Sisu: Odplata - Aatami Korpi proti Rudé armádě

Zdroj: Sony Pictures

Hodnocení článku

(3 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Aatami Korpi (Jorma Tommila), „muž, kte­rý odmí­tá zemřít“, se vra­cí do domu, kde byla během vál­ky bru­tál­ně zavraž­dě­na jeho rodi­na, roze­be­re ho, nalo­ží na náklad­ní auto a je odhod­lán ho zno­vu posta­vit na bez­peč­ném mís­tě na jejich počest. Když se Igor Draganov (Stephen Lang), veli­tel Rudé armá­dy, kte­rý zabil jeho rodi­nu, vra­cí s odhod­lá­ním dokon­čit svou prá­ci, začí­ná neú­pros­ná, dechbe­rou­cí honič­ka napříč zemí – boj na život a na smrt, plný chyt­rých, neu­vě­ři­tel­ných akč­ních scén....

Finský reži­sér a sce­náris­ta Jaimari Helander  před 3 lety uve­dl akč­ní sní­mek s názvem Sisu. Jorma Tommilla v něm ztvár­nil titul­ní­ho muže, kte­rý byl ztě­les­ně­ním jed­no­člen­né armá­dy, kte­rá postup­ně zma­sa­kro­va­la jed­no celé koman­do SS. Helander již dří­ve sli­bo­val, že se film může dočkat pokra­čo­vá­ní v pří­pa­dě, že v kinech vydě­lá dost peněz, což se nako­nec sta­lo. Byla tak ozná­me­na rea­li­za­ce pokra­čo­vá­ní s podti­tu­lem Odplata. Děj ská­če z roku 1944 do roku 1946, mís­to SS je tu ten­to­krát Rudá armá­da a pro Aatamiho Korpiho je navíc jeho 2. pří­běh ješ­tě osob­něj­ší. Hlavní pro­tiv­ník Igor Draganov v podá­ní Stephena Langa mu totiž kdy­si zabil celou rodi­nu. Neklidní důstoj­ní­ci KGB tak Draganova osvo­bo­zu­jí jako psa ze řetě­zu, aby zasta­vil cho­dí­cí stroj na zabí­je­ní, kte­rý pomohl vytvo­řit. Důstojnější pokra­čo­vá­ní poté prav­dě­po­dob­ně vznik­nout nemoh­lo. A to nejen pro­to, že v něm Aatami Korpi zabi­je ješ­tě vět­ší počet oku­pan­tů.

Druhé Sisu do vel­ké míry spl­ňu­je kla­sic­ká oče­ká­vá­ní od pokra­čo­vá­ní. Díky úspě­chu prv­ní­ho fil­mu dostal Helander oči­vid­ně vět­ší roz­po­čet a vyu­ží­vá tak mož­nos­ti, jak se po akč­ní strán­ce ješ­tě více vyblb­nout. A někdy i způ­so­by, kte­ré v pro­ve­de­ní evo­ku­jí gro­tes­ky (pře­de­vším Road Runnera), jen s bru­tál­něj­ší­mi výsled­ky. První Sisu do vel­ké míry oplý­val wes­ter­no­vou atmo­sfé­rou, dvoj­ka má mno­hem blí­že k Šílenému Maxovi, kdy­by byl zasa­zen do pro­stře­dí mezi Sovětským sva­zem a Finskem jen krát­ce po kon­ci 2. svě­to­vé vál­ky. Tommila v hlav­ní roli toho opět moc (spí­še vůbec nic) nena­po­ví­dá. Když už tak dojde na emo­ci­o­nál­ní momen­ty, spo­lé­há pře­de­vším na mimic­ké a fyzic­ké herec­tví. Pokračování o jeho hrdi­no­vi odha­lu­je tro­chu více a pře­kva­pi­vě nabíd­ne i pár sil­ných emo­cí, není ovšem tře­ba se obá­vat, že by došlo k radi­kál­ní­mu žánro­vé­mu odklo­nu od před­cho­zí­ho fil­mu. Zároveň Sisu 2 ale není odva­rem prv­ní­ho fil­mu. Je vět­ší, šíle­něj­ší a vtip­něj­ší. S komu­nis­ty zachá­zí Aatami ješ­tě bru­tál­ně­ji než s nacis­ty.  Činí tak v rám­ci absurd­ních a nesku­teč­ně pře­pá­le­ných akč­ních scén, kte­ré chví­le­mi poru­šu­jí fyzi­kál­ní záko­ny zhru­ba na úrov­ni Rychle a zbě­si­le. A přes­to jsou tyto akč­ní scé­ny rea­li­zo­va­né pre­ciz­ně.

Více akč­ních scén, více bru­ta­li­ty, vět­ší masa­kr, pře­de­vším nulo­vý pocit déjà vu. Sisu: Odplata trvá 88 minut a jede od začát­ku do kon­ce. Trumfů skrý­vá oprav­du hod­ně, tak­že pokud něko­ho neza­ujme akč­ní scé­na s motor­ka­mi, může se těšit na leta­dla, tan­ky nebo rake­ty. V rám­ci rea­li­za­ce akč­ních scén Helander čas­to šikov­ně pra­cu­je s pro­stře­dím, do kte­ré­ho scé­nu zasa­dí. I ten­to­krát má oči­vid­ně sla­bost pro čer­ný humor. Násilí je ve fil­mu oprav­du dost. Často se může jevit až absurd­ně, při­tom ovšem pořád v ide­ál­ní míře. Nadávat Sisu 2 do béč­ka by bylo do vel­ké míry neu­cti­vé. Kdyby tako­vou akci dodá­val prů­měr­ný bloc­kbus­ter, neje­den divák by prav­dě­po­dob­ně chroch­tal bla­hem. I když tak plá­ny na prequel Johna Ramba, ve kte­rém Sylvestera Stallonea nahra­dí Noah Centineo, mohou půso­bit sebe­ví­ce zby­teč­ně, s ozná­me­ním, že se režie cho­pí prá­vě Helander, může dostat nový Rambo rázem smy­sl. I když není vylou­če­né, že Helander ze své­ho Ramba udě­lá Sisu 3.0, ve kte­rém jen zamě­ní nacis­ty a komu­nis­ty za Vietkong.

I ten­to­krát je děj roz­dě­len do 7 kapi­tol. Hlavní hrdi­na poté celou dobu oprav­du plní titul Sisu (dle úvod­ních titul­ků nepře­lo­ži­tel­ný fin­ský výraz pro odol­nost, vytr­va­lost a vnitř­ní sílu člo­vě­ka). Pořád je nut­né při­stu­po­vat k dru­hé­mu Sisu jako k pře­pá­le­né akč­ní pohád­ce, ve kte­ré čle­ny Rudé armá­dy poma­lu kosí titul­ní Koschej. Jen má ten­to­krát Aatami sobě rov­né­ho zápo­rá­ka. Nacistický Bruno Helldorf v podá­ní Aksela Henrieho byl minu­le doce­la zají­ma­vý, pře­ci jen bylo znát, že se Aatamimu Korpimu nemů­že moc rov­nat, pro­to­že síla jed­no­člen­né armá­dy byla nad jeho síly. S Igorem Draganovem v podá­ní Stephena Langa je to tro­chu jiné. Oba pojí tra­gic­ká minu­lost; Lang se ani nesna­ží posta­vu udě­lat sym­pa­tic­kou. Je to cho­dí­cí zlo, kte­ré s kli­dem vyprá­ví o tom, kolik žen a dětí zabi­lo, a obá­vat by se jej měli i ostat­ní čle­no­vé Rudé armá­dy. A když už dojde ke změ­ře­ní sil s Korpim, Aatami ale­spoň na chví­li nepů­so­bí jako úpl­ně neza­sta­vi­tel­ný stroj. Lang tak potvr­zu­je, že si umí uží­vat role zápo­rá­ků, pře­de­vším tako­vých, kte­ří jsou úmy­sl­ně sty­li­zo­va­ní. Jeho občas­ná tea­trál­nost (pře­de­vším skr­ze rus­ký pří­zvuk) sedí k pře­pá­le­né a nad­sa­ze­né for­mě fil­mu.

Korpiho hon­ba za jeho cílem je ten­to­krát oprav­du nebez­peč­něj­ší. Minule šlo o zla­to, ten­to­krát o něco pro Korpiho mno­hem důle­ži­těj­ší­ho – roze­brat a pře­pra­vit svůj rodin­ný dům z úze­mí oku­po­va­né­ho Sověty do Finska. Sisu: Odplata v tom­to ohle­du vychá­zí ze sku­teč­ných udá­los­tí, kdy Sovětský svaz anek­to­val východ­ní Finsko, kon­krét­ně Karelskou oblast a něko­lik dal­ších pohra­nič­ních úze­mí, kdy o domov mělo při­jít až 420 tisíc lidí. Korpi se tak pro­to rad­ši roz­hod­ně nově sovět­ské úze­mí opus­tit a dře­vě­ný dům pře­stě­ho­vat do pro­stře­dí, kte­ré zůsta­lo Finům. Kusy dře­va mají pro Korpiho svým způ­so­bem ješ­tě vět­ší cenu než zla­to,  i pro­to se je sna­ží v bez­pe­čí dopra­vit do cíle. Cesta to však roz­hod­ně není jed­no­du­chá.

Po svém boku má Korpi sice roz­to­mi­lé­ho teri­é­ra a stá­le půso­bí, že si doká­že vět­ši­nu Rudé armá­dy „nama­zat na chle­ba“, přes­to musí občas impro­vi­zo­vat a na úkor pře­ži­tí ris­ko­vat, že si mož­ná pro­jde zásad­ní­mi fyzic­ký­mi násled­ky. Od wes­ter­no­vé­ho náde­chu se Sisu 2 vylo­že­ně neod­klá­ní (pře­de­vším díky stě­žej­ní pasá­ži ve vla­ku), má ovšem chví­le­mi blí­že k preque­lu Johna Wicka. Tuto popu­lár­ní akč­ní sérii zvlá­dá evo­ko­vat někdy až mož­ná pří­liš kre­a­tiv­ní akcí (i když posta­ve­nou na odliš­ném prin­ci­pu), kte­rá může být chví­le­mi půso­bi­vá, chví­le­mi absurd­ní, chví­le­mi půso­bi­vě absurd­ní. Například závěr 6. kapi­to­ly půso­bí jako fin­ská paro­die na ame­ric­ké patri­o­tic­ké akč­ní sním­ky.  Zároveň hlav­ní hrdi­na Korpi evo­ku­je Johna Wicka tím, že si stej­ně jako on pro­šel vel­mi boles­ti­vou ztrá­tou. A přes­to mu oči­vid­ně jako Wickovi jde pri­már­ně  o pře­ži­tí pro­to, aby mohl na své pozůsta­lé vzpo­mí­nat.

Helander spo­leh­li­vě vyvo­lá­vá dojem, že má v rám­ci akč­ní­ho žán­ru nakou­ká­no. I pro­to je ve dru­hém Sisu více­mé­ně vše na svém mís­tě. Je to uvě­do­mě­lé a pří­mo­ča­ré dílo, kte­ré se za celou hodi­nu a půl daří neztrá­cet dech. Zároveň dodá­vá závěr, kte­rý může fun­go­vat jako sluš­ná teč­ka za dvo­ji­cí pří­bě­hů Aatamiho Korpiho, při­tom však neza­ví­rá dve­ře pří­pad­ným pokra­čo­vá­ním jeho legen­dy. Je jas­né, že pokud ješ­tě u prv­ní­ho Sisu moh­ly exis­to­vat jis­té pochyb­nos­ti, nyní půso­bí Helander jako fil­mař, kte­rý by akč­ní­mu žán­ru mohl ješ­tě něco nabíd­nout. Tak tře­ba to vyjde i u zmi­ňo­va­né­ho šes­té­ho (vlast­ně nul­té­ho) Ramba.

Sisu: Odplata potvr­zu­je, že Jalmari Helander pat­ří mezi reži­sé­ry, kte­ří akč­ní žánr ovlá­da­jí. Film sta­ví na úspě­chu prv­ní­ho dílu, při­ná­ší více akce, bru­ta­li­ty a absurd­ní­ho humo­ru, aniž by se stal jen kopií před­cho­zí­ho sním­ku. Jorma Tommila opět exce­lu­je jako téměř neza­sta­vi­tel­ný Aatami Korpi, jehož moti­va­ce – pře­pra­vit rodin­ný dům z úze­mí oku­po­va­né­ho Sověty do Finska – dodá­vá pří­bě­hu emo­ci­o­nál­ní hloub­ku. Stylizovaní zápo­rá­ci, nad­sáz­ka a nesku­teč­ně pře­pá­le­né akč­ní scé­ny děla­jí ze Sisu 2 napros­tou vizu­ál­ní a adre­na­li­no­vou pas­tvu. Přesto film doká­že kom­bi­no­vat bru­tál­ní zába­vu s lid­ský­mi emo­ce­mi a dává divá­ko­vi pocit, že sle­du­je uvě­do­mě­lou, při­tom extrém­ně zábav­nou akč­ní pohád­ku. Sisu: Odplata úspěš­ně zavr­šu­je dob­ro­druž­ství Aatamiho Korpia a záro­veň neza­ví­rá dve­ře mož­né­mu pokra­čo­vá­ní jeho legen­dy. Ať už by se měl příš­tě posta­vit Korejcům, Maďarům nebo Balkáncům...

Verdikt: 80%