Pád do tmy je důkazem, že někdy neprávem končí zajímavé filmy rovnou ve videopůjčovnách, aniž by se někdo namáhal nabídnout je v našich kinech. Je to škoda, jelikož The Descent je kvalitní hororový kousek, který nabízí tak hutnou atmosféru jako pět jiných podobných titulů dohromady. Přesto jsou tu prozaické důvody, proč se u nás Pád do tmy na velkém plátně uváděn nebyl. Respektive je tu jeden, a to, že se tu neobjevuje plejáda zvučných hereckých veličin, které by automaticky zajistily vysokou návštěvnost. Což ale neznamená, že bychom si nemohli užít dobrých výkonů. Navzdory tomu, že nám jména nebo tváře šestice hlavních představitelek asi nic neřeknou, talent zúčastněná děvčata rozhodně nepostrádají. Přiznávám se, že jsem o recenzovaném filmu v podstatě nic nevěděl, dokud jsem neobjevil jeho lichotivé recenze na jednom z amerických filmových serverů. Tvůrci se totiž rozhodli, že v USA uvedenou Pád do tmy do kin, přestože rok vzniku je 2005 a film je například u nás v době americké premiéry dostupný na DVD. Logický závěr, který nám z toho vyplývá je ten, že producenti si uvědomili, jaký potenciál The Descent má a sice pozdě, ale přece se rozhodli uvést ho i na stříbrném plátně. Ale nechme podivné praktiky lidí od filmu stranou a potěšme se tím, že nám stačí zaběhnout do nejbližší videopůjčovny a užít si Pád do tmy v teplých papučích pěkně v obýváku.
Měl jsem trošku smůlu, že jsem nebyl první z rodiny, kdo film viděl. Ještě před sledování se mi dostalo ujištění, že jde o opravdu kousek, který mě vyděsí a nebudu se chtít jít ani vyčůrat, protože se budu klepat strachy. Očekával jsem tak něco špetku strašidelnějšího. Ovšem objektivně řečeno je Pád do tmy jedním z nejlepších hororových kousků posledních let a na rozdíl od většiny svých kolegů nenabízí jen krvavé vyvraždění skupiny hlavních hrdinů, ale hlavně a především fungující atmosféru, která je budována díky klaustrofobickému prostředí jeskyně, děsivými monstry, zajímavým nasnímáním i „lekačkami“.
Ústředními charaktery je šestice žen, která se ráda věnuje adrenalinovým sportům. Někdy je to rafting, jindy se rozhodnou prozkoumat jeskynní komplex. Děj nám popisuje případ druhý, kdy se děvčata vydávají do podzemí, aby si užila trošku dobrodružství pod Appalačským pohořím. Netuší dvě věci, jedna z nich je záměrně vzala do neprozkoumaných jeskyní, místo domluvené a hojně navštěvované turistické oblasti. Druhým a ještě méně příjemným překvapením je to, že ve tmě se skrývá neznámý druh humanoida, který si rád návštěvnice zařadí na svůj jídelníček.
Zní to tuctově a ve své podstatě příběh tuctový opravdu je. Ale o ten tu až tolik nejde. Režisér dokonce ani příliš neexperimentuje a drží se žánrových pravidel. Rozjezd je pomalý (a to hodně, prvních 45 minut se nic moc zajímavého neděje) a jsou nám představovány (nikterak detailně) hrdinky. S postupem času ale nabývá atmosféra na hutnosti. Nejdříve se dostaví mrazivý pocit ze stísněných prostor a neznámého nebezpečí číhajícího ve tmě. Následuje několik „bafnutí“, které i když je někdy čekáte (a někdy ne) udělají, co mají a občas stěží popadnete dech. Poté se dočkáme likvidace některých dívek obyvateli podzemí. U maximálně dvou tušíte, že přežijí déle, ale u zbytku si tak jistí nebudete. Popravdě je to proto, že jejich charaktery nejsou nějak extrémně výrazné, současně to ale paradoxně to můžeme vnímat i jako klad, protože není tak jednoduché odhadnout, kdo je další na řadě.
Nesporným pozitivem je to, že dívky nejsou oním typem žen, které s vytřeštěnýma očima čekají v koutu, dokud někdo krvavě neukončí jejich vřískot. Ne, ne. Dobrodružky se ve chvílích, kdy jim jde o život začnou bránit zuby nehty. Krev tak stříká z příslušníků obou zúčastněných stran. Dokonce dojde k tomu, že jedna z děvčat omylem smrtelně zraní svou kolegyni ve vřavě boje. A ač jde o omyl, to, že svou umírající přítelkyni opustí, ovlivní její další existenci v následujících minutách.
Přerod vyděšených roztřesených dívek v bojovnice, které se budou rvát do posledního dechu není nějak rušivý. Je příjemným zpestřením, které nepůsobí násilně. Naopak budete cítit, že jde o jediný správný vývoj děje. Nebude pro vás překvapení, že se na vás čeká otevřený konec, ale finále je tak nečekané, že můžeme Pádu do tmy tento nešvar hororů poslední doby docela dobře odpustit.
Výhrady mám, to jistě. Jenže slova chvály, které na film mohu pět jsou hlasitější. Začnu tím, že musím ocenit odvahu, s kterou se herečky do práce vrhnuly, protože je jasné, že šlo o psychicky i fyzicky nesmírně náročné natáčení, pokračuji skvělou (rozumějte děsivou) atmosférou, skutečně odpuzujícími monstry, příjemnými hereckými výkony i opravdu šokujícím finále. Právě tyto klady si uvědomíte, když o filmu budete vyprávět. A to, že rozjezd je zbytečně pomalý a některé postavy nevýrazné, na to za chvíli zapomenete. Pro fandy hororů bude Pád do tmy výtečnou podívanou a potvrzením toho, že k natočení kvalitního žánrového zástupce nejsou potřeba astronomické rozpočty ani stovky digitálních triků. Stačí přibližně 3 500 000 liber, dobré masky, nadšený štáb a příjemné, byť ne tak známé herečky.
