Nový Superman ohromí stylem, ale příběh mu podkopává křídla

Nová fil­mo­vá adap­ta­ce Supermana dora­zi­la do kin s vel­kým oče­ká­vá­ním a výraz­ně odliš­ným tónem než před­cho­zí poku­sy. Tvůrci ten­to­krát vsa­di­li na svět­lej­ší, komik­so­věj­ší poje­tí, díky čemuž má film (dale­ko blí­že k tra­dič­ní podo­bě hrdi­ny než tem­něj­ší ver­ze posled­ní deká­dy. Ve fil­mech Zacka Snydera. Výrazné bar­vy, odleh­če­ný humor a dyna­mic­ké akč­ní scé­ny zapa­da­jí do sna­hy zno­vu při­blí­žit Supermana šir­ší­mu pub­li­ku.

Největší pozor­nost však pou­tá vizu­ál­ní strán­ka – a zce­la opráv­ně­ně. Produkční návrh i efek­to­vé sek­ven­ce půso­bí pro­myš­le­ně a dáva­jí fil­mu vlast­ní identi­tu. Záběry z Metropolisu jsou plné detai­lů a půso­bí živě­ji než kdy dřív. Propojení prak­tic­kých efek­tů s digi­tál­ní­mi navíc vytvá­ří uvě­ři­tel­něj­ší pro­stře­dí, kte­ré divá­ka vta­hu­je do děje od prv­ní minu­ty.

Zajímavé je, jak vel­kou roli ten­to­krát hra­jí posta­vy kolem Clarka Kenta. Vedlejší obsa­ze­ní není pou­ze dopl­něk, ale sku­teč­ný motor děje. Reportéři z Daily Planet mají více pro­sto­ru, Lois Lane půso­bí sebe­vě­do­mě­ji a její dyna­mi­ka s Clarkem je jed­ním z nej­pří­jem­něj­ších prv­ků celé­ho fil­mu. Výrazně lépe je ten­to­krát napsa­ná i gale­rie padou­chů, i když ne všich­ni dosta­nou dosta­teč­ně sil­ný pro­stor.

A prá­vě zde se uka­zu­je nej­vět­ší sla­bi­na celé­ho pro­jek­tu – samot­ný scé­nář. Přestože jed­not­li­vé scé­ny fun­gu­jí výbor­ně, celek občas postrá­dá soudrž­nost. Film ská­če mezi moti­vy, aniž by je roz­ve­dl do hloub­ky, a mnoh­dy jen nazna­ču­je kon­flik­ty, kte­ré by si zaslou­ži­ly del­ší výstav­bu. Výsledkem je pří­běh, kte­rý sice neu­ra­zí, ale pro­mar­ní šan­ci nabíd­nout něco oprav­du zapa­ma­to­va­tel­né­ho.

Přestože je film výraz­ně pří­stup­něj­ší než jeho před­chůd­ci, nedo­ká­že plně vyu­žít poten­ci­ál hlav­ní­ho hrdi­ny. Superman zde fun­gu­je spí­še jako pozo­ro­va­tel než hyba­tel udá­los­tí, což může část pub­li­ka zkla­mat. Na dru­hou stra­nu prá­vě tato “lid­skost” a civil­něj­ší poje­tí Clarka mno­zí divá­ci oce­ňu­jí a berou jako pří­jem­né osvě­že­ní.

Ke cti tvůr­ců je tře­ba říct, že se nebá­li ris­ko­vat. Jasně defi­no­va­li záměr vytvo­řit moder­něj­ší, barev­něj­ší ver­zi pří­bě­hu, kte­rá respek­tu­je koře­ny komik­so­vé před­lo­hy. Právě tato sna­ha je nej­za­jí­ma­věj­ší – i když ne vždy úspěš­ná. Film uka­zu­je svět plný poten­ci­á­lu, jenž bude nut­né do budouc­na lépe struk­tu­ro­vat, aby vyni­kl nejen vizu­ál­ně, ale i dra­ma­tic­ky.

Divák nako­nec dostá­vá film, kte­rý se skvě­le kou­ká, je zábav­ný a má spous­tu cha­risma­tu. Ale jakmi­le ode­z­ní úvod­ní nad­še­ní z vizu­ál­ní podí­va­né, zůstá­vá pocit, že něco chy­bí. Silnější pří­běh, hlub­ší moti­va­ce a jas­něj­ší směr by moh­ly posu­nout Supermana na úro­veň iko­nic­ké­ho hrdi­ny, kte­ré­ho si fil­ma­ři tolik pře­jí před­sta­vit nové gene­ra­ci.

Nový Superman tak sto­jí na pome­zí – mezi pove­de­ným restar­tem a nevy­u­ži­tou pří­le­ži­tos­tí. Pokud se tvůr­ci pou­čí z nedo­stat­ků, může příští díl koneč­ně nabíd­nout film, kte­rý bude nejen vel­ko­le­pý, ale také sku­teč­ně neza­po­me­nu­tel­ný. Snad to nebu­de nej­hor­ší DC film.