Charakterizujte ve stručnosti svou postavu Zdeňka a jaký byl hlavní impuls přijmout tuto roli ve snímku Andělé všedního dne?
Zdeněk je jednoduše ztracenec, který tvrdošíjně lpí na něčem, co už dávno neexistuje a všichni okolo to už přijali. On to ovšem přijmout odmítá, což z něho pomalu ale jistě vysává všechen život a zničí ho to. Na Zdeňkovi mě upoutala výzva zahrát toto vše skoro beze slov, on totiž vůbec nemluví.
Četl jste novelu Michala Viewegha Andělé všedního dne?
Nečetl.
Andělé všedního dne jsou sedmým filmem Alice Nellis, přičemž většina jejích autorských snímků bývá kritikou často označována jako ženský film, jaký je Váš „mužský“ pohled na věc?
Dělám též se scenáristkou a režisérkou Jitkou Rudolfovou a ta je do tohoto pytle házena rovněž, takže jsem na to zvyklý. Něco na tom bude a já to vnímám pozitivně. Ženy určitě vidí nás - muže - více neschopně a zbaběle, než se my cítíme a zároveň sebe samy jako ty, které neustále po nás - mužích - něco chtějí a zkouší nás změnit. Je to tak v pořádku. Je to věčný svár a určitě se jím ženy - režisérky zabývají více než muži - režiséři. Z tohoto pohledu vnímám tedy termín „ženský film“ i já.
Komorní snímek se dotýká i generačního konfliktu (rodiče a děti), zde jste ztvárnil postavu naivního syna, upřímného muže zklamaného životem žijícího ve společné domácnosti s matkou (Zuzana Kronerová). Jak tuto linku vnímáte Vy osobně?
Nepociťoval jsem tento konflikt nijak zásadně, spíše jsem si uvědomil, že společné soužití rodičů a dětí není prostě od určitého věku zdravé a nikomu neprospívá.
Jaké to tedy bylo hrát s filmovou maminkou Zuzanou Kronerovou?
Zuzana Kronerová mi už hrála matku ve francouzském filmu Milování (2011), kde jsme měli jen malou plochu, tak jsme si říkali, že se nám ta plocha tady zvětšila a příště bude film už jen o nás. Navíc se známe dlouho, jelikož Zuzana je kamarádka Dejvického divadla a my zase často jezdíme do bratislavské Astorky, nemuseli jsme si tedy na sebe zvykat a dlouho se oťukávat. Pro mě skvělá volba pro moji filmovou mámu.
Andělé všedního dne jsou Vaší první spoluprací s Alicí Nellis, v jaké fázi projektu Vás oslovila?
S Alicí Nellis jsem se poprvé potkal na castingu k filmu Perfect Days, tehdy jsem neuspěl, hledala k Ivaně Chýlkové někoho mladšího. Ale cítil jsem, že na sebe slyšíme a celé setkání mě bavilo. Alici snad též, protože mně za dva roky nabídla roli Zdeňka.
Přijal jsem ji hned, chtěl jsem zjistit, jestli jsem se s mými dojmy ze zmiňovaného castingu nemýlil. A opravdu nemýlil, naše spolupráce fungovala.
Jak vypadalo samotné natáčení a případné improvizace na place?
Připadá mi, že Alice Nellis citlivě vypouští informace, co si o dané postavě myslí ona a jak by ji tedy chtěla mít zahranou, ale zároveň čeká, že herec se chytí a posune její ideu dál nebo lépe řečeno: vytvoří pak pro danou postavu vlastní živý originální svět. Alice od herce čeká dialog a oponenturu, aby něco mohlo vzniknout. Je tvrdohlavá, protože svoji práci miluje. A taky při natáčení s Alicí funguje trojúhelník kameraman - režisér - herec. Kameraman Matěj Cibulka Alici skvěle doplňuje a vytváří veliký prostor pro možnou improvizaci. To znamená, že se před ním jako herec nestydím. Pro mě jako pro herce je to zásadní věc - důvěra s kameramanem, který chápe režiséra a je tedy co znamená flexibilní vůči hercově improvizaci.
Co bylo pro Vás na natáčení nejobtížnější?
Nejobtížnější byla jednoznačně scéna na Nuselském mostě, kam jsem se musel dostat zespodu pomocí výsuvného ramena, které mělo asi 29 metrů. Chvílemi to bylo šílené, výkyv ramene začal být v určité výšce docela citelný. To jsem se pak držel kaskadéra okolo pasu jako taťky. Jediný, kdo mi záviděl, byl kameraman Matěj Cibulka, který výšky miluje.
Jaké to bylo hrát po boku nadpřirozených bytostí - Andělů?
S anděli se hraje tak, že je prostě nevidíte, i když se Vás skoro dotýkají, mluví k Vám, dýchají na Vás atd. Naštěstí mám praxi z Dejvického divadla z představení Brian, kde taky nesmíme při hraní vidět a reagovat na některé kolegy. Docela sranda.
Pokud byste měl diváky nalákat do kina, co můžou očekávat?
Přiznám se, že nemám rád „lákání do kina”…. Jediný důvod, proč mohou diváci přijít, je zvědavost.
Na jakých dalších projektech právě teď pracujete?
Zrovna jsem uprostřed natáčení pohádky Sedmero krkavců, kterou režíruje opět Alice Nellis. Na jaře jsem dotočil film s Irenou Pavláskovou Fotograf a teď v létě film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově. Od září se budu připravovat na roli, která mě čeká příští rok.
Části seriálu: Andělé všedního dne
- Andělé všedního dne - O FILMU
- MICHAL VIEWEGH (1962)
- MICHAL VIEWEGH rozhovor k filmu Andělé všedního dne
- ALICE NELLIS (1971)
- Alice Nellis - rozhovor k filmu Andělé všedního dne
- MARIÁN LABUDA (1944)
- MARIÁN LABUDA - rozhovor k filmu Andělé všedního dne
- VOJTĚCH DYK (1985)
- VOJTĚCH DYK - rozhovor k filmu Andělé všedního dne
- ZUZANA BYDŽOVSKÁ (1961)
- ZUZANA BYDŽOVSKÁ – rozhovor k filmu Andělé všedního dne
- VÁCLAV NEUŽIL (1979)
- VÁCLAV NEUŽIL – rozhovor k filmu Andělé všedního dne
- KLÁRA MELÍŠKOVÁ (1971)
- KLÁRA MELÍŠKOVÁ – rozhovor k filmu Andělé všedního dne
Nejnovější komentáře