Štvanice – krvavé polské lesy

Poláci ve svých fil­mech vel­mi rádi reflek­tu­jí dru­hou svě­to­vou vál­ku. Naposledy to Filmfanatic komen­to­val v jejich Kurýrovi ​​a i dnes se podí­vá­me do poza­dí pol­ské­ho odbo­je. Tentokráte však ne do Varšavy, ale do hlu­bo­kých lesů, kde se ukrý­va­jí par­ty­zá­ni.

CESTA Z LESA
V dob­ře fun­gu­jí­cím týmu má kaž­dý svou roli. Desátník Vydra má v odbo­jář­ské sku­pi­ně za úkol popra­vo­vat míst­ní kola­bo­ran­ty. Když při­jde na řadu jeho býva­lý spo­lu­žák, vypra­ví se z tem­ných lesů do měs­ta, aby ho při­měl čelit spra­ve­dl­nos­ti.

PARTYZÁNSKÉ MEMENTO
Štvanice vybo­ču­je z řady tra­dič­ních váleč­ných fil­mů pře­de­vším svo­jí stav­bou. Střih za sebe sklá­dá zdán­li­vě nesou­vi­se­jí­cí váleč­né scé­ny bez kon­ti­nu­i­ty, ale ty s postu­pem času začí­na­jí dávat smy­sl. Respektive začnou zapa­dat do mozai­ky, kte­rá dává vzpo­me­nout na jeden z prv­ních fil­mů Christophera Nolana Memento.

Pokud bychom pří­běh sle­do­va­li kon­ti­nu­ál­ně, zce­la jis­tě bychom při­šli o znač­nou část depre­siv­ní atmo­sfé­ry. Jednotlivé scé­ny jsou totiž za sebe posklá­dá­ny doslo­va mis­tr­ně. Kolaborantství a zra­da pro­sa­ku­jí na nej­růz­něj­ších mís­tech. Dostane se jim zaslou­že­né odpla­ty?

Nelineární vyprá­vě­ní a pře­svěd­či­vý výkon hlav­ní­ho hrdi­ny kata jsou tím nej­lep­ším, co Štvanice divá­kům nabí­zí. Depresivní pohled do fun­go­vá­ní pol­ské­ho odbo­je. Bonusem je ori­gi­nál­ní recept na polév­ku z mucho­můrek a lid­ské hla­vy.