Flash: Batman v podání Michaela Keatona se vrací do vesmíru DC

Barry Allen se vra­cí v čase a mění rea­li­tu ve špage­ty ve fil­mu The Flash, kte­rý ten­to víkend začí­ná v Praze a kinech po celém svě­tě. Únava z mul­ti­vesmí­ru je sice oprav­do­vá a tenhle sní­mek šla­pe na paty podob­ně ladě­né­mu Spider-Manovi: Across the Spider-Verse, ale Flash je i tak skvě­le vypa­da­jí­cí (zejmé­na v IMAXu), dob­ře zpra­co­va­né a do znač­né míry uspo­ko­ji­vé komik­so­vé dob­ro­druž­ství na vět­ši­ně front.

Flash je dokon­ce neče­ka­ně hlu­bo­ký a dokon­ce duchov­ní, zabý­vá se téma­ty ztrá­ty a smut­ku a smí­ře­ní se s osu­dem. Ve svě­tě, kde komik­so­ví super­hr­di­no­vé mohou ces­to­vat časem a mul­ti­vesmí­ry, však neví, jak vyře­šit všech­ny otáz­ky, kte­ré nasto­lu­je, a není zda­le­ka tak uspo­ko­ji­vý jako nej­no­věj­ší film Spider-Verse... a vlast­ně argu­men­tu­je opač­ným morál­ním hle­dis­kem.

Podivná roz­hod­nu­tí jsou opa­ku­jí­cím se téma­tem ve fil­mu Flash, kte­rý začí­ná scé­nou s napůl dok­to­ro­vý­mi novo­ro­zen­ci, kte­ří se řítí k zemi, když se mra­kodrap, v němž se nachá­ze­li, hrou­tí. Barry Allen (Erza Miller) je všech­ny v super­zpo­ma­le­ném pohy­bu zachrá­ní, než dopad­nou na zem, samo­zřej­mě... pokud ovšem ces­tou stih­ne tre­fit do auto­ma­tu na nápo­je ve vzdu­chu.

Ale zatím­co čer­ná kome­die by si s tako­vou scé­nou mož­ná pora­di­la, v tom­to vel­ko­roz­počto­vém bloc­kbus­te­ru půso­bí nezod­po­věd­ně, když jsou tito kojen­ci ohro­žo­vá­ni stře­py skla, oce­lo­vý­mi nos­ní­ky a letlam­pa­mi, a dokon­ce nacpá­ni do mik­ro­vln­né trou­by. Nikdy to není zne­po­ko­ji­vé - všech­na nemluvňa­ta jsou kres­le­né CGI kre­a­ce a o jejich osu­du není nikdy pochyb - ale při­pa­dá mi nespráv­né z těch­to zábě­rů vyvo­zo­vat jakou­ko­li zábav­nou hod­no­tu.

Když Barry neza­chra­ňu­je situ­a­ci po boku Batmana (Ben Affleck) a Wonder Woman (Gal Gadot), pra­cu­je na osvo­bo­ze­ní své­ho otce Henryho (Ron Livingston) z věze­ní; táta byl před pat­nác­ti lety neprá­vem odsou­zen za vraž­du své ženy a Barryho mat­ky. Přes veš­ke­rou fanouš­kov­skou služ­bu, kte­rou Flash dělá tím, že při­vá­dí zpět her­ce z před­cho­zích DC adap­ta­cí, je poně­kud zará­že­jí­cí vidět Billyho Crudupa, kte­rý hrál Henryho Allena v Lize spra­ve­dl­nos­ti, pře­ob­sa­ze­né­ho do této men­ší role.

Barry, frustro­va­ný z posled­ní­ho neú­spě­chu v otco­vě pří­pa­du a stá­le se vyrov­ná­va­jí­cí se ztrá­tou mat­ky, se vydá na běh - a běží tak rych­le, že zjis­tí, že doká­že vrá­tit čas. „Naše jizvy nás děla­jí tím, kým jsme,“ řek­ne mu Affleckův Bruce Wayne a varu­je ho, aby si neza­hrá­val s časem a pro­sto­rem. Jenže zahrá­vá­ní si s časem a pro­sto­rem je přes­ně to, co Barry dělá.

Výsledkem je, že se Barry ocit­ne v jiné dimen­zi, kte­rá zahr­nu­je mlad­ší­ho Barryho (rov­něž ho hra­je Miller), star­ší­ho Bruce Waynea (Michael Keaton, kte­rý se vra­cí do své iko­nic­ké role z fil­mů Tima Burtona), a dokon­ce i Supermanovu sestře­ni­ci Supergirl (Sasha Calle). Ale nej­hor­ší ze vše­ho je: Eric Stoltz nebyl nikdy pře­ob­sa­zen do Návratu do budouc­nos­ti v tom­to vesmí­ru. A gene­rál Zod z Muže z oce­li (Michael Shannon) se chys­tá vyho­dit ten­to svět do povět­ří, aniž by ho Superman mohl zasta­vit.

Keatonův Batman není hra­né cameo, ale dru­há hlav­ní role Flashe po Millerově Barriesovi. A když pomi­ne­me nos­tal­gii, je skvě­lý v roli sešlé­ho vete­rá­na, kte­rý po vyčiš­tě­ní ulic Gothamu nena­šel pří­liš útě­chy, ale obje­ví svůj oheň, kte­rý zno­vu zažeh­ne šan­ce vrá­tit se do akce. Ať už se ve Flashovi obje­vu­jí jaké­ko­liv jiné chy­by, šan­ci vidět Keatona, jak se ješ­tě jed­nou s něhou a citem zhos­tí této role, nelze odo­lat.

Většina těch­to chyb vyvsta­ne na povrch během vrchol­né kon­fron­ta­ce se Zodem, kdy film spo­ju­je téma při­je­tí. Ale jak se Barry vyrov­ná­vá se ztrá­tou mat­ky, začí­ná při­jí­mat i věci, kte­ré by mož­ná oprav­du při­jí­mat neměl.

The Flash není ve svém mul­ti­vesmír­ném dění tak leh­ko­váž­ný jako Doctor Strange a Multivesmír šílen­ství a bere své nad­po­zem­ské dění váž­ně. Vyvrcholení fil­mu je však na komik­so­vý film nezvykle tem­né a je před­ur­če­no k tomu, že spous­tu fanouš­ků zaškr­tí, i když je zají­ma­věj­ší než obvyk­lé věci.

Příběh sice prav­dě­po­dob­ně roz­dě­lí divá­ky, zvláš­tě když při­chá­zí po fil­mu Across the Spider-Verse, ale Flash je reži­sé­rem Andym Muschiettim dob­ře posklá­da­ný a stej­ně jako Shazam: Vztek bohů vypa­dá skvě­le. Na roz­díl od mno­ha bloc­kbus­te­rů z posled­ní doby se z vel­ké čás­ti ode­hrá­vá za den­ní­ho svět­la v reál­ných loka­cích a vizu­ál­ní pře­hled­nost se cení.

Flash je dosta­teč­ně dob­rý super­hr­din­ský film a po sestři­hu Ligy spra­ve­dl­nos­ti Zacka Snydera jeden z lep­ších fil­mů DCEU. Keatonova pří­tom­nost z něj ale dělá něco, co bys­te si oprav­du nemě­li nechat ujít.