Novokain: Jack Quaid necítí bolest v akční romanci

Photo © Paramount Pictures

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Pokorný mana­žer se vzác­nou vro­ze­nou vadou, kte­rá mu zne­mož­ňu­je cítit bolest, pro­ná­sle­du­je ban­kov­ní lupi­če, aby zachrá­nil svou pří­tel­ky­ni ve fil­mu Novokain, kte­rý se ten­to víkend obje­ví v praž­ských kinech poté, co minu­lý týden debu­to­val na vrcho­lu ame­ric­kých pokla­den. Ústřední pří­běh je tu sice přís­ně okra­jo­vou zále­ži­tos­tí, ale díky někte­rým inspi­ra­tiv­ním akč­ním sek­ven­cím a při­taž­li­vé­mu výko­nu Jacka Quaida je ten­to sní­mek po celou dobu sku­teč­ně zábav­ný.

Quaid se před­sta­vu­je v roli Nathana Painea, kte­rý trpí sku­teč­nou nemo­cí, kte­rá není tak pro­spěš­ná, jak by se moh­lo zdát. Díky zra­ně­ním a nemo­cem, kte­ré zůstá­va­jí bez povšim­nu­tí, se prů­měr­ná dél­ka živo­ta lidí s vro­ze­nou necit­li­vos­tí na bolest dras­tic­ky zkra­cu­je. V prv­ních scé­nách fil­mu Novokain reži­sé­ři Dan Berk a Robert Olsen názor­ně uka­zu­jí, jak dlou­ho se Nathan sna­ží být při vědo­mí - míchá si kaž­dé jíd­lo, aby si nekou­sl do jazy­ka, nasta­vu­je si časo­vač, kte­rý mu při­po­mí­ná, že má jít na záchod, aby mu nepras­kl močo­vý měchýř, a rohy sto­lu si pokrý­vá teni­so­vý­mi míč­ky.

Kromě toho vše­ho je Nathan rezer­vo­va­ný samo­tář poté, co vyrůs­tal pod bed­li­vým dohle­dem ochra­ni­tel­ských rodi­čů. Nyní, na počát­ku dospě­los­ti, trá­ví vol­ný čas hra­ním MMORPG her s nej­lep­ším kama­rá­dem, kte­ré­ho nikdy osob­ně nepo­znal (Jacob Batalon), když zrov­na nepra­cu­je v míst­ní ban­ce - a nikdy neměl pří­tel­ky­ni.

Doufá však, že se to změ­ní, když mu pad­ne do oka nová sym­pa­tic­ká poklad­ní Sherry (Amber Midthunder) a dokon­ce ho pozve na oběd, kde si dá nej­lep­ší kou­sek třeš­ňo­vé­ho kolá­če ve měs­tě. Ale poté, co při zpac­ka­né lou­pe­ži, kte­rou pro­ve­de gang pře­vle­če­ný za Santu v čele s šíle­ným psem Simonem (Ray Nicholson), je Sherry zaja­ta jako rukojmí - a poli­cie už ji nemů­že vypá­t­rat, se Nathan roz­hod­ne stát se jejím rytí­řem v záři­vé zbro­ji.

Rané scé­ny Nathana a Sherry v Novokainu jsou milé, ale zjed­no­du­še­né, a zku­še­ní divá­ci budou o dva kro­ky napřed a budou schop­ni přes­ně před­ví­dat, kam film smě­řu­je. Ale po půl­ho­di­ně se Scénář Larse Jacobsona změ­ní z tre­zo­ro­vé roman­ce na vyso­ko­ok­ta­no­vé dob­ro­druž­ství a už se neo­hlí­ží zpět - vydrž­te u něj i po poma­lej­ším začát­ku a čeká vás akč­ní nási­lí, ze kte­ré­ho vám spad­ne čelist.

Nathan mož­ná nemá schop­nos­ti super­hr­di­ny, ale doká­že obě­to­vat své tělo bez mrk­nu­tí oka. To vede ke stup­ňu­jí­cí se sérii inspi­ra­tiv­ních akč­ních scén, v nichž str­ká ruku do fri­té­zy, aby zís­kal zbraň, buší pěst­mi do roz­bi­té­ho skla, aby dostal pořád­nou ránu, a (špat­ně) před­stí­rá extrém­ní bolest při muče­ní ve sna­ze zís­kat tro­chu času.

Hvězda Quaid, hra­jí­cí svou pokor­nou posta­vu z fil­mu Chlapci, vytvá­ří neo­by­čej­ně při­taž­li­vou hlav­ní roli, kte­rá zůstá­vá dob­ro­mysl­ná navzdo­ry vše­mu nási­lí, kte­ré je na něm páchá­no. Díky Quaidově nere­a­go­vá­ní jsou del­ší scé­ny nási­lí ve fil­mu Novokain ješ­tě víc k plá­či než obvykle: víme, že akč­ní hrdi­na by to všech­no pře­šel s pokr­če­ním ramen, a roz­ví­jí­me rela­tiv­ní pocho­pe­ní pro kolek­tiv­ní dopad zra­ně­ní, kte­rá Nathan utr­pěl.

Midthunder tu má na víc než typic­kou dámu v nesná­zích, ale přes­to je tro­chu zkla­má­ním, že se po pře­svěd­či­vé hlav­ní hrdin­ce ve fil­mu Prey nikdy pořád­ně nedo­sta­ne do akce. Jako psy­cho­pa­tic­ký zabi­ják s pěnou u huby Nicholson zde evo­ku­je otce Jacka více než ve svých ostat­ních rolích a vytvá­ří sku­teč­ně hro­zi­vé­ho padou­cha, kte­ré­ho rádi nená­vi­dí­me.

Režiséři Berk a Olsen před­tím nato­či­li nezá­vis­lý sci-fi thriller Významná jiná, kte­rý skvě­le vyu­žil ome­ze­ný roz­po­čet, jenž umož­nil mini­mál­ní obsa­ze­ní a jedi­né pro­stře­dí. S fil­mem Novokain však oprav­du při­da­li: zdej­ší roz­sáh­lé bojo­vé scé­ny jsou obzvlášť dob­ře cho­re­o­gra­fic­ky zvlád­nu­té a mají pořád­ný náboj, při­čemž špič­ko­vé gore efek­ty sku­teč­ně pro­dá­va­jí ústřed­ní myš­len­ku fil­mu.

Novokain by si zaslou­žil tro­chu vylep­šit scé­nář - pozvol­ně ply­nou­cí úvod­ní akt nikdy nena­zna­čí gon­zo akci, kte­rá bude násle­do­vat, a jedi­ný pří­bě­ho­vý zvrat fil­mu je pří­liš brzy tele­gra­fo­ván - ale po pro­dukč­ní strán­ce je ten­to film prvotříd­ní a je sku­teč­ným divác­kým láka­dlem. V moři sebe­se­ri­óz­něj­ších akč­ních fil­mů Novokain zapad­ne bezbo­lest­ně.