mrt­vo­ly. Dracula Renfieldovi pro­půj­čil nesmr­tel­nost a špat­ně defi­no­va­né super­schop­nos­ti, kte­ré zís­ká, když seže­re pár brou­ků, ale nikdy se pořád­ně nedo­zví­me, proč se posta­va cítí být tak zavá­zá­na plnit jeho ďábel­ské pří­ka­zy.

Zdá se, že i Renfield se koneč­ně vyrov­ná­vá se svým nezdra­vým vzta­hem k Draculovi, ačko­li se jed­ná o pod­půr­nou sku­pi­nu pro lidi v závis­lých vzta­zích. Účastní se schůzek, na nichž hle­dá obě­ti (v podo­bě zne­u­ží­va­jí­cích part­ne­rů), ale nako­nec se ote­vře i své­mu vlast­ní­mu nicot­né­mu život­ní­mu sty­lu s hra­bě­tem, kla­sic­kým nar­cis­tou.

Podivné je, že se Renfiled ode­hrá­vá také v mafií ovlá­da­ném New Orleansu, kte­rý řídí Bellafrancesca Lobo (Shohreh Aghdashloo) a její syn Tedward (Ben Schwartz). Celé poli­cej­ní oddě­le­ní je zřej­mě pod­pla­ce­no, aby igno­ro­va­lo Lobovy dro­go­vé zlo­či­ny a vraž­dy, až na osa­mě­lou vlči­ci Rebeccu (Awkwafina), kte­rá sle­du­je Tedwardovo zapo­je­ní do série zmi­ze­ní.

Renfield samo­zřej­mě náho­dou nara­zí na Rebeccu, zachrá­ní jí život v hrů­zostraš­né bojo­vé sek­ven­ci, v níž usek­ne muži ruce ser­ví­ro­va­cím tácem, a mož­ná se i zami­lu­je. Druhý den se dokon­ce obje­ví na poli­cej­ním oddě­le­ní, aby podal výpo­věď.

V Renfieldovi se ode­hrá­vá spous­ta těž­kých záple­tek a kulis, do nichž je zapo­je­na posta­va Awkwafiny, sto­py, kte­ré nikam neve­dou, sest­ra agent­ka FBI a pří­zrak milo­va­né­ho otce, kte­rý nad ní visí. Na kon­ci fil­mu se jí poda­ři­lo efek­tiv­ně vyma­nit vyprá­vě­ní z rukou titul­ní posta­vy.

Co to všech­no má spo­leč­né­ho s Drákulou? Nic moc. Cage je v Renfieldovi jen asi dva­cet minut, ale jeho šťav­na­tý Drákula fil­mu domi­nu­je, přes­to­že mu sce­náris­té Robert Kirkman (The Walking Dead) a Ryan Ridley (Rick & Morty) nedá­va­jí téměř nic, s čím by mohl pra­co­vat; ten­to nesmr­tel­ný upír chce zjev­ně „ovlád­nout svět“ ve sty­lu Dr. Evila.

Nakonec nás Renfield nikdy nedo­nu­tí, abychom se o jeho posta­vy zají­ma­li nebo inves­to­va­li do jejich ces­ty. Má však šibal­ské pomr­ká­vá­ní, hrst­ku úsměv­ných momen­tů, roz­sáh­lou bojo­vou scé­nu tak dob­ře zre­ží­ro­va­nou, že se odva­žu­je do teri­to­ria Johna Wicka, a kýble krve s utr­ha­ný­mi obli­če­ji, ruka­ma vyrva­ný­mi z důl­ků a pou­ži­tý­mi jako pro­jek­ti­ly a hro­ma­dou těl tak vel­kou, že slou­ží jako pol­štář pro skok z dru­hé­ho pat­ra.

Renfield mož­ná není dob­rý film, ale je to zábav­ná sláta­ni­na. Momenty jako Cageův rege­ne­ru­jí­cí Drákula nadá­va­jí­cí nešťast­né­mu Renfieldovi, kte­rý si žádá hou­fy jep­ti­šek a auto­bu­sy plné roz­t­les­ká­va­ček, zatím­co kusy jeho obli­če­je odka­pá­va­jí na pod­la­hu, sto­jí za samot­nou cenu vstup­né­ho. Bonus: fla­shbac­ko­vé scé­ny s Cagem pře­kry­tým Belou Lugosim z Draculy Toda Browninga. Tak tohle bychom chtě­li vidět všich­ni.

---

---