Kdo zachránil Mussoliniho? Pravda o utajované operaci s krycím názvem Dub.

O dru­hé svě­to­vé vál­ce bylo napsá­no nespo­čet knih a zdá se, že žád­né téma neby­lo zapo­me­nu­to. Ale čas od času se najde autor, kte­rý při­jde se zce­la nový­mi sku­teč­nost­mi, kte­ré pře­vra­cí naru­by původ­ní infor­ma­ce, kte­ré jsme měli za neo­chvěj­né a jas­ně dané. Svojí kni­hou Osvoboďte Duceho se mezi ně řadí i ital­ský his­to­rik Marco Patricelli.

Ve svém bádá­ní se zamě­řil na okol­nos­ti úno­su a pře­de­vším osvo­bo­ze­ní ital­ské­ho dik­tá­to­ra Benita Mussoliniho, kte­rý byl zajat a inter­no­ván na nepří­stup­ném mís­tě v ital­ském hor­ském masi­vu Gran Sasso. Tato epi­zo­da je díky své­mu neotře­lé­mu pro­ve­de­ní pova­žo­vá­na za jed­nu z nej­dob­ro­druž­něj­ších ope­ra­cí dru­hé svě­to­vé vál­ky. Osvoboditelé doko­na­le vyu­ži­li momen­tu pře­kva­pe­ní a akce měla neče­ka­ně hlad­ký prů­běh. Marco Patricelli stu­di­em his­to­ric­kých pra­me­nů zkou­má, jest­li se vše ode­hrá­lo tak, jak se celé roky tra­du­je nebo nao­pak bylo všech­no úpl­ně jinak a jed­ná se o mis­tr­nou prá­ci říš­ské­ho minis­ter­stva pro­pa­gan­dy. Odpověď je nasna­dě. Duce beze­spo­ru osvo­bo­zen byl, ale kdo byl hlav­ní posta­vou a moz­kem celé akce? Dlouhé roky se před­po­klá­da­lo, že se celé akce ujal Otto Skorzeny, Hitlerův spe­ci­a­lis­ta na zvlášt­ní úko­ly, ale jakou úlo­hu pak zastá­val major Harald Mors?

Marco Patricelli po podrob­ném stu­diu his­to­ric­kých pra­me­nů došel k závě­ru, že prá­vě Mors byl strůj­cem celé této ope­ra­ce s kry­cím názvem Dub, ale neho­dil se do obra­zu při­pra­ve­né­ho nacis­tic­kou pro­pa­gan­dou a tak se celé roky na vojen­ském výslu­ní hřál prá­vě Skorzeny. Autor vyvra­cí všech­ny legen­dy a desin­for­ma­ce, kte­ré byly s tou­to ope­ra­cí dlou­hé roky spo­jo­vá­ny, a in memo­ri­am  při­pi­su­je opráv­ně­né záslu­hy tomu, kdo si je zaslou­ží.

Jedná se o lite­ra­tu­ru fak­tu, tak­že kni­ha je plná jmen, hod­nos­tí, cita­cí a infor­ma­cí. Čímž ji autor pasu­je do díla pro zasvě­ce­né, kte­ří už ví. My ostat­ní, kte­ří jsme někdy sly­še­li o úno­su a osvo­bo­ze­ní Duceho, bude­me mís­ty ztra­ce­ni v zápla­vě ital­ských jmen. Není snad­né se při čet­bě rych­le zori­en­to­vat, kdo byl kdo. Škoda, pro méně infor­mo­va­né čte­ná­ře, že v kni­ze není zařa­ze­na kapi­to­la, kte­rá by se více věno­va­la úvo­du do cel­ko­vé situ­a­ce, kte­rá teh­dy na Apeninském polo­ostro­vě pano­va­la. Usnadnilo by to dal­ší čet­bu. Stejně jako map­ka v úvo­du se zakres­le­ním nej­dů­le­ži­těj­ších míst. Jména hlav­ních zúčast­ně­ných jsou naštěs­tí snad­no zapa­ma­to­va­tel­ná a tak čte­nář dlou­hé minu­ty netá­pe.

Zhuštěná for­ma, typic­ká pro lite­ra­tu­ru fak­tu a zápla­va jmen, činí z kni­hy s atrak­tiv­ním námě­tem dílo pro zku­še­né his­to­ri­ky. Bohužel. Únos Mussoliniho by si jis­tě zaslou­žil i belet­ris­tic­ké zpra­co­vá­ní, kde by se plně moh­ly roz­vi­nout cha­rak­te­ry dvo­ji­ce hlav­ních hrdi­nů a na úkor toho by uby­lo jmen a mís­to­pis­ných názvů.

Hodně zají­ma­vé by bylo znát Mussoliniho poci­ty, kte­ré se mu během jeho úno­su honi­ly hla­vou. Protože dostat se do rukou Hitlerovi, byť jako jeho pří­tel, asi nemu­se­lo být zrov­na pří­jem­né a Duce by snad mož­ná rád pro­dlé­val do kon­ce vál­ky v poho­dl­ném a klid­ném hote­lu kde­si v ital­ských horách. Ale to už je pří­běh, kte­rý musí napsat někdo jiný.

Osvoboďte Duceho! je skvě­lou vol­bou pro znal­ce his­to­rie dru­hé svě­to­vé vál­ky, kte­ří oce­ní, že autor odkryl nové sku­teč­nos­ti vrha­jí­cí zce­la jiné svět­lo na zná­mou udá­lost. Čtenář, kte­rý se s pro­ble­ma­ti­kou tepr­ve sezna­mu­je se ale snad­no dosta­ne do situ­a­ce, kdy bude tápat a dojde na mís­ta, kde mu bude chy­bět zna­lost his­to­ric­ké­ho kon­tex­tu a uni­kat sou­vis­los­ti.