Tenkrát na Západě (italsky: C’era una volta il West, „Byl jednou jeden západ“) je výpravný spaghetti western z roku 1968, který natočil Sergio Leone společně se Sergiem Donatim podle povídky Daria Argenta, Bernarda Bertolucciho a Leoneho. V hlavních rolích se objevují Henry Fonda, který je proti typu obsazen do role padoucha, Charles Bronson jako jeho nemesis, Jason Robards jako bandita a Claudia Cardinale jako čerstvě ovdovělá usedlice. Širokoúhlou kameru natočil Tonino Delli Colli a uznávanou filmovou hudbu složil Ennio Morricone.
Po režii Hodného, zlého a ošklivého se Leone rozhodl od westernů odejít a zaměřil se na realizaci svého filmu podle filmu The Hoods, z něhož se nakonec stal snímek Tenkrát v Americe. Leone však přijal nabídku od Paramount Pictures, která mu poskytla Henryho Fondu a rozpočet na produkci dalšího westernu. V roce 1966 najal Bertolucciho a Argenta, aby vymysleli zápletku filmu, a přitom zkoumal jiné westerny. Poté, co Clint Eastwood odmítl nabídku hrát hlavního hrdinu filmu, byla role nabídnuta Bronsonovi. Během produkce Leone najal Donatiho, aby scénář přepsal kvůli obavám z časového omezení.
Původní režisérova verze měla při prvním uvedení 21. prosince 1968 166 minut. Tato verze byla promítána v evropských kinech a zaznamenala kasovní úspěch. Pro americkou premiéru 28. května 1969 byl film Tenkrát na Západě společností Paramount sestříhán na 145 minut a zaznamenal finanční propadák. Film je prvním dílem Leoneho trilogie Tenkrát na Západě, po němž následovaly filmy Kapsy plné dynamitu a Tenkrát v Americe, ačkoli tyto filmy nemají žádné společné postavy.
V roce 2009 byl film vybrán Kongresovou knihovnou Spojených států amerických k uchování v Národním filmovém registru jako „kulturně, historicky nebo esteticky významný“.
Děj
Film zobrazuje dva konflikty, které se odehrávají v okolí Flagstone, fiktivního městečka na americkém Starém západě - bitvu o půdu související s výstavbou železnice a misi pomsty proti chladnokrevnému vrahovi. Bojuje se o Sweetwater, kus země v poušti u Flagstone, kde se nachází jediný další zdroj vody v regionu. Pozemek koupil Brett McBain, který předvídal, že tudy bude muset procházet železnice, aby zajistila vodu pro parní lokomotivy. Když se o tom dozví ochromený železniční magnát Morton - který chce dokončit transkontinentální železnici, než zemře na kostní tuberkulózu - pošle svého nájemného vraha Franka, aby zastrašil McBaina a donutil ho pozemek opustit, ale Frank místo toho McBaina a jeho tři děti zabije a podstrčí důkazy, aby je mohl hodit na banditu Cheyenna (Robards). Mezitím do Flagstone přijíždí z New Orleansu bývalá prostitutka Jill, která prozradí, že je McBainovou novou ženou, a tedy i novou majitelkou pozemku.
Film začíná scénou, kdy tajemný pistolník hrající na harmoniku, kterého Cheyenne později nazve „Harmonikou“, zastřelí tři muže, které na něj Frank poslal. V zájezdním hostinci poblíž West and East Mitten Buttes na cestě do Sweetwateru, kde se také setkává s paní McBainovou, Harmonika informuje Cheyenna, že tři pistolníci se zřejmě vydávali za Cheyennovy muže. Cheyenne brzy poté dorazí do Sweetwateru a zdá se, že oba muže přitahuje paní McBainová. Harmonika jí vysvětlí, že podle kupní smlouvy přijde o Sweetwater, pokud nebude stanice postavena do doby, než tam dorazí stavební čety dráhy, a tak Cheyenne dá svým mužům práci na její stavbě.
Frank se obrátí proti Mortonovi, který chce uzavřít dohodu s paní McBainovou, a znehybní ho pod ochranou ve svém soukromém vlaku v poušti. Místo toho se paní McBainová nechá Frankem svést, zdánlivě aby si zachránila život, a pak je nucena prodat svůj majetek v aukci, kde Frankovi muži zastrašují ostatní zájemce. Harmonika překazí Frankův plán na udržení nízké ceny, když přijede a drží Cheyenna pod hrozbou zbraně, a nabídne mnohem vyšší cenu s penězi z odměny za hledaného Cheyenna, ale když je Cheyenne posazen do vlaku směřujícího do nově otevřené věznice v Yumě, dva členové jeho gangu zakoupí jednosměrné jízdenky na vlak s úmyslem pomoci mu utéct.
Morton nyní platí Frankovým mužům, aby se obrátili proti němu. Harmonika je však pomůže Frankovi zabít tím, že ho z pokoje, kde se koupe paní McBainová, upozorní na místo jejich pobytu. Když se Frank vrátí k Mortonovu vlaku, zjistí, že jeho zbývající muži byli zabiti v bitce s Čejenovou bandou a že Morton leží tváří dolů v bahnité louži, kde ho nechá zemřít. Frank se pak vydává do Sweetwateru, aby se utkal s Harmonikou. Dvakrát se ho Frank zeptal, kdo je, ale v obou případech mu Harmonika odpověděl jen jmény mužů, „kteří byli naživu, než tě poznali“. Tentokrát Harmonika říká, že prozradí, kdo je, „až v okamžiku, kdy zemře“.
Když se oba připravují na souboj se zbraněmi, je ve flashbacku odhalen Harmonikův motiv. Mladší Frank nutí chlapce, aby podpíral svého staršího bratra na ramenou, zatímco bratrův krk je v oprátce navlečené na oblouku. Zatímco se chlapec snaží udržet bratrovu váhu, Frank mu do úst nacpe harmoniku. Starší bratr Franka prokleje a chlapec (z něhož vyroste Harmonika) se zhroutí k zemi. Zpátky v přítomnosti Harmonika tasí první a Franka zastřelí. Poté na památku nacpe umírajícímu Frankovi do úst svou harmoniku.
V domě se Harmonika a Cheyenne opět loučí s paní McBainovou, která dohlíží na stavbu nádraží, když posádky pokládající koleje dorazí do Sweetwateru. Když oba muži odjíždějí, Cheyenne upadne a přizná se, že ho Morton smrtelně zranil při boji s Frankovou bandou. Zatímco Harmonica odjíždí s Cheyennovým mrtvým tělem, přijíždí pracovní vlak a paní McBainová nosí dělníkům na železnici vodu.
Produkce
Původ
Po natočení svého eposu z americké občanské války Hodný, zlý a ošklivý měl Leone v úmyslu už žádný western nenatočit, protože se domníval, že řekl vše, co chtěl říci. Dostal se mu do rukou román The Hoods od pseudonymu „Harry Grey“, fiktivní kniha založená na autorových vlastních zkušenostech židovského kapucína v době prohibice, a plánoval jej adaptovat do filmové podoby (o 17 let později z něj vznikl jeho poslední film Tenkrát v Americe). Hollywoodská studia však Leonemu nabízela pouze westerny. United Artists (které produkovalo Dolarovou trilogii) mu nabídlo možnost natočit film s Charltonem Hestonem, Kirkem Douglasem a Rockem Hudsonem, ale Leone odmítl. Když Paramount nabídl Leonemu velkorysý rozpočet a přístup k Henrymu Fondovi - jeho oblíbenému herci, s nímž chtěl pracovat prakticky celou svou kariéru - Leone nabídku přijal.
Leone koncem roku 1966 pověřil Bernarda Bertolucciho a Daria Argenta, aby mu pomohli navrhnout filmové zpracování. Muži strávili většinu následujícího roku sledováním a diskusemi o mnoha klasických westernech, jako jsou například film V pravé poledne, Železný kůň, Komančové a Hledači, v Leoneho domě a sestavili příběh složený téměř výhradně z „odkazů“ na americké westerny.
Počínaje filmem Hodný, zlý a ošklivý, který měl původně tři hodiny, byly Leoneho filmy pro kasovní trh obvykle kráceny (často dost výrazně). Leone si byl délky filmu Tenkrát na Západě během natáčení velmi vědom a následně pověřil Sergia Donatiho, který pracoval na několika dalších Leoneho filmech, aby mu pomohl dopracovat scénář, a to především proto, aby ke konci produkce délku filmu omezil. Mnoho z nejpamátnějších dialogů filmu pochází od Donatiho nebo od anglického adaptátora dialogů, amerického herce v emigraci Mickeyho Knoxe.
Styl a tempo
U filmu Tenkrát na Západě Leone změnil svůj přístup oproti svým předchozím westernům. Zatímco „dolarové“ filmy byly svérázné a rozverné, oslavné a zároveň jazykově laděné parodie na ikony Divokého západu, tento film má mnohem pomalejší tempo a ponuré téma. Leoneho osobitý styl, který se výrazně liší od filmu Sanshiro Sugata (1943) Akiry Kurosawy, ale je jím velmi ovlivněn, je stále přítomen, ale pro začátek Leoneho druhé trilogie, tzv. trilogie Tenkrát na západě, byl pozměněn. Postavy v tomto filmu se také začínají výrazně měnit oproti svým předchůdcům v Dolarové trilogii. Nejsou tak vyhraněné a nezvykle pro Leoneho dosavadní postavy se v průběhu příběhu začínají měnit (nebo se o to alespoň pokoušejí). To signalizuje začátek druhé fáze Leoneho stylu, který byl dále rozvíjen ve filmech Kapsy plné dynamitu! a Tenkrát v Americe.
Film obsahuje dlouhé, pomalé scény s velmi málo dialogy a malým děním, přerušované krátkým a náhlým násilím. Leoneho mnohem více než samotné násilí zajímaly rituály, které mu předcházely. Tón filmu odpovídá vyprahlé polopoušti, v níž se příběh odehrává, a propůjčuje mu pocit realističnosti, který kontrastuje s mistrnou choreografií přestřelek.
Leone s oblibou vyprávěl o pařížském kině, kde film běžel bez přestávky dva roky. Když toto kino navštívil, byl obklopen fanoušky, kteří chtěli jeho autogram, a také promítačem, který nebyl příliš nadšený. Leone tvrdil, že mu promítač řekl: „Zabiju tě! Dva roky pořád dokola ten samý film! A je to tak POMALÉ!“
Lokality
Interiéry pro film se natáčely ve studiích Cinecittà v Římě. Úvodní sekvence se třemi střelci, kteří se setkávají ve vlaku, byla jednou ze sekvencí natáčených ve Španělsku. Natáčení scén na nádraží Cattle Corner Station, jak byla tato lokace v příběhu nazvána, bylo naplánováno na čtyři dny a natáčelo se na nádraží „duchů“ v obci La Calahorra nedaleko Guadixu v provincii Granada ve Španělsku, stejně jako scény z filmu Flagstone. Natáčení scén uprostřed železnice probíhalo podél železniční trati Guadix-Hernán-Valle. Scény na ranči Sweetwater se natáčely v poušti Tabernas ve Španělsku; ranč se dodnes nachází na místě, které se dnes nazývá Western Leone. Cihlový oblouk, v němž se Bronsonova postava vrací do svého mládí a k původnímu incidentu lynčování, byl postaven poblíž malého letiště 15 mil severně od Monument Valley v Utahu a dvě míle od americké silnice 163 (která spojuje Gouldings Lodge a Mexican Hat). Samotné Monument Valley je hojně využíváno pro trasu, po které Jill cestuje ke své nové rodině ve Sweetwateru.
Obsazení
Fonda nepřijal první Leoneho nabídku hrát Franka, a tak ho Leone letěl přesvědčit do New Yorku a řekl mu: „Nevím, jestli je to pravda: „Představte si to: kamera ukazuje střelce od pasu dolů, jak vytahuje zbraň a střílí na běžící dítě. Kamera se nakloní k obličeji střelce a... je to Henry Fonda.“ V té chvíli se najednou objevil na scéně. Po setkání s Leonem zavolal Fonda svému příteli Elimu Wallachovi, který s ním hrál ve filmu Hodný, zlý a ošklivý. Wallach Fondovi poradil, aby film natočil, a řekl mu: „Užiješ si to, jak se patří.“
Když Fonda roli přijal, přišel na natáčení s hnědými kontaktními čočkami a vousy. Fonda se domníval, že mít tmavé oči a vousy bude dobře ladit se zlem jeho postavy a také pomůže divákům přijmout tohoto „nového“ Fondu jako padoucha, ale Leone mu okamžitě řekl, aby si čočky a vousy sundal. Leone měl pocit, že Fondovy modré oči nejlépe odrážejí chladnou, ledovou povahu vraha. Byl to jeden z prvních případů ve westernu, kdy padoucha hrál hlavní herec.
Po dokončení filmu byl snímek Tenkrát na Západě dabován do několika jazyků, včetně italštiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny a angličtiny. Pro anglický dabing byly použity hlasy mnoha amerických herců, včetně Fondy, Bronsona, Robardse, Wynna, Wolffa a Lionela Standera. Zbytek hereckého obsazení však museli dabovat jiní herci - včetně Claudie Cardinale, kterou dabovala herečka Joyce Gordon.
- Zdroj: Anglická wikipedie
- Photo © Paramount Pictures
[Wikipedie]
